forum.kosmonautix.cz

Přináším další zprávy z konferenčího sálu KKA.
Za posledních pár dní dosáhli naši soudruzi několika drobných, leč pro KKA významných úspěchů.

Prvním bylo dokončení mise "MUN" - tedy návrat Jebediaha z Munu zpět na Kerbin.
Konstruktéři návratového modulu Eagle byli přesvědčeni, že nebude žádný problém s palivem, protože ho zbylo mnoho v nádržích přistávací části.
Jebediah tedy sebral poslední vzorky horniny (či spíše Muniny), zasalutoval vlajce KKA a s písní "Kupředu levá, zpátky ni krok..." na rtech stiskl tlačítko "zážeh".

Všichni, kdo ten pocit znáte, mi dáte za pravdu, že je to nádhera, když se ladně odpoutáte od pevné půdy jiného vesmírného tělesa a vydáte se na zpáteční cestu domů... na Kerbin... a vše nasvědčuje tomu, že se to zdaří.
Po chvíli letu hlásí kontrolka paliva, že v přistávací části modulu již není ani kapka. Jeb tedy odhazuje přebytečnou zátěž a v návratovém modulu se blíží k oběžné dráze Kerbinu.

Okna na všech domech jsou již zaplněna vlaječkami, rudý koberec na letišti ještě naposledy vyklepávají soudružky uklízečky, děti po celém světě si nechávají zdát sen o tom, že jednou budou jako náš hrdina Jebediah, a jejich rodičové si připíjejí na Jebův šťastný návrat... jen v místosti řídícího střediska vesmírných letů KKA je noční směna na nohách a upravuje poslední detaily návratu... náklon při vstupu do atmosféry, čas a výška kdy oddělit kabinu od nádrže s motorem, přesná výška pro vysunutí padáku a hlavně - místo dopadu!
Zdá se totiž, že Jeb bude muset vstoupit do atmosféry na noční straně Kerbinu. Bude velmi obtížné odhadnout, kam přesně jeho kabina dopadne.
Vedoucí směny proto volá Jebovi...
- Tady řídící středisko vesmírných letů KKA (sakra, to nešlo zkrátit?)
- Eagle, slyším
- Jebe, máme tu problém (to už jsem někde slyšel, ale nemělo to být naopak?)
- Já jsem v plechovce uprostřed vesmíru a vy máte problém? To si děláte srandu, co?
- No dobře, tak ty budeš mít asi problém
- Povídej
- Buď zůstaneš na současné návratové dráze a zahučíš do atmosféry někde uprostřed noci, nebo zkusíš upravit dráhu letu tak, aby...
- Na úpravy kašlu, kdo se bojí, nesmí do kosmu. Z Kerbipisu jsem měl sice trojky, ale kde jsou kopce si matně pamatuju. Zkusím to do tmy, ať jsem na snídani doma. Končím... (cvak)
A už se nikdo nedoví, jestli po této větě vedoucí směny vydechl obdivně "hrdino..." nebo se jen ušklíbl a pronesl "blázne..."
Minuty ubíhaly a blížil se okamžik vstupu do atmosféry. Jeb naposledy upravil několika krátkými zážehy dráhu letu a rychlost, oddělil kabinu od zbytku lodi a doufal, že vše dobře dopadne...

Kabina se zmítala ze strany na stranu, plameny začaly olizovat nejdříve spodek, ale pak se postupně protáhly a pohltily ji celou... nicméně rychlost pádu klesala, až dosáhla hranice pro vysunutí padáku.
ŠKUB... a je to
Pár stovek metrů nad zemí jsou již vidět obrysy mírně zvlněné krajiny. Rychlost setupu je přijatelná a po chvíli osmahlá kabina dosedá měkce do trávy.

Jeb se vykutálí ven a nadšeně vdechuje čistý a svěží vzduch... Od východu se blíží helikoptéra, která ho má vyzvednout... a ráno si dá štrůdl od maminky!

Dalším úspěchem bylo dopravení sondy s upravenou verzí Munochodíku na Minmus.
Vzhledem k podobné (úspěšné) misi na Mun se zdálo, že půjde o rutinní záležitost. Problém nastal ale již krátce po startu, kdy nosná raketa dosáhla oběžné dráhy Kerbinu. "Minmus je tak trochu nakřivo!" hlásí kontrola letu. Jasně, jasně, kdo to ví a myslí dopředu, může s tím počítat už při startu. Ostatní prostě upraví náklon orbity a dělají, jako že se nic nestalo.
"Pokračujeme dál - zážeh směr Minmus!" zaznělo sálem a sto kilometrů nad zemí vyšlehl plamen z trysky. Loď nabrala správný směr. Nezbývá než čekat...

"Hlaste polohu sondy." přikazuje vedoucí směny. To probudilo kontolu letu z dřímoty... "Ehe e eeee tamta blikající tečka na té velké obrazovce..." zmateně odpovídá soudruh kontrolór. "Já ti dám spát mi při práci" hněvá se vedoucí směny. Kontrolórův kolega je pohotovější a zorientuje se rychle v číslech a písmenkách... "Blížíme se k Minmusu, šéfe, budeme muset začít brzdit, nebo tak něco..." To vedoucího uklidní. "Postupujte podle směrnice - však to znáte - jako minule na Munu" odvětí již vlídněji.
Ostatní probíhá podle předem stanoveného plánu. Až na malý šok, který zažijí všichni, když se jim na monitorech zobrazí první snímky z povrchu. To vypadá skutečně jako zmrzlé jezero... a další... a další... jinak kopce.
Vyvstává otázka, zda přistát na svahu kopce a riskovat převrhnutí, nebo dosednout na zamrzlou plochu jezera. Jezero nakonec vyhrálo - "Když se budem propadat, prostě rychle odstartujem" rozhodl vedoucí směny.
Po několika průletech sonda hladce dosedla a vypustila malého slídila na průzkum.


Pohyb Munochodíku... tedy Minmuschodíku ztěžovala jen velmi nízká přitažlivost a tak se musel pohybovat velmi, velmi pomalu a opatrně...
Uff.

A pokud vás ještě baví číst, mám tu třetí úspěch - pilotovaný let na Minmus a zpět.
Tohoto letu se výjimečně zúčastnil nováček - Gregtrey Kerman. Ostřílený veterán Jebediah je v současné chvíli na palubě vesmírné stanice KKA-SS.
Pro tento let vedení KKA zvolilo stejnou nosnou raketu Orin-2 a přistávací modul Eagle, jako byly použity při cestě na Mun a zpět.

Start se z důvodu krásného počasí vůbec nemusel odkládat. Do tónů budovatelských písní zaduněly motory prvního stupně a celý kolos pomalu stoupal k výšinám. Poučen z přechozích letů již Gregtrey včas upravil náklon oběžné dráhy okolo Kerbinu tak, aby odpovídala dráze Minmusu, v pravý okamžik provedl zážeh a jeho vesmírný koráb se vydal na cestu.

Po několika dlouhých dnech se přiblížil ke svému cíli. Přesně podle manuálu provedl brzdící zážeh a dostal se na oběžnou dráhu. Jako nováček si nedovolil udělat chybu a postupoval přesně krok za krokem...
Takže to máme
- přibrzdit.... splněno
- najít zmrzlou plochu velkou tak, abych se tam trefil..... ahá, támhle, ta by šla... splněno
- začít brzdit a přistát tam..... ok, jdu na to...

... tááááááák hezky pomalu ... a je to - splněno
- nahlásit úspěšné dosednutí ... CVAK ... Eagle-2 přistál ... CVAK (než tam ten signál doletí, juknu co mám dál na seznamu)
- vystoupit ven a vztyčit vlajku - tak fajn, jdu ven...
Díky Gregtreyově zbrklosti ale došlo k tomu, že neslyšel příchozí zprávu řídícího centra KKA. A ani oni tedy nevěděli, co se děje... a co se dělo? Greg vystoupil z modulu. Díky nízké gravitaci si mohl krásně poskakovat. Když ale dopadl potřetí a ošklivě si natloukl, rozhodl se, že raději jukne na další bod seznamu - co že to bylo? Jo, ta vlajka! Ale dávat vlajku tady v ďolíku, aby jí nebylo vidět, to je přeci nesmysl. To by chtělo támle na vrchol toho kopečku... to nemůže být daleko...
Rozhodl se, že tam zaletí pomocí Jetpacku. Když však ukazatel množství paliva klesal povážlivě k polovině nádrže a Greg se dostal teprve k úpatí toho "kopečku" došlo mu, jak šeredně se mýlil - to jasné světlo, malý rozměr planety a vůbec všechno zmrzlé - to všechno zkresluje vzdálenosti. Vydal se tedy na zpáteční cestu k modulu a rozhodl se pro jiný plán.
- Paliva v nádržích je víc než dost, tož si tam zaletím s celou lodí...
Kdyby to věděli soudruzi v KKA, dozajista by mu vysvětlili, že to není dobrý nápad. Stejně jako špatný odhad na vzdálenost, bude totiž i špatný odhad na výšku - tedy hloubku. A ještě hůř se pozná, jak moc velký náklon má povrch pod lodí. Ale nebyl nikdo, kdo by to Gregtreyovi řekl. A tak to musel zjistit na vlastní kůži z kabiny modulu ve výšce několika tisíc metrů nad ... nad čím vlastně?
- To je fuk, hlavně držet čumák nahoře. Pomalu doprava, ještě kus. Je to dole vrchol, nebo ještě svah? Zatracený světlo a led. Jdu níž. Ještě. Ha, odraz od světlometu. Dobrý, vypadá to rovně. Níž... a jdeme na přistání... to ale není moc rovný, to teda.... červená kontrolka se změnila na zelenou a oznámila kontakt s povrchem. Trup lodi se lehce naklonil, RCS trysky začaly zběsile vyrovnávat a otřásat celým modulem... Co teď? Když je vypnu, loď se nakloní úplně, když ne, tak jim dojde palivo. Vypnu je a připravím se na start, kdyby něco. CVAK. Modul dosedl celou vahou na svah. Lehce zklouzl o metr níž a nakonec se zastavil. Greg spolk srdce, které měl až v krku a jen díky tomu mu nespadlo do kalhot. Vystoupil ven a vydal se proti svahu - na vrchol.

Cesta mu zabrala ještě další kilometr, než tam dorazil. Tak moc se nechal oklamat zrádnou ledovou krásou tohoto měsíce. Ale nakonec, štastný že to dokázal, rozvinul vlajku KKA a zasalutoval.

Pak se vydal zpět. Po cestě sebral vzorky horniny... je to hornina, nebo spíš zmrzlina? Ohlásil řizení KKA splnění mise a návrat a vydal se zpět.

Sice se řídil manuálem, ale věděl, že se může spolehnout i na své vlastní dovednosti. Že již není žádný usmrkánek a mnohé dokáže. A tak, když dorazil ke Kerbinu, rozhodl se, že (stejně jako jeho vzor Jebediah) nebude čekat na přistání za světla, ale "napere to do tmy."


A stejně jako jeho předchůdce i on to zvládl na výbornou.

Nikomu však neprozradil své dobrodružství s vlajkou na vrcholu hory a nikdo se ho na to ani neptal. Všichni Kerbalané si dodnes myslí, že jednal přesně podle předpisů. Jen vědci v laboratořích nemohou přijít na to, proč ve vzorcích "z ledu na jezeru" jsou opravdové kusy horniny...

Rexino, uvítal bych od tebe přistání tvého legendárního landeru na Laythe

Ide sa na to, sice som chcel od najblizsej planéty k Kerbolu po najvzdialenejsej ale idem tam aj mne sa chcelo ist

KERB-výskumníci sa chystali na misiu k Eve keď v tom kerbíci povedali že chceli by ísť niekde inde, konkrétne na Laythe. KERB-výskumníci s tým nemali väčšie problémi. Počuli že na Laythe je atmosféra a Pluto 9 s Atmosférickym Landerom chystaju na misiu k Eve. Tak sa teda rozhodli že pôjdu na Laythe.

Pluto 9 s novým atmosférickým Landerom. Má iba jednu nádrž pre odhodenie padáku po pristáti.

Na orbit to Pluto 9 zvládlo bezchybne a naviedlo Lander na orbit 100x100KM. Potom sa už odhodil druhý stupeň a začal sa výpočet pre zážih k planéte Jool. Zážih k Jool sa dal urobiť priamo od Kerbinu a mál trvať 17 minút. Po chvíli sa začal.

Atmosféricky Lander pri východe Kerbolu spoza Kerbinu.

Po 17 minútach bol zážih hotový a Lander mieril k Jool. Cesta to bola dlhá a Kerbíci medzi tým už pripravovali plány no o tých napíšem po tom. Po gravitačnom záchite od Jool za začal brzdiaci manéver ktorý trval niečo vyše 10 minút. KERB-výskumníci sa báli či bude dostatok paliva no po prvom brzdení ho bola ešte polovica. Tak sa začala séria brzdení ktoré mali naviesť Lander až na preletovu dráhu k Laythe.

Menévre pri Jool.

Podarilo sa to celkom presne a po pár hodinách bol Lander pri Joole. Keď uvideli KERB-výskumníci prvé fotky neverili vlastným očiam. Uvideli vodu, vlastne celá planéta bola mierne podobná Kerbinu. Nebolo tam ale veľa súše iba pár vybiehajúcich kameňov.

Prvý pohľad na Laythe.


Východ Jool.

KERB-výskumníci sa bavili o mieste pristávania a voľba padla jasne. Musí to byť na súš Lander nie je schopný plávať. Bolo teda rozhodnuté že pristane sa na jednom podlhovastom ostrovčeku. Po chvíli sa začal brzdiaci manéver.

Brzdenie na Laythe.

Po chvíli lander vstúpil do atmosféry aj s motormi ktoré ho mali pred súšou ubrzdiť. Nastal ale problém. Atmosféra zbrzdila lander tak že čím ďalej tým viac sa približoval ku koncu ostrova. Pri konci ostrova bolo jazero. Jazero a more odďeľovala súš široká asi 500m. Lander smeroval práve do jazera. Nakoniec KERB-výskumníci vykorigovali lander tak že padal presne na tú súš širokú 500m. Po chvíli sa otvoril padák no motory ešte stále ostávali tam aby brzdili.

Padáky a motory ktoré brzdia. Tu je vidno ako blízko sa pristávalo pri vode.

Po chvíli sa padáky otvorili a motory sa odhodili.

Lander na padáku.

KERB-výskumníci sa už tešili. Ich Atmosferický Lander fungoval bezchybne a pomali zostupoval dole. Po chvíli Lander pristál.

Lander aj s krytom na padák a motormi ktoré ho majú odniesť.

Po chvíli sa zapli motory na oddelenie padáku od landera. Všetko dopadlo úspešne a KERB-výskumníci slávili veľký úspech. Po chvíli sa začali vedecke výskumi a Kerbíci boli veľmi prekvapený aké priaznive podmienky pre život panujú na Laythe.

Lander a Jool.

Ako som už spomínal hore Kerbíci sa počas cesty Landera na Laythe zaoberali inou otázkou. Konkrétne Wernher von Kerman a Sergej Kermanov ktorí už pripravujú prvú loď ktorá bude schopná dostať Kerbíkov na Mun(Minmus) a späť. Taktiež sa uvažuje o dvoch lodiach. Prvá by pristavala padákmi no po lete by už nebola použiteľná, druhá by pristávala s motormi, bola by znovupoužiteľná ale bolo by to nebezpečné. KERB-výskuníci teda rozmýšľaju čo ďalej no možno sa vydá prvý Kerbík mimo Kerbin už čoskoro.

Fúú tak tento let mi dal fakt zabrať. Priznam sa pár quicksave ma zachránilo ale podarilo sa po hodinách hrania. Hlavne tie dlhočizne zážihi boli otravne

Rexino, gratuluji k úspěchům. Mít sondu na tolika místech a úspěšně - to je výkon.

Je tomu již delší doba, co se KVP mohlo chlubit zářivými zápisy do historických tabulek. Příčinou budiž nic jiného, než takový detail, jako absence planet ve sluneční soustavě. Není cíl, chybí motivace, progres stagnuje. Aspoň já se na to tedy můžu vymlouvat, na rozdíl od skutečných vesmírných center. Která také stagnují, ale zkoumat by co bylo.

Svolali jsme krizový štáb. Ještě týden zpátky jsem netušil co to obnáší, ale dnes je situace jiná, doba si to žádá. Zapojili jsme hlavy všech zúčastněných a netrvalo dlouho, když ten nejzelenější ze všech zelených přišel s geniálním návrhem. Pojďme provozovat komerční lety! Zkoumat už není co, Státní nadační fond nás navěky živit nebude, a tak si pojďme vydělat nějaký ten kerbinský dukát!

Geniální návrh! Souhlasili všichni.

Zbouráme tu nepotřebnou velkou vesmírnou stanici a postavíme místo ní vesmírný hotel. Ten se bude pohybovat na orbitě kolem Kerbinu a sloužit tak budoucím vesmírným turistům k bezpečnému obývání kosmického prostoru. A v mžiku přišly první konkrétní technické návrhy a proporce:

Orbita bude kruhová ve vzdálenosti 400 km nad povrchem.
Obytný modul bude pro dvě osoby. Součástí celého hotelu bude i záchranný oddělitelný modul pro nouzový návrat do atmosféry. Celý hotel bude zásobován systémem pro udržení chodu života, tj. Systémem pro cirkulaci Zoxygenu.
Ze spodní strany bude dokovací port pro vesmírné lodě, které budou přivážet nové turisty v tříčlenném modulu - Jeden pilot a dva turisté.

Ještě jsme ani nestačili vydat ohlášení o ceně týdenního pobytu a už jsme obdrželi tisíce objednávek! Co se touhy po vesmírných letech týče, obyvatelé Kerbinu se nezapřou.

SpaceHOTEL


Hotel se zadokovanou lodí Comet


SpaceHotel je v provozu již dva dny a stihly se tam vystřídat dva páry turistů. Každý tam strávil jeden kerbalský týden. Prvního komerčního letu se dokonce zúčastnila jedna žena. Annie a Sigrick Kermanovi.
Turisty na oběžnou dráhu vynáší nově zkonstruovaná a modernizovaná loď_ Comet. Doslýchá se ale, že se urputně pracuje na vývoji nové lodě. Má se jednat o raketoplán umístěný na špici nosné rakety. Který po návratu do atmosféry přistává na vodorovné dráze kosmického centra. Jestli se inženýrům z KVP podaří osvojit si techniky vodorovného letu a problému těžiště raketoplánu, dojde časem k pozměnění zadání na Celkově HOTOL letoun. Tedy Loď pro turisty s vodorovným vzletem i přistáním. Vedoucí střediska si od této konfigurace slibují především redukci případů utržení padáků při kolmých sestupech atmosférou.

Zde: první prototypální zkoušky raketoplánu schopného vodorovného letu a přistání.



CEO KVP Karel

Po dlooooouhé době jsem se pustil do KSP a po vzoru ostatních zkusím taky něco sepsat.

Nově založená kosmická agentura BÁC (Brave And Crazy) získala od vlády Středokerbinské republiky jasný úkol - V co nejkratším termínu obnovit lety do kosmu. Vždyť dříve se na oběžnou dráhu Kerbinu létalo naprosto běžně, ale desítky let trvající finanční krize spojená s politickou nestabilitou veškeré snahy ukončily. Ale teď je to jiné. Kerbíci míří do kosmu. Projev prezidenta Kerbeddyho byl jednoznačný.

Za několik měsíců

V řídícím středisku se všechno chystá na první start nové éry. Jelikož už naši předkové dokázali dosáhnout oběžné dráhy, rozhodli se naši vědci tento krok přeskočit a jít rovnou na Mun - prozatím pro jistotu s nepilotovaným landerem. Jeho vývoji se věnovala mimořádná pozornost a na startovní rampě v posledních dnech probíhaly intenzivní zkoušky všech jeho systémů - především se zkoušel revoluční systém dopravy na povrch, který spočíval ve vytvoření velkého landeru s motory, v jehož útrobách se skrýval malý lander osazený vědeckými přístroji. Plán byl takový, že velký lander přistane, uvolní malý lander, pak opět zažehne své motory a odletí pryč. Než výzkumníci agentury BÁC našli optimální design, spotřebovalo se poměrně dost železa.
Pro pohyb mimo nízkou oběžnou dráhu Kerbinu byly navrženy nové atomové motory, jejichž provoz se měl na této misi vyzkoušet. Raketa Munar1 pracovala spolehlivě a letěla přesně vytýčeným směrem bez jakéhokoliv chvění. Jen paliva ubývalo rychleji, než zelené mozky čekaly, takže definitivní zakulacení oběžné dráhy musely zajistit právě atomové motory. "Hlavně ať se o tom nedozví Greenkerpees," zamumlal si pod vousy šéf letu.



Orbita se ustálila poměrně snadno a pak přišlo na řadu plánování zážehu pro přelet k Munu. Tady se dostal ke slovu počítač, který vědci z agentury BÁC zkonstruovali v minulých měsících. Zatímco jejich předchůdci byli odkázáni na metodu pokus/omyl, v lepším případě logaritmické pravítko, teď už se zážeh připravoval předem na počítači. Výsledkem byla podařená dráha, která vedla přímo na Mun. S provedením zážehu už nebyl vůbec žádný problém a mise Munar 1 mířila ke svému cíli.



Na Kerbinu si všichni oddychli a zpod stolů vytáhli malou svačinku - řízky s chlebem. Měli několik hodin času na odpočinek, ale Mun se povážlivě blížil.



"Tak jo, chlapi, dožvýkejte, teď tuhle krásku posadíme na Mun," zaskřípalo všem v komunikátorech. Operátoři otřeli mastné prsty do kalhot, ti čistotní do cizích a zapíchli oči na velkoplošnou obrazovku. Lander sestupoval přesně podle plánu a několik set metrů nad povrchem se vyklopily nohy hlavního landeru. V tu chvíli by se v řídícím pracovníkovi krve nedořezal. "Proboha, který kopyto dělalo přistávací nohy?" Zasípal. ""Přistávací nohy dělal Franta Kerman," odpověděl mu kolega. "Bože můj ten šilhavej? Tak to už se tomu nedivím," odpověděl šéf. Během zkoušek si totiž nikdo nevšimnul, že přistávací nohy jsou nainstalovány ... jaksi ... mírně nakřivo.



Nervozita, která by se dala krájet tímto zjištěním ještě víc narostla. Lander měl ale tuhý kořínek a tohle pro něj byla jen kosmetická vada na kráse. "Hlásím kontakt s povrchem v rychlosti 1,1 m/s, motory vypnuty," rozřízl ničivé ticho pracovník sledující telemetrii. Zelené ruce všech v řídícím středisku vyrazily ke stropu a všichni se objímali. Divoká radost postupně přecházela v uznalý potlesk.



Bylo na čase uvolnit malý lander s vědeckými přístroji (jehož nožičky jsou dobře vidět na předchozí fotce). Uvolnění od hlavního landeru se testovalo už na Kerbinu a proto nikoho nepřekvapilo, že volný pád z výšky cca. dvou metrů zařízení neublížil. Jakmile přišlo potvrzení o odddělení, zapálil hlavní lander opět své motory, vystoupal do výšky pěti kilometrů nad povrch a pak, přesně podle programu, zamířil zpět k Munu.



Díky vysoké rychlosti nezůstaly na povrchu Munu žádné zbytečné trosky - hlavní lander se zřítil ve vzdálenosti cca. sedmi a půl kilometru od místa přistání. Malý lander zatím vztyčil svou anténu a začal měřit hodnoty ve svém okolí.



Mise Munar 1 byla vyhodnocena jako úspěšná - nosná raketa fungovala správně, stejně tak i lander. upravit se musí jen přistávací nohy. Podle vyjádření agentury BÁC je další na řadě měsíc Minmus, na který se prý poletí s raketou, která bude vycházet z nosiče Munar 1. Zákulisní informace navíc avizují, že se má jednat o ostrou zkoušku rakety, která by měla v budoucnu létat i k jiným planetám kerbální soustavy.

Skvělé ! Vítáme BáC (skvělé jméno!) v klubu kosmických agentur, Pomalu bychom měli vytvořit mapu virtuálních kerbinských středisek, pro info potenciálním zákazníkům

Oficiální prohlášení Vedení strany a vlády Kerbinské Autonomní Socialistické Republiky:

Blahopřejeme k založení a přejeme mnoho úspěchů (i když dle názvu zdá se kapitalistické) agentuře BÁC.

Díky, nejdřív jsem chtěl agenturu pojmenovat BUM, ale nenašel jsem vhodná slova, která by tu zkratku reprezentovala.

Po úspěšném letu na Mun se agentura BáC rozhodla zamířit na Minmus. Jak už předtím prosáklo z "důvěryhodných zdrojů, které si nepřály být jmenovány",nosičem byla modernizovaná raketa Munar1, která tentokrát dostala jméno Minmus1. Lišila se třeba přidáním urychlovacích bloků, nebo prodloužením nádrží pro jaderné motory. Ano, pro let na Minmus to bylo naddimenzované, ale inženýři z BáC potřebovali otestovat tenhle hardware v praxi. Potvrdilo se totiž, že tahle raketa bude v budoucnu létat i k dalším planetám.



Start byl úspěšný, raketa se od povrchu odlepila trochu méně svižně, než její předchůdkyně a po odpojení motorů na tuhá paliva rychlost dokonce začala klesat, ale nějak jsme se dohrabali na oběžnou dráhu. Počítač naplánoval ideální trajektorii pro let k Minmusu a zbývalo čekat na zážeh. Ve chvíli, kdy se měla raketa začít otáčet požadovaným směrem přicházelo jen zlověstné ticho. "Co se děje, proč ten krám nereaguje," procedil přes zuby šéf letu Dugi Kerman." "Nevím pane, vůbec to neposlouchá. Ani se nehne," drbal se na hlavě hlavní letový inženýr. Následné vyšetřování ukázalo, že během přestavby z původního Munaru1 na Minmus1 doposud nezjištěný pracovník odmontoval z rakety baterie, takže při vstupu do kerbálního stínu se veškeré zásoby energie rychle vypotřebovaly. Když se důvod selhání dozvěděl Dugi Kerman, šéf letu, usadavě se rozplakal. "Proč já vůl poslouchal maminku a dobře se učil? Bylo by mi snad u lopaty špatně? Co jsem komu udělal, že musím dělat s takovými nemehly?"
Raketa Minmus tedy vznikla znovu a tentokrát i s bateriemi. Let probíhal poklidně a o několik hodin později se lander úspěšně rozvaloval na povrchu ledového Minmusu. Když se zástupci Kerbinské tiskové agentury ptali na fotky, zmrazil je šéf letu tím, že na lander nedali žádné kamery. "Nečekali jsme,že by ty fotky mohly někoho zajímat," novináři tedy odešli s prázdnou a místo chvalozpěvů na další úspěch BáC se druhý den v tisku objevily články o diletanství, nezájmu o daňové poplatníky a dokonce i zneužívání státních peněz ze strany BáC.

Jakmile se to dozvěděl hlavní administrátor agentury BáC, Charlie Kerden, bouchnul pěstí do stolu a nechal si svolat všechny své náměstky, kterým důsledně promluvil do duše. Kromě toho, že zdůrazňoval, že podobná chyba jako ta s kamerami se už nesmí opakovat, vytýčil další cíl - "Abysme odčinili ostudu, kterou v očích zelené veřejnosti máme, poletíme s naším landerem na Dunu!"

Přípravy na misi probíhaly velmi rychle. Podle některých názorů až příliš. Aby se minimalizovala časová ztráta, byla jako nosič zvolená raketa Minmus1, která se jen přejmenovala na Duna1. Týmy natěračů tehdy sloužily několikahodinové přesčasy a raketa s ještě vlhkým nátěrem zamířila na startovní rampu. Po vypočítání správné pozice obou planet přišel start. Výpočet orbitálního zážehu i jeho realizace - všechno šlapalo jako hodinky. Na tváři Dugiho Kermana se objevily první nenápadné náznaky úsměvu. "Konečně, teď to hlavně nezvorat," pomyslel si a usrknul ze sklenice s limonádou.



Najednou cítil, jak mu na rameno někdo zaklepal. Byl to Jirka Kerman, zakřiknutý planetolog, který většinou sedával v rohu řídící místnosti. "Pane řídící letu, vy nemáte na landeru padáky?" pravil nesmělým hlasem. "Cože? Jaký padáky?" Odpověděl mu Dugi Kerman. "Duna má atmosféru, na motorické přistání asi nebudete mít dost paliva, myslel jsem, že ..." svou větu ale nedokončil. "Jo já vím, jen se neboj," utnul jeho řeč šéf letu. Jakmile planetolog odešel, Dugi Kerman si setřel pot z čela a sesunul do křesla, které bylo naštěstí přímo za ním. "Zkazili jsme to." Duna přitom byla stále větší a větší.



"Nesmíme to vzdát," pomyslel si šéf letu a jakoby nic pokračoval v rozdávání příkazů. Jakmile senzory na landeru zaznamenaly masivní ohřívání při vstupu do atmosféry, všichni v sále nechápavě otočili hlavu dozadu, kde stál šéf letu, Dugi Kerman. Na jeho spánku se objevila jasně patrná tepající žilka. Lander se sice trochu zpomalil v atmosféře a něco obstaraly zažehnuté motory, ale kvůli prakticky kolmému pádu nebyla šance,že by mohl přistát měkce. V rychlosti zhruba 800 m/s tedy narazil do povrchu Duny v blízkosti ledové čepičky.

V oficiálním prohlášení agentury BáC stojí, že se rozhodně nejednalo o neúspěch. Mise Duna 1 vlastně ani neměla za úkol na Duně přistát. "Ostatně nikdy jsme neavizovali, že chceme na Duně měkce přistát. Hlavním úkolem tohoto letu bylo prověřit, jaká je atmosféra planety Duna, což se podařilo na výbornou. Já osobně jsem s jejím průběhem spokojený," prohlásil v televizi Charles Kerden.
Mluvčí agentury BáC, Radek Kerman odmítl potvrdit dotaz televize Kerbova, zda je pravda, že se Dugi Kerman byl informovat na místním úřadu práce, jestli náhodou neshánějí pomocnou sílu pro výkop kanálů.

Oficiální prohlášení agentury BáC a Středokerbinské republiky adresované agentuře KKA:

Ceníme si Vašeho blahopřání a přejeme i Vaší agentuře mnoho úspěchů. Politické názory nás možná rozdělují, ale zájem o vesmír nás slučuje!

Ono to snad v KSP ani jinak nejde, než že zapomeneš padáky a další podobné drobnosti, které dokážou vyvést z míry. Gratuluju k návratu k nelepší hře a k prvnímu nárazu do Duny Teď když ses do ní trefil určitě nebude problém na ni příště přistát. Docela jsi mě nastartoval, asi si taky zahraju Ještě jsem neměl čas 0.21 ani stáhnout, natož si zahrát.