Obří hvězdy – některé z nich dosahující velikosti až osminásobku Slunce – způsobují noční můry astronomům a astrofyzikům už po mnoho dekád. Jak můžou narůst do takových rozměrů, že v porovnání s nimi se drtivá většina hvězd v naší Galaxii jeví jako drobouncí „chudí příbuzní“? Aby našli klíč k této záhadě, použili vědci soustavu detektorů ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) a intenzivně pozorovali jádra těch nejtmavších, nejchladnějších a nejhustších oblačných struktur v Galaxii.
Tyto objekty nazývané tmavá infračervená mračna, na které se pozorování zaměřilo, se nachází ve vzdálenosti 10 000 světelných let od nás v souhvězdí Orla a Štítu. Jelikož jde o oblasti velmi hmotné a s velkou hustotou, měly by v nich gravitace a turbulentní proudění započít borcení materiálu na hvězdné struktury o rozměrech přibližně našeho Slunce. Jestli tomu tak není, znamená to, že se tam děje něco zvláštního.
Jádra těchto oblastí, kde chybí hvězdy, nám napovídají, že zde má vliv nějaká síla, která působí protichůdně ke gravitačnímu smršťování, jež provází běžnou tvorbu hvězd velikosti našeho Slunce. Materiál se může proto kumulovat v daleko větším množství, aby se z něj pak vytvořila hvězda obřích rozměrů. Zároveň to ale napovídá, že zákony tvorby obrů a běžných hvězd rozměrů našeho Slunce se v něčem liší. Je rozdíl jen ve velikosti a hmotnosti?
Běžná hvězda, jako ta naše, začíná svůj život v hustém, ale relativně málo hmotném oblaku materiálu, tvořeném převážně vodíkem, heliem a příměsí těžších prvků. Poté, co se zformuje jádro uprostřed oblačné struktury, okolní materiál je gravitačně urychlován směrem do centra oblasti. Celá soustava začne rotovat a kolem protohvězdy se utvoří akreční disk, ve kterém můžou vznikat zárodky planet. Když je v centrálním objektu dost materiálu, je to opět gravitace, která uvnitř protohvězdy spustí jaderné reakce.
Tento průběh je společný většině běžné hvězdné populace v Mléčné dráze. Ale netýká se hvězd supermasivních. Astronomové pomocí detektoru ALMA zjistili unikátní chemické složení těchto superhustých oblačných regionů s hojným množstvím izotopů deuteria. Jde o důležitý prvek v těchto procesech, neboť je schopný se vázat s jinými molekulami za nízkých teplot. Když totiž započnou jaderné reakce u běžně velké hvězdy a začnou zvyšovat teplotu okolního oblaku, je brzy tento izotop nahrazen běžnějšími izotopy vodíku.
https://public.nrao.edu/news/pressrelea ... less-cores
rozbehne konverzácia o nepodstatnej veci miesto o zaujímavom objave. Astronómovia na tieto dáta čakali poriadne dlho 
Inak to musel byť silný bolid. 
robí vskutku nádherné zábery.
