Re: Letadla ve službách kosmonautiky
Napsal: 13.2.2023 21:18
Přidávám zajímavost z flotili Nasa
https://edition.cnn.com/travel/amp/nasa ... index.html
https://edition.cnn.com/travel/amp/nasa ... index.html
Diskusní fórum o kosmonautice
https://forum.kosmonautix.cz/
Poutavé shrnutí pilota Grega Nelsona k létání s ER-2, následníkovy U-2 C. Po poněkud trnitější cestě použití U-2 u NACA a posléze i NASA, došlo k zakoupení nové verze U-2R, z obnovené produkce, a tím k doplnění flotily a rozšíření jejích možností. Verze U-2 C létala oficiálně pro NASA od roku 1971. První stroj verze ER-2 (Earth Resources) přistál v Amesově výzkumném středisku 10. června 1981, pilotován Marty Knutsonem. Zatímco technický personál připravoval nový stroj na začlenění do flotily, plnily stávající stroje U-2 C dál vědeckou činnost. výčet misí do dnešních dnů činí okolo 4500 letů, což je působivé číslo pro pár letounů létajících několika hodinové mise nejrůznějších typů. Kdybychom měli popsat každou misi zvlášť, tak by to bylo na opravdu dlouho, ale je zajímavé sledovat, jaký je rozsah působnosti. Jen pro představu uvedu oblasti zkoumání, pro které je ER-2 využíván. Jsou to: Sledování deštných pralesů, zkoumání stratosféry, vyhledávání a průzkum oblačnosti a bouřkových systémů, sledování biologických druhů a jejich případné přemnožení a vliv na okolí, geografie krajiny a snímkování, sledování živelných pohrom a zkoušky nových technologií pro letectví a kosmonautiku. Jak vidíte, pole působnosti je velké a vyžaduje létání nejen nad USA, ale de facto nad celým světem. U ER-2, vlastně i U-2 C, si musíme uvědomit, že nejde pouze o samostatný letoun létající nějaká měření, ale že se jedná o dílek systému, na jehož konci jsou hodnotná vědecká data. Pro pochopení tohoto tvrzení uvedu pár příkladů. V roce 1988 došlo k rozsáhlému požáru v národním parku Yellowstone, po kterém hlavní přírodovědec G. Robinson požádal NASA o poskytnutí snímků krajiny z velkých výšek, v rámci protipožárního plánování. NASA pověřila úkolem LANDSAT-4 a určila jako dodatečné zdroje snímků z velkých a středních výšek stroje ER-2 a C-130 B. Oba stroje byly vybavené infračervenými senzory, které dokázaly proniknout kouřem a oparem z požáru, pro zmapování krajiny zasažené požárem. Jak je vidět, ER-2 tvoří jeden díl uceleného systému k získání potřebných dat. Dalším příkladem byl vědecký program studování emisí a složení atmosféry nazvaným - The Studies of Emission, Atmosphere composition, Clouds and Climate Coupling by Regional Surveys (SEAC4RS), kdy přes 250 vědců, inženýrů a členů letového personálu zkoumalo způsoby, jak znečištění ovzduší a přirozené emise ovlivňují složení atmosféry a klimatu. ER-2 ve spolupráci s letounem DC-8 létaly v různých výškách pro sledování atmosféry v určeném ročním období a oblasti, kdy jsou meteorologické systémy nejsilnější.„Samotná příprava na let a vše okolo letounu je takový, řekněme cirkus, protože letoun je prostě unikátní a vše tomu odpovídá“ říká pilot D.„Stu“ Broce. Cirkus jistě proto, že příprava na let začíná několik hodin před vzletem, kdy je nutné probrat průběh a profil letu, provést přípravu vědecké aparatury, a její konfiguraci až po předletovou prohlídku. Činnost samotných pilotů začíná také několik hodin předem a je korunována oblékáním přetlakového obleku, který by pozorný čtenář mohl znát z dob letů raketoplánů. Tento přetlakový oblek byl vypůjčen právě z programu výškových letů U-2 pro použití při letech raketoplánů. Svým způsobem jsou piloti podobní samotným astronautům, z určitého pohledu samozřejmě, a jejich příprava na let to dokazuje. Dlouhodobé lety vyžadují dobrou kondici a soustředěnost po celou dobu dlouhého letu a během takové letu je nutné i konzumovat potravu a přijímat tekutiny. Pro tento účel lze nalézt v helmě pilota, konkrétně v části vpravo pod bradou, otvor pro prostrčení hadiček napojených na tuby s potravinami a tekutinami.Nejsme tak vysoko jako satelity, ale skutečnost, že jsme tam nahoře, dvacet a více kilometrů na Zemí, znamená, že naše senzory mohou napodobit to, co vidí satelity. Pohybujeme se blíže vesmíru, a tak naše senzory mohou simulovat to, co by dělal satelit, i když je mnohem výš než my, a navíc satelit nemůžete vždy dostat na požadovanou pozici. Můžeme nést senzory, které jsou stále ve vývoji a získat tak přehled o jejich funkci v podmínkách bližších vesmíru. Lety v takovýchto podmínkách zanechávají v člověku mnoho dojmů a vzpomínek, které lze jen těžko spočítat. Jednou nás vědci poslali pronásledovat ty největší a nejsilnější bouřky, které našli a to znamenalo mnohdy vzlety ve dvě, tři ráno, nebo dokonce už ve 21:30 večer s letem po celou noc. Když potom voláte řízení letového provozu stylem: NASA 809, jsem na trase severovýchodním Texasem, lovit bouřky a má trasa bude jen přes bouře. Řízení letového provozu to samozřejmě povolí, ale všichni piloti aerolinek v okolí si asi říkají – Kdo je ten chlap?