Takže s Prometheem to nevyšlo úplně podle plánu

Nevyváženost moc nevadila. I s připojeným výsadkovým modulem jsem mohl oroštovat motory na dvě třetiny maxima a loď byla stabilní. Ale dva nukleární motory byly na takový kolos moc slabé a bylo to horší než let satelitu s iontovým pohonem

Kdybych tam dal silnější motory, tak už by byla loď zase nestabilní a přetáčela by se. Tudíž jsem Promethea přestavěl a zvolil konstrukci, u které se dal připojit jeden až dva výsadkové moduly mezi nádrže a obytnou část. Dokonce jsem tam vymyslel i hezký velitelský můstek, ze kterého byl krásný výhled. Bohužel kvůli ocelovým nosníkum byla loď opět nestabilní a moc se vlnila. Vypadalo to takhle:
http://i50.tinypic.com/ilbx1c.png - Promehteus, pokus č. 2
Na řadu tedy přišel pokus číslo tři, u kterého jsem byl už skromnější. Posádku jsem snížil na polovinu, tedy čtyři. Ubral nádrže a dokovací port pro výsadkový modul jsem umístil na špici. Finální produkt není tak honosný jako první dva, ale celkem ujde:
http://i48.tinypic.com/1r46jb.png - konečný výsledek, který se dočká meziplanetárních cest
Připojil jsem tedy výsadkový modul Hopper, který je určen pro přistávání na všem kromě Eve, Laythe a Tylo. Dotankoval jsem a vydal se na testovací cestu k Munu. Vše šlo na jedničku a po znovu připojení na orbitě Munu jsem se vrátil ke Kerbinu, kde znovu dotankuju a vydám se k Duně.

- Hopper na povrchu Munu
Dále plánuju vytvořit jeden menší lander a možná i větší, který by zvládl Laythe a Tylo. Ale to je ještě daleko...