forum.kosmonautix.cz

Neodměřoval jsem to úplně přesně, ale tak nějak zhruba pro vizuální porovnání: Torifune by Kamo'oalewu schramstla jako jeden ze svých větších balvanů.

Jedna z věcí, které takovýto průlet poslouží, je kalibrace metodiky odvozování tvaru asteroidů ze světelných křivek.. Proto čeští autoři zpracovali co nejaktuálnější model těsně před průletem. Zajímavé, že jsem v tom nenašel ani zmínku o potenciálně dvoulaločné struktuře.. Tu asi spolehlivěji naznačí až hvězdné zákryty. (Jak bylo skvěle demostrováno například v přípravě na průlet New Horizons u Arrokoth.. Tehdejší kampaň #mu69occ bylo super dobrodrzužství.)

Refined rotational state and shape model of (98943) Torifune ahead of the Hayabusa2# flyby

Studie představuje aktualizovaný konvexní model tvaru asteroidu (98943) Torifune, vytvořený z kombinace starších i nových fotometrických dat (včetně pozorování z let 2024 a 2025). Nová data zlepšila pokrytí různých pozorovacích úhlů, zejména severní polokoule asteroidu.

Klíčovým přínosem je metodika zohledňující různou kvalitu dat: autoři použili váhování jednotlivých měření a odhad nejistot pomocí tzv. block bootstrapu (opakované přeuspořádání celých světelných křivek). Díky tomu lze lépe určit nejen rotační periodu a orientaci rotační osy, ale i spolehlivost odvozeného tvaru.

Výsledky:
- rotační perioda: 5,0215221 h
- osa rotace: (314°, +84°), progradní rotace
- perioda a orientace osy jsou dobře určeny, tvar méně přesně (zejména rozměr podél osy rotace)

Omezená přesnost tvaru souvisí s nedostatečnou variabilitou pozorovacích úhlů, danou i nízkým sklonem dráhy asteroidu (~4,8°).

Model slouží jako příprava na průlet sondy Hayabusa2# v červenci 2026, který umožní ověřit správnost modelu (zejména orientaci osy a celkový tvar) a odhalit případné detaily, které z fotometrie nelze spolehlivě určit. Tento průlet tak bude důležitým testem přesnosti metod založených na světelných křivkách.

Další kalibraci dostanou termofyzikální modely, které byly pro Torifune vypracovány díky sondě NEOWISE a díky pozemním infra observatořím.

V dnešním článku na Space.com je informace, na kterou jsem jinde nenarazil: Po průletu bylo zatím staženo jen prioritních 25 MB dat z celkových 300 MB.. Hayabusa2# totiž hned 9. července zahájila plánovaný čtyřměsíční „zážeh“ iontového motoru a zbývající data tak bude možné odeslat až po jeho dokončení.
Scientists told them, 'No, it's too dangerous,' but they did it anyway: Inside Japan's super-close asteroid flyby

Přidávám tedy z dostupných snímků na hrubo složené šilhací 3Dčko:


A za zmínku stojí, že Torifune si pro 14. červenec vysloužila Astronomický snímek dne: EN | CZ

Oficiální zpráva od JAXA

Úspěšný průlet kolem asteroidu Torifune!

Hayabusa2# pokořila rekord nejtěsnějšího průletu:
744 metrů od středu tělesa, 400 metrů od povrchu, 120 metrů od cílového bodu

termální snímky kamerou TIR


viditelné snímky kamerou ONC-T


LIDAR vysílal pulzy každou sekundu.. Dvěma se do Torifune trefil.



rozměry Torifune

Ukázalo se, že odběry vzorků z Ryugu ovlivnily pozdější výstupy spektrometru NIRS3, a jeho dataset je tak potřeba lehce překalibrovat.

Updated in-flight calibration of the Hayabusa2/NIRS3 spectrometer: new global near-infrared photometric properties of asteroid (162173) Ryugu

Shrnutí od Perplexity:

Autoři studie zpřesnili kalibraci infračerveného spektrometru NIRS3 na sondě Hayabusa2, aby byla jeho měření odrazivosti povrchu Ryugu přesnější a konzistentní s ostatními kamerami. Po této re‑kalibraci vyšlo najevo, že původní data NIRS3 podhodnocovala odrazivost asi o 8%, a že po obou odběrech vzorků došlo k dalším posunům citlivosti přístroje, které je třeba korigovat.

Během mise se ukázalo, že absolutní odrazivost měřená navigační kamerou ONC‑T a spektrometrem NIRS3 nejsou vzájemně sladěny – existoval mezi nimi systematický rozdíl.

Odběrné operace změnily odezvu přístroje NIRS3, takže pozdější data byla méně spolehlivá bez dodatečné korekce.

Autoři využili pozorování Ryugu v různých fázích mise k relativní kalibraci (aby si data „sedla“ mezi sebou napříč časem).

Pro absolutní kalibraci (nastavení správné úrovně odrazivosti) použili pozorování Měsíce během prvního průletu kolem Země a porovnali je s modelovými spektry založenými na datech z lunárních orbitálních misí a pozemských měření.

Tuto novou kalibraci pak aplikovali na celou sadu dat z průzkumu Ryugu, což umožnilo podrobnější fotometrické analýzy povrchu.

Hlavní výsledky re‑kalibrace
Data po prvním touchdownu vyžadují snížení hodnot o 5,4 ± 1,8% při vlnové délce 2 µm.
Data po druhém touchdownu vyžadují větší korekci o 10,3 ± 0,4% při 2 µm.

Absolutní kalibrace ukázala, že původní kalibrace NIRS3 podhodnocovala odrazivost asi o 8 % – tedy povrch Ryugu je ve skutečnosti o něco světlejší, než se z dat NIRS3 dříve zdálo.

Nově získané fotometrické parametry jsou v souladu s předchozími studiemi, takže celkový obraz o povrchu zůstává konzistentní, jen přesnější.

Autoři nacházejí slabou východo‑západní dichotomii ve fázovém poměru a „fázovém červenání“ (phase reddening), což naznačuje, že východní polokoule Ryugu má větší drsnost povrchu a vyšší podíl jemnozrnného regolitu.

Degradace pohonného systému sondy nadále pokračuje.. Po okamžitém zahájení provozu motoru B hned po průletu u Torifune tento motor pracoval normálně zhruba měsíc, ale pak došlo k několika výbojům a ani opakované opravné pokusy nepřiměly napájecí jednotku iontového zdroje motoru B pracovat správně. Proto se muselo přistoupit ke stejnému řešení, které zachránilo návrat první Hayabusy: Zkombinovat sub-systémy různých motorů a složit z nich funkční pohonnou jednotku. Ptáček už má tedy značně polámaná pírka, ale stále letí!

Po vyzkoušení křížového provozu s několika kombinacemi použitelných iontových zdrojů a neutralizátorů jsme zjistili, že kombinace funkcí iontového zdroje motoru D, neutralizátoru motoru B a napájecího zdroje 1 (znázorněno žlutou čarou na obrázku 2) umožňuje provoz iontového motoru. V budoucnu budeme tento křížový provoz používat k řízení oběžné dráhy při sledování stavu iontových motorů a budeme pokračovat v operacích pro další výzvu.