Tak zase něco málo "optimismu" ze zdrojů Anatolije Zaka.
Rok 2013 je pro ruskou kosmickou loď PTK NP křižovatkou. Ruská vláda bude rozhodovat, kterým směrem se bude nadále ubírat její osud:
- zaváže se k financování konstrukční fáze?
- odsune další pokračování projektu?
- zruší celý projekt?
1.února se v Koroljevu konalo jednání pořádané RKK Energija (hlavní dodavatel lodi) na kterém Nikolaj Brjuchanov, vedoucí vývoje PTK NP, informoval o stavu projektu. Projektová dokumentace je hotová a připravena k předání do institutu TsNIIMash na konečnou revizi a certifikaci.
Dokumentace byla nakonec předána Roskomu jako zastřešující organizaci pro posouzení a rozhodnutí co dál. Do konce dubna však k dalšímu posunu nedošlo. S největší pravděpodobností se čeká na rozhodnutí ohledně financování. Tolik tedy aktuální stav.
Podle harmonogramu z konce roku 2012 měla příprava výroby lodi začít v lednu 2013, první nepilotovaný let měl proběhnout v roce 2018. První pilotovaná mise pak byla naplánována na rok 2020. To však pouze v případě, že by bylo zajištěno 100% financí pro celý program již od roku 2014. Předpokládané náklady zatím dosáhly 100mld RUB = 3,2mld USD, dvojnásobku původních odhadů z let 2008-9. A podle zkušeností to určitě není konečná částka.
Kritika projektu navíc nečekaně přišla z Ministerstva obrany, které Energiji vyčetlo nesystematičnost a požaduje nové přezkoumání projektu. To by v praxi nejspíš znamenalo jeho pohřbení pod lavinou dalších a dalších ryze administrativních požadavků.
Kritika je o to více zajímavá, že zájem vojáků o pilotované lety dlouhodobě klesá. Ruské letectvo např. předalo Roskosmu zodpovědnost za přípravu kosmonautů. Motivem armády tak může být snaha „přesměrovat“ peníze z již tak chudého kosmického rozpočtu na vojenské výdaje. A armáda je v boji o peníze samozřejmě zcela jiná váhová kategorie než kosmický výzkum.
Samostatnou kapitolou, o nic víc veselejší, je vývoj nosiče. V současnosti Rusové plánují použití raket Angara 5/ Amur, jejichž nosnost postačuje pouze pro lety na LEO.
Avšak to co dnes novou kosmickou loď „prodává“ je let na oběžnou dráhu kolem Měsíce nebo do Lagrangeova bodu. Raketa s potřebnou nosností však zatím nepokročila ze stádia teoretických úvah a animací. Potřeba jednoho silného nosiče se dá obejít použitím dvou menších, ale to je řešení které Energija v současnosti odmítá.
Zatím však nebyla přijata žádná definitivní koncepce, jednotlivé prvky existují jen v teorii a žádná část programu nemá vyřešenou otázku financování.
Problémy s Angarou vedou k tomu, že pro vynesení bezpilotní PTK NP na LEO v roce 2018 se počítá se Zenitem. Tři plánované lety, pořád ještě z Bajkonuru, by mohly vyvrcholit připojením k ISS.
Nicméně přechod na Angaru a potažmo Vostočnyj si vyžádají další nepilotované lety a tedy další peníze.
I NASA se historicky potýkala s obtížemi. Program Apollo měl natolik silnou politickou podporu, že jeho zkušenost je nepřenositelná. Nicméně jak STS tak ISS několikrát hrozilo zrušení, oba programy měly několikaleté zpoždění a náklady na ně přesáhly původní odhady. Avšak, aniž bych sem montoval ideologii, Rusko není USA. Nemá zdroje (nejen finanční), nemá systém… Po půlstoletí má jen starou dobrou Semjorku, starý dobrý Sojuz… Pro někoho důkaz jejich nadčasovosti a technické vyspělosti, spíš ale důkaz „zamrznutí“ a marné snahy o posun vpřed.
zdroj
http://www.russianspaceweb.com/ptk_2013.html
, spíš něco ve stylu Apolla. Vzpomeňte si na jednu vypjatou scénu z Apolla 13 kde posádka řešila následky jeho společného používání... Ale určitě je to příjemnější než ty plíny.
