1. Pokus se stavět rakety z co možná nejmenšího počtu dílů. Na Mun či Minmus se dá doletět se strojem který má méně než deset dílů, na startovací rampě. Scott Manley to dokáže se třemi díly - ale to už ani není normální člověk
2. Pokus se snížit co nejvíc počet dílů, které se nějak hýbou, když raketu postavíš na startovací rampu. To znamená, že po načtení rakety se nějak zhoupnou svou vahou dolů, a po startu se nějak vyhoupnou nebo něco podobného, tahem motorů. Právě toto, tedy počítání mechaniky jednotlivých částí oproti sobě, "sežere" nejvíc výpočetního výkonu.
Tato rada koliduje s radou č. 1, tedy aspoň zdánlivě. Proč? Protože toho se dá dosáhnout používáním "lepicí pásky", tedy struts. To sice zvyšuje počet dílů, ale na druhou stranu to výrazně snižuje houpání dílů, a tím potřebný výkon PC.
Takže se "strutama" nešetři - klidně i 4-6 zkřížených a pojištěných na každou přídavnou nádrž, motor, apod.
A nádavkem, pokud s takovým strojem potom dokuješ, méně se to třepe, točí, a lépe se dokuje a potom i zachází se spojenými stroji.
Bohužel, trošku to kazí grafickou stránku - rakety pak nevypadají úplně jako v reálu, no ale co je lepší, aby byla raketa hezká, nebo aby byla funkční? Konec konců, Ami uzemnili svůj (vraždomatický) raketoplán a lítají na (spolehlivých) Sojuzech... i když... možná, teď... uvidíme
) Jde i o nastavení náročnosti grafiky ve hře. Dokonce se mi někdy stalo, že už při spuštění hra načítala jednotlivé položky neskutečně dlouho.
