forum.kosmonautix.cz

Aha, tak to potom jo
A já si říkal, že se mi to někam ztratilo... On mi trochu zlobil i počítač. Díky.

V pohodě

3. března proběhl na ISS zajímavý pokus. Astronaut Don Pettit se pokoušel zachytit světelnou zpávu, kterou mu posílala observatoř na Zemi. Takováto světelná znamení si předávali lidé už od dávnověku. Většinou jim na to stačilo vylézt na vysokou horu a mít v ruce například pochodeň, jejíž světlo střídavě zakrývali a odkrývali.

Tady poprvé došlo k signalizování ze Země do vesmíru na kosmickou stanici. Není to tak jednoduché, jak se na první pohled zdá a předcházely tomu dlouhé týdny příprav. Aby byla vaše světelná zpráva na ISS vidět, musíte být vy i stanice ve tmě. Čili pokud stanici vidíte na noční obloze, zprávu nepředáte, protože kosmonauti jsou v tu chvíli oslněni a v průzorech vidí jako v zrcadle pouze odraz interiéru stanice. Pokud je tedy zároveň stanice ve tmě, máte na Zemi problém, protože ji nevidíte. To, že astronauti zároveň musí najít správnou polohu místa, kde se má světelná zpráva na Zemi objevit, je opačná strana mince téhož problému.


Řešení úkolu spočívá ve znalosti přesné polohy stanice, abyste ji mohli světlem zaměřit i bez její viditelnosti. K tomu sloužily poměrně složité inženýrské výpočty, které prováděly pozemní týmy a jejichž průběžné výsledky si e-mailovaly s astronauty. Dalším oříškem bylo správné nastavení fotoaparátu. Jednak šlo o jeho natočení na místo odkud se vysílá a také zadání parametrů jako je čas, clona..., protože možná doba vysílání světelného paprsku je poměrně krátká, takže na pokusy s nastavováním fotoaparátu během průletu není čas.

Pokus se podařil a pozemní observatoř v Lozanu vyslala pomocí modrého laseru sérii světelných impulsů, které Don Pettit bravurně vyfotil. Dokonce se mu podařilo vyfotit i světelný paprsek, jenž vyslali jeho texasští fanoušci.

Záblesk modrého laseru nahoře uprostřed.
zdroj:NASA

Na první pohled jenom "pitominka", ale při hlubším pohledu zjistíme že to bylo opravdu hodně náročné (jak píše tomas). A kdo ví, třeba z tohohle experimentu vznikne nějaká užitečná novinka.

Hodina Země je akce, která má upozornit nutnost ochrany životního prostředí. Letos se koná již po šesté a zůčastní se jí asi 5000 měst a obcí na celém světě. U nás to bude asi 134 obcí včetně Prahy nebo Karlových Varů, ... . Do akce se může zapojit prakticky každý.

Princip je jednoduchý v sobotu 31.března od 20:30 do 21:30 stačí vypnout všechny zdroje světla, které ovlivňují světelné znečištění. Světlo v podzemním krytu tedy můžete nechat svítit.
Do akce se tentokrát zapojí i evropský kosmonaut Andre Kuipers, který bude celou akci monitorovat z paluby kosmické stanice a pořizovat unikátní snímky z jejího průběhu po celé Zemi.

Jako příklad rostoucí spotřeby ESA uvádí porovnání zvětelného znečištění v roce 1992 a v roce 2010 vyfotografované americkými satelity DMSP (NOAA).
Pokud stále platí výsledky asi 3 roky staré studie, která porovnávala zvětelné znečištění a HDP, pak je celá Evropa výrazně bohatsí než před 20-ti lety. Tento rozdíl ovšem také mohlo způsobit zavádění účinnějších světel. Všimněte si, že nejvíce zesvětlal Brusel a některá místa v Africe naopak pohasla.

plné rozlišení zde

Blíže o monitorování z paluby ISS na webu ESA (EN) a česky o celé akci zde

Andre Kuipers uveřejnil na svém blogu fotografii jeho kajuty respektive ložnice.

Nachází se v americkém modulu Node-2, protože ten je odhlučněn a je možné tam například poslouchat hudbu před spaním. Ten velký plakát na "stěně" jsou Andrého děti v životní velikosti. Můžete si tak udělat obrázek o velikosti kajuty.
V Node-2 jsou celkem 4 kajuty pro spaní kosmonautů. 2 pro američany a po jednom pro Evropany a Japonce. To znamená, že vždycky je jedno místo volné, podle rotace posádek. Rusové spí ve své části stanice.

Pokud by se ovšem kosmonautům nechtělo spát ve stísněné kajutě, mohou to udělat jako italský kosmonaut Paolo Nespoli.

K následnému probuzení používá posádka buď budík, nebo "hudební servis" z řídícího střediska. V modulu Unity sice mají námořní zvonec, ten se ale používá podle staré tradice k rozloučení nebo přivítání se členů posádky, případně při změně velení.

zdroje:blog Andre Kuipera (ESA), ESA, dwell.com

Krásné nahlédnutí do běžného života lidí na ISS. Opravdu zajímavé jsou hlavně ty fotky.

Všechny velké mezinárodní lodě používají pro svou jednoznačnou identifikaci systém AIS třídy A. Ten kromě jiného vysílá i další údaje jako je poloha, kurz, rychlost a další. Tento systém je určen jak pro předávání údajů mezi plavidly, tak mezi lodí a pevninou, kde tyto informace zajímají hlavně správu přístavu a pobřežní stráž.
Jednou z nevýhod systému je jeho dosah. Díky fyzikálnímu omezení daném vlastnostmi frekvencí VHF, na kterých je AIS provozován, se signál dostane pouhých 74 km od lodi.

Představte si to na příkladu TV vysílání, které používá podobné frekvence. Vysílač musí být na vysoké hoře, aby byla zajištěna jeho relativně přímá viditelnost pro vzdálené příjimače. Loď ční nad hladinu maximálně několik desítek metrů (loď Oasis of the Seas má výšku 72 m). Tyto vysoké frekvence se již okolo zemského povrchu neohnou jako nízké frekvence používané například pro komunikaci ponorek. Tím pádem není možné pomocí AIS sledovat lodě na širém oceánu z pevniny.

Je ovšem jedno místo, kterému zahnutí zemského povrchu nevadí a loď je odtud přímo viditelná i z větší vzdálenosti. Hádáte správně, je to vesmír, konkrétně nízká oběžná dráha, kam signál z lodí bez problémů dosáhne. A právě inženýry ESA napadlo využít tuto možnost. Proto na modul Columbus umístili kosmonauti při vesmírné procházce v listopadu 2009 antény pro příjem signálu AIS, ty jsou napojené na přijímač NORAIS a počítač ERNO-Box. Celý experiment se jmenuje COLAIS.

vlevo: astronaut Randolph Bresnik upevňuje anténu na modul Columbus. vpravo: vzorek AIS signálu

Již první výsledky řídící střediska v Norsku a Německu nadchly. Hned první den získal systém asi 400 000 údajů od 22 000 čidel. Nyní vylepšená verze umožnila vytvořit Globální přehled lodní dopravy. V říjnu 2011 činil objem dat neuvěřitelných 110 milionů údajů z více než 82 000 čidel. Takže od listopadu 2011 běží tento systém téměř v reálném čase, daném pouze omezením přeletu ISS nad konkrétní oblastí.


Výstupem je prakticky interaktivní mapa, kde vidíte všechny lodě včetně jejich údajů. Tato mapa se neustále aktualizuje.
Důležité je tento systém odladit kvůli vzájemnému rušení signálů v extrémně přeplněných oblastech. Zdá se, že i tuto překážku team inženýrů překonal.

Nic ovšem nebrání tomu, aby se data mohla poskytnout provozovatelům, kteří o to projevili eminentní zájem, neboť to umožní dosud nevídaný monitoring lodního provozu. Systém může být prospěšný při vymáhání práva, pro kontrolu rybolovu, k námořním hraničním kontrolám a námořní bezpečnosti včetně průzkumů znečištění moře nebo při pátrání a záchraně lodí, případně k potírání pirátství.
zdroje:NASA, ESA, wikipedia.org, marinetraffic.com

Klobouk dolů. Další důkaz, že kosmonautika může mít vliv i na běžné pozemšťany. Ale musím tedy smeknut před množstvím zpracovaných údajů. Opravdu klobouk dolů.

Akorát, když se podíváš na tu celkovou mapu, tak to vypadá, že na severu a jihu neplují žádné lodě. To je dáno opět dráhou ISS. Takže lodě plující nad 68° severní i jižní šířky není systém schopný zaznamenat.