forum.kosmonautix.cz

ESM STA má příští týden dorazit do Clevelandu, odtud pak do Plum Brook v Sandusky, Ohio

Nákladní letoun Antonov AN-124 dnes přistál s testovacím exemplářem servisního modulu Orionu na Hopkinsově mezinárodním letišti v Clevelandu. Nyní jej čeká cesta kamionem do Plum Brook Station.

Testovací exemplár adaptéru LVSA je už pozváraný

Souhrn předpokládaných příprav v 1. čtvrtletí 2016 na historicky nejambicióznější let nepilotované kosmické lodi určené pro posádku, označovaný jako Exploration Mission 1 (EM-1), při němž má loď Orion překonat i dva americké rekordy pilotovaných lodí: let do největší vzdálenosti od Země (dosud Apollo 13 – 400.000 km) a nejdelší autonomní let (dosud STS-80 – 17 dnů 16 hodin)
(setříděno podle jednotlivých částí sestavy SLS/Orion od urychlovacích stupňů až po záchrannou věžičku):

1) na testovacím zařízení firmy ATK v Promontory bude sestaven kvalifikační pětisegmentový motor SRB pro poslední předletový test QM-2

2) koncem ledna by se na zkušebním standu ve Stennisově kosmickém středisku měl uskutečnit zážehový test motoru RS-25 č. 2059, odložený z listopadu 2015. Tento motor má být v budoucnu instalován do druhého letového exempláře rakety SLS

3) koncem ledna by měly být v rámci budovy MAF v New Orleans přesunuty do svařovacího centra VAC ke svaření první díly neletových kvalifikačních nádrží na LOX a LH2 prvního stupně rakety SLS, určené pro pozdější testy strukturální pevnosti v Marshallově středisku v Huntsville. Všechny díly kvalifikačních nádrží jsou již vyrobeny

4) v březnu má být prototyp LVSA připraven k integraci v MSFC s ostatními testovacími exempláři horní části rakety pro ověření integrace hardwaru „Integrated Upper Stage STA“ a výdrže zátěže, která nastane během skutečného letu

5) v lednu má začít kompletace nádrže na kapalný vodík letového horního stupně ICPS pro EM-1

6) v únoru mají být na stanici v Plum Brook provedeny testy rozevírání a zavírání solárních panelů neletového exempláře evropského služebního modulu Orionu, v březnu mají být zahájeny akustické testy na úrovni minimálně 152 decibelů a 20-10000 hertzů

7) v lednu má být dokončeno svařování primární struktury Orionu pro EM-1 (pro porovnání - u Orionu pro EFT-1 bylo svařování dokončeno v červnu 2012). V únoru se očekává přeprava Orionu z montážní budovy MAF v New Orleans do budovy O&C na Kennedyho vesmírném středisku

8) v únoru má být zahájena výroba důležitého komponentu záchranné věžičky LAS pro misi EM-1 - Jettison motoru, určeného pro odhození věžičky během letu rakety, v březnu má být zahájena výroba hmotnostního simulátoru Attitude Control motoru, který bude při EM-1 použit místo nadbytečného skutečného motoru

V sekci High Bay 3 montážní budovy VAB na Kennedyho vesmírném středisku budou na dvě montážní věže instalovány další ocelové pracovní plošiny pro přístup k raketě SLS. Jako první byla dne 22.12.2015 instalována první polovina první pracovní plošiny K, tedy nejspodnější plošiny v úrovni nad motorovou sekcí. V sousední podpůrné sekci High Bay 4 se momentálně instalují mechanické, elektrické a instalatérské systémy na druhou polovinu plošiny K a na sady plošin J a H, tedy celkem pro tři spodní podlaží. Po dokončení těchto přípravných prací budou plošiny postupně instalovány na svá místa v High Bay 3. Celkem bude raketu SLS a loď Orion obklopovat 10 pater plošin označovaných odshora dolů písmeny A – K, z toho pět spodních plošin (F – K) bude sloužit pro přístup k centrálnímu stupni a k bočním urychlovacím blokům rakety SLS.

V Launch Equipment Test Facility na KSC budou pokračovat testy ramen OSMU pro obsluhu servisního modulu Orionu a ICPSU pro obsluhu horního stupně rakety SLS. Rameno OSMU bude v případě kladných výsledků v průběhu prvního čtvrtletí instalováno na svoji pozici na věži mobilní vypouštěcí plošiny ML. Po dokončení bude mít ML tato přístupová ramena: Orion Service Module Umbilical (OSMU), Interim Cryogenic Propulsion Stage Umbilical (ICPSU), Core Stage Inter Tank Umbilical (CSITU), Core Stage Forward Skirt Umbilical (CSFSU), Tail Service Mast Umbilical (TSMU), Crew Access Arm (CAA), Vehicle Stabilizer (VS).

NASA objednala 6 novych, zjednodusenych motoru RS-25...

----------------
NASA has issued a lengthy explanation behind the decision to contract Aerojet Rocketdyne to restart production of the RS-25 engine, mainly centering on the claim it is less expensive – and safer – than developing a new engine. Six new RS-25s will compliment the existing stock of 16 engines, allowing the Space Launch System (SLS) to have enough engines through to her fifth flight.

RS-25 Order:

NASA selected Aerojet Rocketdyne of Sacramento, California to restart production of the RS-25 engine for the SLS via an official statement at the end of November. The deal was always in the pipeline, although the official procurement process meant the details of the deal remained embargoed.

Under the deal – worth $1.16 billion – Aerojet Rocketdyne will modernize the engine to make it more affordable for SLS – previously tagged as the switch from the reusable RS-25D used on the Space Shuttle to the expendable RS-25E. The engine will be known only as the RS-25 during its SLS career.

While the contract officially restarts the firm’s production capability – including furnishing the necessary management, labor, facilities, tools, equipment and materials required for this effort, implementing modern fabrication processes and affordability improvements, and producing hardware required for development and certification testing – it also “allows” for a “potential” future modification that would enable NASA to order six flight engines.

No len dúfam že "zjednodušené" znamená aj lacnejšie.

Narozdil od puvodnuch modelu pro SS maji byt na jedno pouziti, cili nejaka vyrobni i materialni zjednoduseni.
Cenu dnes a tehdy je asi slozite porovnavat.

Mohly by být o cca. 30% levnější, než ty z raketoplánů, aspoň tak to vypadalo při psaní tohoto článku.

Kolik, že stál jeden RS-25D pro raketoplán? Je možné je začít znovu vyrábět bez větších investic?
Pokud by byl RS-25E o 30% levnější, kolik jich musí vyrobit aby se to E vůbec vyplatilo vyrábět, když vývoj a výroba 6ti kusů stojí $1.16 billion?
Připadá mi to jako další vyhazování peněz.

Ta cena neni jen za 6 novych motoru, ale i za revizi tech 16 ze SS ve skladu, jejich upravy a pripravu pro SLS. Za technologickou zmenu vyroby motoru jako jednorazovych, za znovuzavedeni kompletniho vyrobniho procesu, tedy inzenyring, vyrobni linky, administrativu, testy atd.
V podstate za ty prachy bude kompletni rozbehnuta vyroba nove odlehcene verze RS25 se sesti motory jako prvni serii, tedy 22 kompletnich motoru pripravenych k letu SLS.

Chtěl bych se zeptat znalejších v oblasti raket a matematiky. Napadla mě taková myšlenka. SLS bude v pozdější verzi používat urychlovací bloky na kapalná paliva. Proč draze a složitě vyrábět prakticky novou raketu (urychlovací blok), když by se možná dal využít některý ze stávajících strojů, řekněme Falcon 9. Eněrgia taky používala Zenity, které jinak mohou létat samostatně. Dalo by se to udělat? A pokud ano, které současné rakety by byly pro tento účel nejvhodnější?