Střípek do mozaiky.
Říka se, že program Apollo byl postaven na přesvědčení, že Američané dopraví astronauty na Měsíc a naději, že je odtud dopraví zpátky domů. Možná i proto připravil William Safire, který zpracovával projevy Richarda Nixona, druhou verzi prezidentského projevu pro případ, že by se potvrdilo přesvědčení, ale nenaplnila ona naděje a Armstrong s Aldrinem by zůstali na Měsíci. Zde je jeho překlad:
„Osud rozhodl, že muži kteří se v míru vydali prozkoumat Měsíc na Měsíci zůstanou aby zde v míru spočinuli. Tito odvážní muži, Neil Armstrong a Edwin Aldrin, vědí že pro ně není naděje na záchranu. Ale také vědí, že v jejich oběti je naděje pro lidstvo.
Tito dva stateční muži položili své životy pro nejšlechetnější cíl lidstva: hledání pravdy a porozumění.
Budou oplakáváni svými rodinami a přáteli, budou oplakáváni svým národem; budou oplakáváni všemi národy světa, budou oplakáváni matkou Zemí, která se odvážila vyslat dva ze svých synů do neznáma.
Ve svém zkoumání pohnuli národy světa k tomu, aby se cítily jako jeden, ve své oběti ještě více prohloubili bratrství lidstva.
V dávných dobách lidé vzhlíželi ke hvězdám a v souhvězdích rozpoznávali své hrdiny. Dnes tak činíme stejně, jen naši hrdinové jsou impozantní lidé z masa a kostí.
Další je budou následovat a jistě se vrátí domů. Lidskou zvědavost nelze popřít. Ale tito muži byli první a prvními zůstanou v našich srdcích.
Každá lidská bytost jež vzhlédne v následujících nocích k Měsíci bude vědět, že tam, někde v koutu jiného světa, zůstává lidstvo navždy.“
viz
http://www.bbc.co.uk/news/uk-politics-21976925
