Ahoj,
jsem tu nový, ale taky se rád podělím o pár úsměvných zkušeností, které mě stály před lety spoustu času a málem jedno oko

. Zkoušel různé druhy pohonů; na pořad přišel i zmiňovaný hliník, který jsem vyráběl z trubiček velmi jemným pilníkem

... bylo mi tenkrát asi 12 let

. Vzhledem k náročnosti výroby jsem konstruoval jen minirakety ve velikosti tužky (i poměr délka x šířka) z papíru. Větší jsem ani nemohl udělat, jelikož se jinak palivo samovolně vysypávalo z motoru

. Jako tryska sloužil tuším alobal, který jsem namotal na párátko a udělal dutý váleček jako ucpávku. Vzhledem k malému průřezu trysky se špatně zapaloval hliník (který navíc nechtěl hned hořet). Jestli si na to správně vzpomínám, musel jsem rozdělat "ohýnek" pod raketou...úspěšnost startů byla poměrně vysoká, skoro "každá raketa" vystartovala, ale výška letu byla pár metrů... Byla to slepá a nebezpečná ulička... Mnohem lepší zkušenost jsem potom udělal s motorky Rapier (které mi musel koupit kamarád, protože je možné je koupit až od 15 let? Nevzpomínám si...) se stavebnicovými trupy. Odpal byl nebetyčně bezpečnější (elektricky přes kabel na vzdálenost cca 30 m - 50m). Rakety mi létaly desítky metrů vysoko (šlo by to i výš, ale modely byly dost těžké), občas upadlo nějaké to špatně přilepené kormidlo, občas se neotevřel padák, ale podívaná to byla moc hezká
