forum.kosmonautix.cz

Bohužel, v tom videu je v klíčové chvíli střih. Napřed je kryt ještě dost vysoko a snad i trochu napřed. A pak je střih a kryt je už moc nízko, malinko pozadu a hlavně moc vpravo. Co se stalo mezi tím?
Každopádně, z dostupných záběrů to opravdu vypadá, že padák nijak moc nemanévruje.
Což mě vede ke dvěma otázkám:
1. Jak je vlastně řízení vyřešené? Jsou v krytu nějaké navijáky, které stahují řídící šňůry?
2. Jak se to řídí? Ovládá to nějaký chytrý SW, anebo to řídí "na vysílačku" operátor z lodi?

rorejs píše:
Popravdě může. I když by se asi dalo říci, že nepřímo:
Coirolisova síla způsobuje, že se vítr v cyklóně nebo anticyklóně pohybuje po spirále. Přízemní vítr je ale bržděn o povrch Země (moře) a proto na něj Coirolisova síla působí mnohem méně. Přízemní vítr tedy směřuje víc po radiále. A jsme u toho: přízemní vítr je proto stočený více zleva.

kdyby to bylo jak popisuješ, tak nemůže foukat víc zleva, ale bylo by to naopak, protože by síla byla menší, a míň by se stáčel vír doprava

rozdíl coriolisovy síly na krátké vzdálenosti je tak malý že její vliv nepoznáš, brzdění o povrch povede k turbulentnímu proudění, které bude všechno jiné, jen ne laminární proudění, které bys pro zaznamenání takového efektu potřeboval

ad řízení - jo tahá za šňůry, ale řídit padák není jako otočení volantem, zatáhneš za lanko, padák se zkroutí a s prodlevou reaguje, prodleva je tím větší, čím je větší padák a čím větší váhu má naloženou

a řídit něco automatikou s tím, že je v systému prodleva neurčité velikosti je ta největší pakárna, co může být

Se střihem větru a klouzavými padáky nějakou zkušenost mám, ale nevím přesně jak je to jiné nad otevřeným mořem a s rozměrným břemenem cca 800 kg těžkým.

Při seskocích na osobním klouzavém padáku na pevninu nastává střih přízemního větru většinou ve výškách 10-20 m nad povrchem a to už je opravdu velice málo času na nějakou klidnou a bezpečnou korekci směru. Speciálně v létě kolem poledne a ještě na místě s blízkými překážkami (tribuny, hangáry, stromy) to pak při závodech na přesnost přistání vypadá trochu jako boj o život, nebo "rej divokých sviní", protože se ty směry i rychlosti větru mění celkem rychle a nečekaně (i během seskoku 10 sportovců z 1 letadla) a mají s tím plné ruce práce i repre profíci (Dukla Prostějov).

Dalším faktorem, pro omezené možnosti reakce padáku na prudkou změnu směru větru, může být jeho konstrukce.
U sportovních klouzavých padáků, určených primárně pro přesnost přistání je optimální, aby měl poměr stran cca 3:5 a zároveň velkou tloušťku profilu. Počet komor/kanálů bývá většinou 7 nebo 9. Není požadována velká klouzavost jako u paraglajdu, ale naopak co největší vztlak pri finálním přiblížení na přistání - možnost zastavení padáku nad "nulou" - elektronickým terčem, aby sportovec došlápl přesně na střed terče při co nejnižší vertikální i horizontální rychlosti.

U padákového křídla, které vidíme nad AD krytem F9, to ale vypadá jinak. Křídlo nemá zespodu i z vrchu uzavřené komory, ale spodní strana profilu úplně chybí. Vrchlík se skládá pouze z horní strany profilu křídla a nízkých žeber, které jednak roznášejí síly z vrchlíku na šňůry, ale zároveň mají udržovat stranovou stabilitu letu.
A tady vidím problém - profil je nízký, žebra krátká a celé je to zespodu otevřené. Tak trochu hybrid mezi klouzavým padákovým křídlem a klasickým kulatým padákem. Důvodem asi bude požadavek na co nejmenší hmotnost a potřebný prostor na padák v zabaleném stavu uvnitř AD krytu.
Proto si myslím, že ve výsledku tato konstrukce padáku neumožňuje moc prudké stranové manévry - rychlou změnu směru letu v reakci na střih větru, což nízko nad zemí znamená, že se nemusí trefit do cílové oblasti.

Osobně z toho mám následující pocit...
Z prvního snímku kdy je padák vidět společně s lodí (v čase 0:40) je vidět, že Mr Steven právě provedl jasné vybočení o cca 30° vlevo.
To zřejmě provedl proto, že padák začal v této výšce snášet vítr zprava.
Padák ale tento snos plynule začal korigovat bočením vpravo.
Mr Steven reagoval postupnou změnou kurzu vpravo, ovšem v závěrečné fázi se už dostal příliš vlevo.

Mr Steven musí udržet jak pozici pod padákem, tak jeho letový směr, což je ve střihu větru chápu trochu oříšek.

EDIT: Obrázek


Pozn.k cyklóně: Přízemní proudění směřuje oproti výškovému zprava - tedy do leva

petrsida píše:

rorejs píše:
Popravdě může. I když by se asi dalo říci, že nepřímo:
Coirolisova síla způsobuje, že se vítr v cyklóně nebo anticyklóně pohybuje po spirále. Přízemní vítr je ale bržděn o povrch Země (moře) a proto na něj Coirolisova síla působí mnohem méně. Přízemní vítr tedy směřuje víc po radiále. A jsme u toho: přízemní vítr je proto stočený více zleva.

kdyby to bylo jak popisuješ, tak nemůže foukat víc zleva, ale bylo by to naopak, protože by síla byla menší, a míň by se stáčel vír doprava

rozdíl coriolisovy síly na krátké vzdálenosti je tak malý že její vliv nepoznáš, brzdění o povrch povede k turbulentnímu proudění, které bude všechno jiné, jen ne laminární proudění, které bys pro zaznamenání takového efektu potřeboval

Nejde o krátké vzdálenosti: cyklóna má průměr stovek nebo tisíců kilometrů a směr (výškového) větru je určen její celkovou dynamikou. Vítr jde skoro po izobaře, proti směru hodinových ručiček. Přízemní vítr jde ale ve směru spádu tlakového pole. Nemůžu si pomoct, směřuje víc zleva.
U anticyklóny jsou oba vektory opačné, takže ve výsledku je efekt stejný, opět zleva.
Ano, turbulence mohou efekt zakrývat, ale nad mořem nejsou tak výrazné.
Nechci se s tebou pořád hádat, ale já jsem si to celé nevymyslel. Je to spolehlivě doložený fakt, který dobře znají nejen meteorologové, ale taky třeba balonáři, závodní jachtaři, atd.
Namátkou jsem teď našel tenhle zdroj, str. 34, odst. 3.1:
https://www.unob.cz/fvt/struktura/k206/ ... chtare.pdf

Pospíšil:
Díky za přínosný výklad, tohle dává smysl.
A ještě bych doplnil domněnku: kryt má hodně velkou plochu vzhledem ke své váze a také vzhledem k velikosti padáku. Myslím, že i to má neblahý vliv na působení větru na sestavu. Jenže určitě nechtějí moc velký padák kvůli váze při startu.

1. Chce to větší síť.
2. Když to chytnou krajem sitě, tak se jim AD možná skutálí ke středu a poláme se.
3. Po zalétání SH/SS kokuákm s radostí tyhle martyria zahodí do zapomnění,

Každopádně bylo vidět, že se netrefili jen o kousek.

Pro posádku to také nebude lehký úkol. Na otevřené vodní ploše chybí záchytné body a to stežuje přesnou orientaci, proto je nutné spoléhat na techniku. Pokud však kryt výrazně změní směr je potřeba perfektní odhad v kombinaci s rychlostí i směrem. Navíc na lodi je třeba přemýšlet dopředu. Je to podobné pohybu na ledu. Na videu je to dobře patrné, když loď stačí prudce na pravobok. Zároveň však "utíka" i více na levobok. Své pak umí také vítr a proud.

Je to pěkně těžké k úspěšnému řešení.
Kryt je sám osobě obří plachta o ploše blížící se 100 m2. Takže vliv větru je značný.
Spíš se podivuji, že nejdou cestou většího padáku, a tím i těžšího, který jim zajistí lepší klouzavý let a řiditelnost. A to u drtivé většiny misí, u těch kde půjdou na limitu nosnosti, bych záchranu neřešil. Ono se to nezdá, ale oni těch několik milionů za kryt docela potřebují protože StarShip je sice monstrum které dopraví čtrnáctkrát větší náklad, ale stále bude, asi i větší potřeba pro různé sestavy meteorologické, telekomunikační, sledovací, armádní a pod. na hodně odlišných drahách a oni mají vysoukou potřebu létat levně aby vydělali. A k tomu je vysoká opakovatelnost s nízkými servisními úkony základem. Prostě Falcon potřebují vyladit jak Ariane či Sojuz a střílet je, jak Baťa cvičky ( levně)