Jak jsem avizoval v minulém příspěvku, nedalo mi to a dumal jsem, jak se dostat na malý měsíc Minmus. Nakonec se mi to podařilo a pokud by si to chtěl někdo vyzkoušet, mám tu návod. Jsou tu ale tři důležitá upozornění.
1) Pokud chcete postupovat metodou pokus-omyl a užívat si, že jste na cestu přišli sami, dál nečtěte.
2) Netvrdím, že tento postup je jediný správný. Naopak, určitě existuje jiná cesta, která je např. palivově úspornější, nebo trvá kratší dobu. Mnou popsaný postup je ale ověřený a (snad) snadno pochopitelný.
3) Návod je trochu delší, tak se nelekněte.
Náš návod začneme hezky od píky - tedy od rakety. Svůj nosič jsem pojmenoval Raven - jeho fotografii vidíte tady:
Nyní si Ravena popíšeme. Budu postupovat odshora dolů. Na samotné špičce je kosmická loď s padákem. Pod ní je jako obvykle rozdělovač (decoupler).
Další stupeň je lander. Nahoře je ovládací pokročilý systém SAS, pod ním klasická nádrž na kapalné palivo a pod ní přistávací motor. Na horní části tohoto stupně jsou 4 manévrovací motorky. Pod motorem je opět rozdělovač.
Tento stupeň slouží hlavně pro manévry ve vesmíru a brzdící zážehy u Minmusu. Nejvýše jsou tři nádrže paliva pro manévrovací motory, pod nimi tři nádrže na kapalné palivo a pod nimi motor s vektorovou změnou tahu. Na nejnižší nádrži jsou 4 manévrovací motorky. Pozn. - V praxi se ukázalo, že tento stupeň je naddimenzovaný - stačí použít jen dvě nádrže. Pod motorem je znovu rozdělovač.
Centrální stupeň, který hoří od startu po odlet od Kerbinu - Tvoří jej 4 nádrže na kapalné palivo, dole je motor s vektorovou změnou tahu.
8 boosterů na kapalná paliva - slouží k urychlení a dostanou vás na oběžnou dráhu (nebo aspoň blíž k ní). Poutají se k centrálnímu stupni. Jistě namítnete, že se k nádrži nedá připojit 8 dalších nádrží. Jde to, ale musíte použít malý fígl - Na horní nádrž centrálního stupně umístěte (s použitím symetrie) 8 bočních oddělovačů - teď když byste zkusili umístit 8 bočních nádrží, nešlo by to, potřebují více prostoru - proto na již umístěné boční oddělovače umístěte ještě jednu osmici bočních oddělovačů. Tím jsme se dostali dále od centrálního stupně a můžeme umístit dokola (symetricky) 8 nádrží. Pod ně další osmičku a tak dále - ve výsledku tvoří každý booster 4 palivové nádrže, každá zakončená motorem s vektorovou změnou tahu. Nezapomeňte boostery v dolní části spojit poutacími tyčemi. A důležitá věc na závěr - s pomocí palivového potrubí propojte dolní nádrž každého boosteru a horní nádrž centrálního stupně.
V pravé části uchopte symbol označující motor centrálního stupně a přetáhněte jej k symbolům boosterů. Čeho jste tím dosáhli? Jakmile dáte pokyn z zážehu, zapálí se nejen 8 postranních boosterů, ale i centrální stupeň. Ten je díky palivovému propojení stále zásobován palivem, takže po odhození boosterů jsou jeho nádrže plně natankované (mimochodem podobný systém chystá Falcon Heavy
).
Tato raketa má jedinou slabost - neodstartuje hned. Od zážehu motorů to trvá zhruba 5 - 10 sekund, než se odlepí od rampy. Je prostě moc těžká a potřebuje spálit aspoň trochu paliva.
Postupně odhazujte vyhořelé stupně a dostaňte se na oběžnou dráhu. Tato část je shodná s popisem cesty na Mun. Ale pozor - v případě cesty na Mun bylo jedno, zda zvolíte azimut 90°, nebo 270°. U Minmusu doporučuji 90°. Gratuluji, že jste se dostali na oběžnou dráhu. Pokud jste to ještě neudělali, přepněte se do mapového okna (M) a kolečkem myši odzoomujte, abyste se podívali jak daleko je Minmus.
Až se budete blížit periapsidě (bod, kdy jste nejblíž Kerbinu a máte nejvyšší rychlost - bod označený Pe) se srovnejte tak, abyste mířili do žlutého kolečka - zapněte motory na plný plyn a začněte zrychlovat. Jakmile se bude apoapsida blížit ke vzdálenosti 46 000 0000, vypněte motory. Tak tím jsme dostali apoapsidu do vzdálenosti, kde obíhá Minmus - pokud bychom letěli na Mun, stačilo by to, přitáhl by si nás (pokud bychom samozřejmě neměli apoapsidu tak daleko). Ale jak jsem psal v minulém příspěvku - Minmus obíhá Kerbin se sklonem zhruba 6°. Je tedy potřeba provést korekci dráhy. S pomocí glóbusu zamiřte na rozmezí modré a hnědé části,do míst, kde je čára silnější - značí sever. Postupně zažíhejte motor a pohledem na dráhu zboku kontrolujte, jak se vaše trajektorie postupně klopí. Když máte dojem, že jste se srovnali s oběžnou dráhou Minmusu, vypněte motor.
Pokud bychom letěli na Mun, stačilo by nám nechat periapsidu v okolí Kerbinu a apoapsidu mít u cílového tělesa. Ale Minmus je moc daleko a čekat na náhodný záchyt by bylo na dlouho. Přeleťte proto do apoapsidy (trvá to cca. 2 a půl herního dne). A zde zažehněte motory ve zrychlujícím směru - periapsida letí od Kerbinu jako blesk - vaším cílem je dosáhnout takové dráhy, kdy je periapsida i apoapsida leží blízko oběžné dráhy Minmusu (ať už uvnitř, nebo vně). No, koukám, že jsem to popsal docela složitě - obrázek to popíše líp.
Proč jsme to všechno dělali? Dosáhneme tím rozdílných oběžných rychlostí - pokud budeme vně Minmusovy oběžné dráhy, budeme mít menší oběžnou rychlost, měsíc nás bude dohánět, v opačném případě, tedy když bude naše dráha uvnitř Minmusovy dráhy, budeme kroužit s větší rychlostí a tím ho budeme pronásledovat my. Až se k sobě tělesa (alespoň částečně) přiblíží, proveďte korekční zážeh tak, aby se jedna apsida dostala na oběžnou dráhu Minmusu (apoapsida pokud jste uvnitř, periapsida pokud jste vně). Nemusím připomínat, že většinu času strávíte s maximálně zrychleným časem. A pak jen čekejte, až se na monitoru ukáže v minulém příspěvku zmíněný symbol očekávaného gravitačního záchytu.
Jakmile vás Minmus gravitačně ovlivní (na mapce to jasně uvidíte), zorientujte svou raketu tak, abyste zážehem motorů provedli brzdící zážeh. Tím zabráníte tomu, že kolem měsíce jen proletíte. Snižte svou rychlost na minimum a nechte (byť slabou) gravitaci ať se činí. Přidávám pár fotek Minmusu (po kliknutí uvidíte větší fotku).
A pak už je to velmi podobné jako když přistáváte na Munu - motorem udržujete rychlost klesání, stačí klesat svisle bez pohybů do strany. Jediný rozdíl je v gravitaci -ta je na Minmusu mnohem slabší než u Munu. Na výše přiložených fotkách je vidět, že Minmus vzhledem k malé gravitaci není zformován do tvaru pravidelné koule, přesto na něm najdeme útvary, které by se daly označit jako planiny - jsou ideálním místem pro přistání (a právě tam jsem náhodou zamířil). Motor landeru jsem spustil až ve výšce 1 500 metrů nad povrchem. Do té doby jsem brzdil horním stupněm rakety. Lander sice vlivem slabé gravitace ještě párkrát poskočil, ale nakonec se zastavil.
Když se pokocháte rozhledem, zažehněte motor a zamiřte pryč. Po chvilce na mapě uvidíte, že máte únikovou rychlost od Minmusu a tak stačí vypnout motor a počkat. Jakmile opustíte oblast jeho gravitačního vlivu, je velmi pravděpodobné, že zjistíte, že se nacházíte na únikové dráze pryč od Kerbinu. Stačí provést brzdící zážeh, který srovná dráhu zpátky na elipsu s centrem v Kerbinu. Teď stačí jen brzdit dál, až periapsida klesne do výšky cca. 15 kilometrů nad povrchem planety. Samozřejmě, můžete nechat periapsidu úplně zaniknout, ale pak vystavíte své kerbonauty mimořádnému přetížení a to přeci nechcete.
Atmosféra Kerbinu vás dostatečně zpomalí a ve výšce cca. 2 kilometry můžete aktivovat padák. Já měl tu smůlu, že jsem přistál na noční straně a navíc na pevnině, ale vše dopadlo dobře. Dokonce se musím pochválit za volbu sestupové dráhy - přetížení 5,8 G není zase tak špatné, mohlo to být mnohem horší. Teď jen pár údajů na závěr:
Tolik tedy můj návod na let k Minmusu a zpět na Kerbin. Znovu opakuji - netvrdím, že je to nejlepší, nebo dokonce jediná cesta, možná existují fígle, jak se dostat k Minmusu za mnohem kratší dobu. Já na ně ale nepřišel. Každopádně pokud jste dočetli až sem, tak vám všem děkuji za pozornost a pokud chcete, napište svůj názor na tenhle návod. Byl přínosný? Snadno pochopitelný? Nebo snad příliš komplikovaný, dlouhý, roztahaný a nepřehledný? Dejte vědět.
, takto víceméně poslepu se trefovat na tak vzdálený objekt bez gravitačního pole chce asi trpělivost. Už by skoro mohli v nějaké další verzi přijít s nějakou přesnější a zároveň dostatečně jednoduchou navigační pomůckou. Pak by se teprve mohlo odstartovat přímo do těch 6 stupňů ve vhodném startovacím okně, anebo v průsečíku rovin drah provést přesný zážeh pro přímý hohmanntransfer a po 2.5 dni záchyt na asteroidu. Chápu ale že bez toho je Tvůj způsob letu asi jediný možný. Pro případný meziplanetární let si teda ale už podobný způsob neumím vůbec představit. Vidím že expedice trvala skoro půl roku, tak snad měli bratři Kermanové dost zásob. 
. Ne, jasně, sranda musí být. 
