forum.kosmonautix.cz

Malky píše:Řekněme, že přesně v tuhle chvíli vědci objeví asteroid, který se za rok srazí se Zemí a vyhubí veškerý život. Co by se dalo dělat s dnešní technologií?

Aby byl vyhuben veškerý život, těleso by muselo mít vskutku obří rozměry. Dost na to, aby došlo k celoplanetárnímu roztavení kůry. Jak velký by takový asteroid byl z hlavy nevím, ale zřejmě více než 500 km. Mojzis dělal simulace s přežitelností bakterií při dopadech planetek během období pozdního bombardování (~3,8 mld. let zpátky), ale musel bych to najít, pro jaké rozměry to přesně bylo.

Malky píše: A jaké by vůbec bylo ideální řešení takového problému? Rozstřílet asteroid na kusy, pokusit se k němu přidělat motor a upravit jeho dráhu?

Myslím, že větším problémem je v prvé řadě znalost dráhy. Teprve pak by se dalo uvažovat o obraně.
Totiž v případě, že by k nám letělo těleso velikosti řekněme 100 km, měli bychom jeden rok na obranu a dopad by ležel pár km pod obrysem Země, pak by se jistě dalo odchýlit i pomocí současné technologie. Kdyby to měl být úder na střed (6378 km pod obrysem) pak nevím, ale dalo by se to spočítat.

Menší tělesa, řekněme do deseti km je možné odchýlit či zničit pomocí současných technologií, záleží na typu tělesa.
Simulace efektů jaderných zbraní dělali například v laboratořích Lawrence Livermora a výsledky byly povzbudivé.

Co se týče toho rozstřelení na menší kusy že je horší je to podložené nějakými výpočty ? - chápu že rozbití 3km meteoritu na 20x 1km asi nemá smysl ale pokud by to byl takový ten "slepenec" mohl by se taky rozbít na milion 3m a nebo menších a 2km2 prachu takový dopad by musel mít daleko menší následky , daleko větší procento by schořelo a co by dopadlo tak by ze 70% šlo do moře az dalších 28% do pustin - takové kobercové bombardování sice taky neuďělá radost ale pokud by to bylo kusy "přiměřené" velikosti tak to nebude horší než následky války a i když milion kusů kusu vypadá strašidelně tak bomb už se vystřílelo daleko víc a taky to tu není samy kráter

Díval jsem se na ty články, které jsem letmo zmiňoval v předchozím příspěvku a můj první odhad byl dost přesný.
Aby byl na Zemi vyhlazen život, planetka by musela být skutečně větší než 500 km. Kolik přesně je hranice, to jsem nenašel, ale 500 km byl průměr největší planetky, kterou simulovali Abramov a Mojzsis v článku MICROBIAL HABITABILITY OF THE HADEAN EARTH DURING THE LATE HEAVY BOMBARDMENT. Vyšlo jim, že zhruba ~650 metrů pod povrchem byly bakterie už v bezpečí (samozřejmě mimo oblast dopadu).

Co se týče druhého odhadu (do 10-ti km), zde už jsem se moc netrefil, alespoň pokud by šlo o zničení tělesa (10 km je nad naše síly).
Odchýlení je pak trochu jiný problém, závislý hodně na tom, kde přesně má těleso dopadnout a po jaké dráze se pohybuje.
Zničení tělesa (na což se ptá Milanek) je jednou z variant, která přichází v úvahu a dokonce si troufám tvrdit, že by to byla varianta, ke které by se přistoupilo, když
a) bylo by málo času (~1 rok) a
b) místo dopadu by nebylo známo, ale vědělo by se, že těleso s vysokou pravděpodobností dopadne na Zemi.

Účinkem jaderných zbraní na asteroidy se zabývali třeba Dearborn, Patenaude, a Managan v článku
The Use of Nuclear Explosives To Disrupt or Divert Asteroids.
Úspěšnost protiopatření závisí na typu tělesa. Pokud je těleso slepenec malých kousků, simulace dávají optimistické výsledky.
V případě tělesa o průměru 1 km stačí 900 kt nálož (kilotonáž běžně dostupná v hlavicích MIRV, výbuch 10 metrů pod povrchem) k podstatnému snížení účinku na Zemi. Konkrétně místo jednoho tělesa o energii 113 Gt by Zemi zřejmě trefilo jen 10-20 těles o celkové energii ~2,4 Mt (to znamená pár dopadů alá Čeljabinsk). To je v případě úderu 1000 dní před dopadem.
V případě, že by k výbuchu došlo 100 dní před dopadem, to znamená víceméně v situaci, kdybychom těleso zjistili rok předem, museli bychom použít silnější hlavici. Pro 9 Mt pak vychází průměrně ~100 dopadů těles v rozmezí velikostí pár metrů až desítek metrů.
Horší je to v případě těles, která jsou slepená z velkých kusů, popř. s tvrdším jádrem. V tom případě by výbuch "odfoukl" regolit a menší balvany, ale jádro/a by pokračovala v letu na Zemi. Řešení by zřejmě byl úder několika náložemi letícími na sondách v řadě za sebou v několikadenních intervalech.

V každém případě si myslím na základě publikovaných dat, že cokoliv do 2 km a aspoň jednoročním předstihem je řešitelné pomocí dnešních technologií, za předpokladu, že peníze nehrají roli.
Vzhledem k tomu, že větší planetky (>2 km) jsou už docela dobře zmapované a o případném dopadu bychom vědeli možná i 100 let dopředu, i zde by byla možnost obrany vychýlením.

Jediným vážným rizikem (obtížně řešitelným) tak zůstávají hlavně komety, které mohou přilétnout téměř odkudkoliv a jejich rozměr je běžně 0,5 až 5 km (ale mohou být i větší, viz Hale-Bopp). Pětikilometrová kometa na kolizním kurzu by byla těžkým oříškem a netroufám si tvrdit, zda bychom ji dokázali úspěšně odchýlit (zničení u 5-ti km zřejmě nepřichází v úvahu, protože potřebnou nálož by neunesla žádná z dostupných raket).

Skvělý rozbor, díky!

Tak velký vliv má složení asteroidu, který by se se Zemí měl srazit, to je podle mě důležitej parametr jak pro případné odklonění či sestřelní nebo už pro samotnej náraz...
Zrovna jsem dokoukal ten dokument, co sem dával Jamie a je super, moc se mi líbil i když za 75 let budem rádi, že budem na Marsu, ale je fakt, že za předpokladu zničení Země by se potřebné výzkumy zkrátili, ale i tak těch 75 let je scifi...

Tak velký vliv má složení asteroidu, který by se se Zemí měl srazit, to je podle mě důležitej parametr
jak pro případné odklonění či sestřelní nebo už pro samotnej náraz...

Parametry jsou důležité jen do určité práhové velikosti. Od ní směrem nahoru už je úplně jedno, z čeho
se asteroid skládá, jakou má rychlost, pod jakým úhlem dopadne a jestli Zemi trefí čelně, ze stran, či zezadu.

Komu nevadí anglina, tak tady je zajímavý podcast s Philem Plaitem a Fraserem Cainem,
v tématu mmjn také impakty:
EP. 343: THE UNIVERSE IS TRYING TO KILL YOU
http://www.astronomycast.com/2014/05/ep ... -kill-you/