Kritické momenty kosmonautiky

Vše o rozvoji raketové techniky od prvních nesmělých krůčků do vesmíru postupně až do nedávné minulosti.
Odpovědět
Uživatelský avatar
vai777
Zkušený inženýr kosmonautiky
Zkušený inženýr kosmonautiky
Příspěvky: 3943
Reputace: 368
Bydliště: Opava
Registrován: 26.4.2012 11:03
Kritické momenty kosmonautiky

Příspěvek od vai777 »

Cesty člověka za hranice atmosféry jsou něčím, co dnes bere většina lidí jako naprosto běžnou věc. Každý rok startují nové posádky, nemnozí si však uvědomují, že oni odvážlivci pracují v člověku zcela nepřirozených podmínkách a od vakua a okamžité smrti je dělí jen pár centimetrů stěn jejich lodí. Jen málo z nás zvedne hlavy k noční obloze a zadívá se na onu spěchající svítící tečku, která je dočasným domovem lidských bytostí. Zprávy informují většinou o bezproblémovém startu, či přistání kosmické lodi. Je to dobře, znamená to totiž, že vše funguje tak, jak má. Cesta k dnešním zdánlivě bezpečným výpravám do vesmíru ovšem nebyla zdaleka přímočará a nechyběly tragédie, či momenty, které měly k tragédiím pouhý krůček.
Zkusím v tomto vláknu některé z těchto dramatických momentů popsat. Neslibuji žádné hluboké analýzy, ani bůhvíjakou pravidelnost, ale dokud mě to bude bavit, budu se snažit psát. Pokud mě někdo bude chtít doplnit, nebo opravit, budu jen rád. Takže- do toho:

Vostok-1 (12.4.1961)

Pro mnohé je asi překvapením název a obsah prvního dílu tohoto miniseriálu. Zvláště pro ty dříve narozené, kteří trávili dětství v područí komunistické propagandy. Ta nepřipouštěla žádné selhání sovětské techniky ani lidí, kteří ji ovládali. Fakta o prvním pilotovaném letu do vesmíru byla překrucována do té míry, že až deset let po Gagarinově letu vyšlo najevo, že nepřistál ve své lodi, ale samostatně po katapultáži. Tak důležitý byl pro sověty oficiální rekord zaregistrovaný FAI, pro jehož uznání bylo ovšem nutné, aby pilot zůstal ve svém stroji až do přistání.
Ve skutečnosti nebyl první kosmický let zdaleka bezproblémový. To vyplývalo koneckonců z jeho podstaty. Vlastně každý start byl v té době pouhým pokusem, o to více to platilo o misi, která byla první svého druhu.
12. dubna 1961 v 6:06:59 UT se kazašskou stepí rozlehlo dunění motorů „semjorky“ v modifikaci Vostok-K, na jejímž vrcholu byla připevněna kosmická loď Vostok-1. V anatomickém křesle její návratové sekce seděl sedmadvacetiletý nadporučík Jurij Alexejevič Gagarin. Prostřednictvím jeho volacího znaku „Kedr“ s ním během první fáze letu komunikoval sám hlavní konstruktér Sergej Pavlovič Koroljov (volací znak „Zarja-1“), který postupně předal štafetu dalším monitorovacím střediskům. Gagarin se během příprav ke startu jevil podivuhodně klidný, jeho tep se pohyboval okolo 64 tepů za minutu. Krátce po startu jej však přemohlo vzrušení a jeho výkřik „Поехали!“ (Tak jedeme!) vstoupil do historie.
Ovšem problémy nastaly už během práce nosné rakety. Nesprávně zafungovaly měniče napětí v druhém, centrálním stupni nosiče a následkem toho akcelerometry a radiodálkoměry umožnily raketě dosáhnout konečné rychlosti vyšší o 0,25 m/s oproti plánu. Tato okolnost způsobila, že po dosažení oběžné dráhy a oddělení Vostoku-1 od 3. stupně nosné rakety se parametry orbitu o dost lišily od původního záměru. Zamýšlený orbit 180 x 230 km zajišťoval i v případě selhání brzdícího motoru TDU návrat lodi do atmosféry během 5-7 dnů, což by vzhledem k zásobám vody, kyslíku a energie na 10 dní bohatě stačilo. Ve skutečnosti byla loď usazena na orbitu 181 x 327 km, kde se ale přirozený návrat pohyboval v rozmezí 15-20 dnů. To ovšem Gagarin netušil. Ani při opakovaných dotazech na zem ohledně charakteristik jeho dráhy mu nikdo nebyl schopen, či spíše nechtěl dát jasnou odpověď.
Jinak ale vše fungovalo nominálně, včetně automatického sekvenceru PVU Granit. Ten začal pracovat po oddělení lodi od nosiče v 6:18:07 UT a byly v něm předprogramovány všechny důležité kroky letu včetně orientace na slunce, zážehu brzdícího motoru, nebo oddělení přístrojové sekce od návratové kabiny. V 6:50 se skutečně loď nad Tichým oceánem orientovala na slunce a v 7:09 vylétla ze zemského stínu. První lidská bytost mohla na vlastní oči sledovat orbitální východ naší nejbližší hvězdy, podívanou, která do dneška nezevšedněla ani dlouhodobým posádkám orbitálních stanic. Zhruba někdy v té době také došlo k mimořádnému povýšení Gagarina do hodnosti majora, v komunikaci v 7:18 je už Gagarin ze země oslovován jako major. V 7:25:04 se zapálil brzdící motor TDU na původně plánovaných 45 sekund, loď se v té době nalézala u západního břehu Afriky. Až dosud vše fungovalo bez problémů. To se ale brzy mělo změnit.
Za normálních okolností měl brzdící motor TDU fungovat takto: Před zažehnutím měla být spalovací komora promyta dusíkem a v okamžiku zážehu se měl příslušný ventil uzavřít. V nádržích paliva a okysličovadla se nacházely vaky- jakési membrány. Do nich byl vháněn tlakový dusík. Tím bylo palivo vytlačováno do ústí nádrží a tím pádem do násosu turbočerpadla a současně nedocházelo k smísení pracovního plynu s palivem a okysličovadlem. Po naběhnutí plného tahu a tím pádem i přetížení bylo palivo a okysličovadlo vytlačováno přirozeně. Současně se odpálily pyroslože a otevřely cestu pracovnímu plynu přímo k hladině paliva a okysličovadla v nádržích, smísení v tento moment už nebylo možné.. Akcelerometry měřily změnu rychlosti lodi a po dosažení hodnoty -136 m/s se měl motor vypnout a sekvencer Granit zahájit svůj další krok, který zahrnoval oddělení přístrojové sekce od sekce návratové. Potud plány konstruktérů lodi. Realita ovšem byla trochu jiná.

Obrázek
foto: astronautix.com
Maketa Vostoku s posledním stupněm nosiče. Kulovité nádrže s kyslíkem a pracovním plynem jsou viditelné po obvodu předělu mezi sférickou návratovou sekcí a přístrojovou sekcí.

K průplachu dusíkem před zážehem skutečně došlo, ale dotyčný ventil se buď vůbec neuzavřel, nebo se uzavřel jen částečně. Následkem toho část paliva, proudícího ke spalovací komoře, neskončila tam, kde bylo plánováno. Naopak, právě oním ventilem palivo zčásti směřovalo do tlakovacího vaku v palivové nádrži. Následek byl nasnadě. Pro nedostatek paliva motor spontánně „zhasl“ zhruba o sekundu dříve, než měl. Tím pádem loď nezpomalila o 136 m/s, ale o 132 m/s. Nedošlo tedy k nominálnímu vypnutí motoru a sekvencer Granit nemohl zahájit svůj cyklus, který měl po 10 sekundách vést k oddělení sekcí. Gagarin očekával trhnutí, ohlašující tento krok, ale k ničemu takovému nedošlo.
Místo toho začala loď rotovat. Rotaci Gagarin dokonce zmínil ve své knize „Cesta ke hvězdám“: “Kosmická loď se začala otáčet a já jsem o tom informoval Zemi. Avšak rotace, která mě znepokojila, brzy ustala.“ Ve skutečnosti šlo o poměrně výraznou rotaci kolem všech tří os rychlostí odhadem 30°/s. Byla způsobena tím, že přestože palivo bylo vyčerpáno, okysličovadlo a pracovní plyn o tlaku 60 atmosfér stále proudily motorem a Vernierovými tryskami. Jelikož nedošlo k elektrickému signálu vypnutí motoru, všechny ventily byly stále otevřeny.
Gagarin stále čekal na oddělení přístrojové sekce, ke kterému mělo dojít zhruba v 7:26:42 nad západním pobřežím Afriky. Zatím však loď pokračovala v původní sestavě. Vostok-1 se začal nořit do hustých vrstev atmosféry. Mezitím se aktivovaly miniaturní nálože, umístěné na čtyřech obručích, poutajících návratovou kabinu k přístrojové sekci, ale tlustý kabel, který přenášel data a povely mezi sekcemi stále poutal obě části dohromady. V případě, že by se včas neoddělil, loď by byla poškozena nárazy přístrojové sekce a bylo by narušeno její těžiště. To by znamenalo, že rozžhavenému plazmatu by byla vystavena ta část tepelného štítu, která nebyla na takové tepelné zatížení konstruována. Gagarin by skončil jako rozžhavený meteor a o svých zážitcích by už nikomu nemohl vyprávět.

Obrázek
foto: wikimedia commons
Hlavní přístrojový panel Vostoku. Všimněte si globusu- ten ukazoval momentální polohu lodi vzhledem k zemskému povrchu. Měl přestat fungovat po rozdělení lodi, signály do něj přicházely z přístrojového úseku. Když nepřestával fungovat i po plánovaném čase rozdělení, Gagarin musel vědět, že něco není v pořádku a že k rozdělení nedošlo.

Naštěstí nakonec kabel povolil. K oddělení došlo přibližně v 7:35 nad Egyptem. Podle některých zdrojů se přepálil, podle jiných zafungoval předprogramovaný nouzový signál k oddělení, další zase zmiňují jakousi tepelnou pojistku, která se aktivovala aerodynamickým ohřevem. Buď jak buď, Jurij Gagarin konečně mířil k zemi ve správně konfigurované kabině. Její záměrně vyosené těžiště umožňovalo přirozenou stabilizaci ve správné poloze- nejsilnější částí štítu ve směru letu. Rotace kolem svislé osy však pokračovala- i když ve snížené míře- během sestupu atmosférou. Teď už však nepředstavovala žádné riziko a katapultáž kosmonauta ve výšce 7 km proběhla normálně. V 8:05 UT, tedy asi 5 minut po dosednutí kabiny Vostoku-1 Gagarin dopadl do měkké oranice nedaleko vesničky Smělovka, 26 km jihozápadně od města Engels.

Obrázek
foto: Vostok 1 spacecraft is property of RKK Energiya. Self-made photograph uploaded by Errabee (wikimedia commons)
Ohořelá kabina Vostoku-1. Všimněte si soustavy otvorů vpravo nahoře. Je to zásuvka onoho nešťastného kabelu elektroniky.


Po 108 minutách skončila historická první cesta člověka do vesmíru a pro Gagarina skončily napjaté momenty, kdy neplánované okolnosti mohly každým okamžikem přerůst v první kosmickou tragédii v dějinách. Je velká škoda, že hlavní aktér onoho velkého dne již není mezi živými. Jeho vyprávění by dnes, v době otevřeného přístupu k informacím, mohlo být velmi, velmi zajímavé…

Zdroje:
B. Čertok „Rockets and people“, vol. III
P. Toufar „Vzestup a pád Jurije Gagarina“
http://www.russianspaceweb.com
http://www.svengrahn.pp.se/histind/Vostok1/Vostok1X.htm
-----------------------------------------------------------------------------------------------
Mystery creates wonder and wonder is the basis of man's desire to understand.
Neil Armstrong
Uživatelský avatar
Dugi
Administrátor
Administrátor
Příspěvky: 26959
Reputace: 2730
Bydliště: Jihlava
Registrován: 23.10.2009 15:36
Re: Kritické momenty kosmonautiky

Příspěvek od Dugi »

nemám slov. Přečetl jsem to jedním dechem. Píšeš skvěle a v tomhle článku je mnoho úžasných informací navíc podaných velmi čtivě. Super práce!
Obrázek

"Země je kolébkou života, ale nelze žít věčně v kolébce ..." - Konstantin Eduardovič Ciolkovskij
Uživatelský avatar
vai777
Zkušený inženýr kosmonautiky
Zkušený inženýr kosmonautiky
Příspěvky: 3943
Reputace: 368
Bydliště: Opava
Registrován: 26.4.2012 11:03
Re: Kritické momenty kosmonautiky

Příspěvek od vai777 »

Díky! Je to pravda malinko ukecané, ale jak na potvoru ty dramatické okolnosti hned u prvního letu nejdou vysvětlit nějak jednoduše.
Navíc je to jen první nástřel, ty další díly (pokud se to někomu bude chtít číst ;) ) už by měly být méně rozvleklé.
-----------------------------------------------------------------------------------------------
Mystery creates wonder and wonder is the basis of man's desire to understand.
Neil Armstrong
Uživatelský avatar
tomas
Moderátor
Moderátor
Příspěvky: 4837
Reputace: 47
Registrován: 2.4.2011 23:20
Re: Kritické momenty kosmonautiky

Příspěvek od tomas »

Klidně piš dál takhle. To bylo skvělé. :palec nahoru:
Uživatelský avatar
chobolatom
Znalec kosmonautiky
Znalec kosmonautiky
Příspěvky: 822
Reputace: 2
Registrován: 12.2.2012 15:37
Re: Kritické momenty kosmonautiky

Příspěvek od chobolatom »

Už se nemůžu dočkat, až si přečtu další díl. ;)
Uživatelský avatar
vai777
Zkušený inženýr kosmonautiky
Zkušený inženýr kosmonautiky
Příspěvky: 3943
Reputace: 368
Bydliště: Opava
Registrován: 26.4.2012 11:03
Re: Kritické momenty kosmonautiky

Příspěvek od vai777 »

V dalším dílu tohoto seriálku se chci věnovat kritickým (a někdy méně kritickým) situacím během dalších misí programu Vostok. Díl se jmenuje:

Staronové problémy, proč je dobré sledovat jízdní řád a komunikační šum aneb další Vostoky

Jak jsem zmínil v předešlém článku, let Jurije Gagarina, který vešel do historie, ani zdaleka nevypadal tak, jak ho líčila tehdejší propaganda. Chyby a krizové momenty bylo možné poměrně lehce zakamuflovat díky tomu, že SSSR vsadil na image bezchybnosti a stoprocentního fungování vyvíjených technologií. Vždyť sám Nikita Chruščov se chvástal hned po prvních úspěšných testech ICBM tím, že takové rakety se v Sovětském svazu vyrábějí jako klobásy na výrobní lince.
Oproti tomu NASA měla úkol v tomto ohledu velmi ztížen. Od počátku svou práci prezentovala veřejně, pod dohledem novinářů a kamer a tím pádem i daňových poplatníků. A už od prvních krůčků tak vznikal dojem (a alespoň ze začátku oprávněný), že SSSR je před Amerikou o mílový krok napřed. Sověti si toho byli velmi dobře vědomi a snažili se ze situace vytěžit co nejvíce. Jen lidé v zákulisí věděli, že ne vše je zdaleka takové, jak se prezentuje navenek.
Náhradníkem Gagarina při letu Vostoku-1 byl German Stěpanovič Titov. Tento tehdy pětadvacetiletý mladíček se na palubě Vostoku-2 vydal 6.8.1961 v 5:59:57 UT vydal na svou vlastní cestu do vesmíru jako prozatím nejmladší člověk (do 26. narozenin mu zbývalo něco přes měsíc a jeho primát mu vydržel doposud). Jeho let měl v původních plánech trvat konzervativní tři oblety Země, ovšem po dlouhých přích a tahanicích měl navrch Sergej Koroljov, který prosazoval jednodenní let. Pro zvídavé radioamatéry zveřejnil deník Pravda v předstihu kmitočty, na kterých bude probíhat komunikace Vostoku se sledovacími stanicemi. Samozřejmě Sověti nehodlali odkrýt karty úplně a vypracovali systém kódových výrazů pro případy potřeby a nouze. Řeč o nich bude v souvislosti s Vostokem-4.

Obrázek
foto: wikimedia
German Stěpanovič Titov po svém letu nadělal nadřízeným hodně starostí svými osobními excesy


Titov se stal druhým člověkem ve vesmíru, ale jednoho nepříjemného prvenství si užil dosytosti. Gagarin během svého letu nestačil pořádně okusit účinky beztíže, zato Titov měl tohoto stavu po pár hodinách plné zuby. Stal se totiž první lidskou bytostí, která trpěla „kosmickou nemocí“. Po návratu popisoval dezorientaci: „Proč přístrojová deska někam ubíhá a octla se najednou na stropě? Nemohu si uvědomit, kde je Země, v jaké jsem poloze, ale za několik minut vše zaujímá své místo.“ Ale nezaujímá. Minimálně žaludek rozhodně nebyl tam, kde by měl být a na 6. obletu dokonce Titov zvracel. Přesto dokázal plnit zadané úkoly a dokonce během prvního a sedmého orbitu vyzkoušel ruční řízení lodi. Podle telemetrických údajů, které jeho biosenzory přenášely na Zemi, bylo znatelné, že něco není v pořádku, ale profesor Karpov (šéflékař kosmonautů) ujišťuje ostatní, že „Jakmile si zdřímne, všechno bude dobré.“
Po sedmém obletu se Vostok-2 dostal z dosahu sledovacích stanic. Když nastal čas pro další „komunikační okno“ na 12. obletu, od sledovacích stanic na Kamčatce a v Ussurijsku nepřicházely žádné zprávy. Koroljov se údajně dostal do ráže a obvinil velícího důstojníka těchto stanic z toho, že jeho muži spí ve službě. Skutečnost byla jiná. Tím, kdo spal, byl German Titov! Vyčerpání a adrenalin předchozích hodin si na něm vybraly svou daň. Jako předobraz mnohých z nás, kteří někdy přeslechli budík, který nás budí do práce, se kosmonaut č.2 stal prvním člověkem, který zaspal ve vesmíru. O celých 35 minut. Po navázání spojení s kosmonautem a zjištění skutečného stavu věcí byl okamžitě určen Boris Čertok, aby vypracoval pro sovětský hodinářský průmysl specifikace pro kosmický budík.
Na palubě však nějaké velké ulehčení nevládlo. Titovovi sice bylo znatelně lépe, ale do ideálu měl jeho stav daleko. Je třeba si uvědomit, že naprosto všechno v souvislosti s lety člověka nad hranice atmosféry bylo nové a nečekané. Spekulovalo se o tom, zda nemá stav druhého kosmonauta souvislost s radiací, či zda je vůbec lidský organismus schopen přežít v beztíži delší dobu. Jisté je, že zmínky o kosmické kinetóze byly něčím, čeho se kosmonauti (a na druhé straně i astronauti) rozhodně varovali. Tušili, že potíže tohoto druhu by jim mohly navždy zavřít dveře k návratu do vesmíru. Dnes už víme, že tento stav je běžný u zhruba 50% osob, které opustily kolébku přitažlivosti. Příčiny mají kořen v souhře vestibulárního systému a zrakových a hmatových vjemů, ačkoli přesný mechanismus znám není. Po několika hodinách, či desítkách hodin stav odezní a dnes už všichni plánovači počítají na začátku letů s aklimatizační periodou.
Titovovi však ještě zbýval návrat na Zem. Na 17. obletu, tedy už 7. srpna v 6:57 UT byl aktivován brzdící motor TDU k zážehu trvajícímu 40 sekund. Stejně jako Gagarin, i Titov očekával přibližně deset sekund po ukončení zážehu automatické oddělení přístrojové sekce od návratové kabiny Vostoku. Ale stejně jako Gagarin, i on s překvapením zjistil, že kontrolky na palubní desce nezhasly a globus se točí dál. Tentokrát se sice oddělily obruče, poutající obě sekce, ale datový kabel stejně jako u Vostoku-1 zůstával tvrdošíjně připojen k návratové kabině. K definitivnímu oddělení došlo opět až po 10 minutách, pravděpodobně prohořením kabelu. Přes rotaci kolem všech tří os se nakonec kabina ustálila a v 7 kilometrech nad zemí byl Titov automaticky katapultován. Zdálo by se, že potížím je konec, ovšem ani zdaleka tomu tak nebylo. Během katapultáže nepatrně pohnul hlavou a rozbil si nos, což by nebyl až takový problém, ovšem po otevření padáku a sestupu skrze oblačnost najednou vypadl ze svého pouzdra i záložní padák. Nejdříve se houpal pod kosmonautem a ve výšce asi 1 kilometr se začal nalévat. Velmi nebezpečná situace, které se obává každý parašutista. Naštěstí poté, co se záložní padák omotal okolo šňůr hlavního padáku, se jeho vrchlík naplnil a současně „nevylil“ vrchlík hlavního padáku- Titov měl obrovské štěstí. Konec? Ale kdeže! Při pohledu pod sebe spatřil svou kabinu dosedat nedaleko železniční trati. Jeho samotného však vítr hnal přímo do kolejiště. A právě v ten moment oním kolejištěm projížděl rychlík do Moskvy! „“Nevím, zda mě zpozoroval strojvůdce a přidal na rychlosti, nebo jsem měl dostatečnou výšku.“ svěřil se poté už s úsměvem Titov. Každopádně mu asi nebylo moc příjemně, když vlak projel těsně pod ním. Závan větru pak sfouknul padáky tak, že druhý kosmonaut světa dopadl nehrdinsky na záda a udělal nedobrovolný kotrmelec. Bylo 7:11 UT a druhá mise člověka do vesmíru skončila po 25 hodinách a 18 minutách nedaleko vesničky Krasnyj Kut v Saratovské oblasti.

Obrázek
foto: A.Sdobnikov
Památník na místě přistání Germana Titova



Ani tato mise se tedy neobešla bez problémů, z nichž jeden byl potenciálně smrtící. Po již druhém selhání sekvence oddělení úseků lodi rozjeli Čertok a Voskresenskij (náměstci Koroljova) vyšetřování, které mělo učinit přítrž tomu „nebezpečnému nepořádku“. Bylo zjištěno, že na vině je jeden špatně umístěný drát. Během nominální sekvence měla být nejprve odhozena zástrčka umbilikálního kabelu a poté měly pyronálože a malé gilotiny zajistit fyzickou separaci úseků. Inkriminovaný vodič měl za úkol přenést povel k oddělení zástrčky, ale pouhý zlomek sekundy předtím byl přeseknut jednou z pyrogilotin. Drát byl pro příští mise přemístěn a problém zdánlivě vyřešen.
Dalším z výstupů tohoto letu bylo rozhodnutí přizvat do státní komise, která schvalovala všechna důležitá rozhodnutí o letu, zástupce ministerstva železnic. Napříště mělo být zajištěno sladění jízdních řádů s programem letů tak, aby k podobnému setkání, jaké zažil Titov s rychlíkem, už nedošlo (podobné opatření bylo posléze učiněno i s energetiky a od určité doby se během přistání v dané oblasti vypínají nadzemní elektrické linky).
Kinetóza potrápila od Titovova letu ještě mnoho kosmonautů a astronautů, při raných letech do vesmíru byla výrazně postižena například Valentina Těreškovová ve Vostoku-6. Její fyzický a duševní stav byl natolik vážný, že jí bránil v provádění zadaných úkolů. Podle mnohých pramenů část letu doslova „profňukala“.
Problémy při oddělení sekcí zažil i Valerij Bykovskij. Je s podivem, že po dvou předešlých „škrtnutích se zubatou“ konstruktéři připustili, aby se stejná nebezpečná situace opakovala.
Také katapultáž nebyla nejbezpečnější fází letu. Speciálně Valentina Těreškovová měla z pekla štěstí. Během katapultážní sekvence neudržela předepsanou polohu hlavy a po přistání mohla děkovat vyšší moci, že odešla po svých jen s velkou modřinou na hlavě. Navíc během sestupu na padáku proti předepsanému postupu otevřela hledí přilby a snažila se podívat se na padák. Údajně kousek padajícího kovu ji pořezal na nose. Jako by si měla pohár hořkosti vypít až do dna, snášela se Těreškovová na padáku přímo na hladinu jakéhosi jezera. Opět zapracovalo štěstí a příznivý vítr a odfoukl Valentinu nad pevnou zem.
Kódová slova, která jsem zmínil v úvodu, zapříčinila zase horké chvilky při letu Pavla Popoviče na Vostoku-4. Kontrolnímu středisku na Zem hlásil, že sleduje bouři. Naneštěstí bouře (groza) bylo kódovým slovem, které znamenalo stav nevolnosti a zvracení, který vyžaduje návrat na Zem při nejbližší možné příležitosti. Odpovědných činitelů se zmocnila panika. Začaly se okamžitě propočítávat scénáře nejrychlejšího možného přistání na území SSSR. Pro jistotu se opatrně Popoviče pokusili vyzpovídat, v čem je problém. Kosmonaut měl co dělat, aby vyděšené kontrolory přesvědčil, že pozoroval skutečný meteorologický fenomén nad Mexickým zálivem.
A na závěr ještě jedno nedorozumění, které znamenalo také svého druhu prvenství. Během letu Vostoku-5, čtvrtý den letu hlásil Valerij Bykovskij na Zem: „V 9 hodin a 5 minut nastal kosmický úder (v originále „kosmičeskij stuk“). Bylo to na konci komunikačního „okna“ se stanicí v Chabarovsku. Na Zemi zavládla čirá hrůza. Korolojov s generálem Ťulinem (předseda státní komise) začali horečně sestavovat seznam otázek Bykovskému, kterými by zjistili přibližnou velikost meteoritu, který loď zasáhl, a rozsah poškození. Když se při další komunikační seanci Bykovského otázal generál Kamanin (velitel oddílu kosmonautů) na povahu a přibližné místo onoho úderu, Bykovskij odpověděl, že nechápe, o čem to Kamanin mluví. Po upomenutí na jeho poslední radiogram o kosmickém úderu se Bykovskij rozesmál a zalykajíc se smíchem odpověděl: „ Řekl jsem stolice (v originále „stul“), ne úder. Byla stolice, rozumíte?“. Bykovskij tak dokumentoval úspěšný „test“ kosmické verze zařízení, které denně každý z nás používá. Je nutno podotknout, že systém na sběr tekutého „odpadu“ taktéž úspěšně vyzkoušel během svého letu G. Titov.

Obrázek
foto: Powerhouse Museum Collection
Zařízení pro sběr tělesného odpadu při misích Vostok. Vlevo mužská, vpravo ženská varianta. Zařízení fungovalo na pneumatickém principu- tekutý odpad je odsáván podtlakem, tuhý odpad míří do gumového kontejneru (na obrázku je vidět jako polokulovitá část na obou typech zařízení. Podtlak se postará také o zápach a zabraňuje potřísnění oblečení a pokožky kosmonauta/ kosmonautky. Uzavírání skafandrů typu Sokol bylo vzadu, bylo tedy možné kontejnery na tuhý odpad během letuvyměňovat.


Je pravdou, že některé ze situací v tomto díle miniseriálu se nezdají být úplně kritické, ale dobře ilustrují obtíže a překážky, se kterými se kosmonauti, astronauti a tchaikonauti potkali, potkávají a vzhledem k podstatě kosmických letů potkávat budou.
V příštím díle konečně pustím ke slovu také druhou stranu kosmických dostihů- NASA a její astronauty. Také slibuji, že se tentokrát opravdu pokusím udržet svou ukecanost na uzdě ;)

Obrázek
foto: RIA Novosti archive, image #615890 / Valeriy Shustov / CC-BY-SA 3.0
Kompletní sestava kosmonautů programu Vostok. Zleva: Popovič (Vostok-4), Gagarin (Vostok-1), Těreškovová (Vostok-6), Nikolajev (Vostok-3), Bykovskij (Vostok-5), Titov (Vostok-6)


zdroje:
B. Čertok „Rockets and people“, vol. III
P. Toufar „Vzestup a pád Jurije Gagarina“
M. Codr „Sto hvězdných kapitánů“
B Evans „Escaping the Bonds of Earth- the Fifties and the Sixties“
http://www.russianspaceweb.com
http://www.svengrahn.pp.se/histind/Vostok2/vostok2.html
-----------------------------------------------------------------------------------------------
Mystery creates wonder and wonder is the basis of man's desire to understand.
Neil Armstrong
Uživatelský avatar
chobolatom
Znalec kosmonautiky
Znalec kosmonautiky
Příspěvky: 822
Reputace: 2
Registrován: 12.2.2012 15:37
Re: Kritické momenty kosmonautiky

Příspěvek od chobolatom »

Tak to je super! Je to moc zajímavé a to že je to delší mi vůbec nevadí. Nemůžu se dočkat dalšího článku. :-D
Uživatelský avatar
Tommy
Moderátor
Moderátor
Příspěvky: 817
Reputace: 4
Registrován: 23.10.2009 19:42
Re: Kritické momenty kosmonautiky

Příspěvek od Tommy »

Moc pěkný článek, těším se na další :palec nahoru:
-------------------------------------------
Obrázek
» Dobývání vesmíru na ČSFD - KLIK! «
indian22
Znalec kosmonautiky
Znalec kosmonautiky
Příspěvky: 958
Reputace: 3
Bydliště: Sušice
Registrován: 7.10.2011 10:25
Re: Kritické momenty kosmonautiky

Příspěvek od indian22 »

Moc pěkné čtení, díky moc.
MilanSpace
VIP uživatel
VIP uživatel
Příspěvky: 639
Reputace: 269
Bydliště: Pardubice
Registrován: 2.9.2010 19:12
Kontaktovat uživatele:
Re: Kritické momenty kosmonautiky

Příspěvek od MilanSpace »

vai777 píše: Kompletní sestava kosmonautů programu Vostok. Zleva: Popovič (Vostok-4), Gagarin (Vostok-1), Těreškovová (Vostok-6), Nikolajev (Vostok-3), Bykovskij (Vostok-5), Titov (Vostok-6)
Jen drobná oprava: Pod fotografií má být u G.Titova Vostok-2.
Výborné čtení!
-------------------
Milan H.
www.halousek.eu

Odpovědět

Zpět na „Historie kosmonautiky“