Debata o nových projektech
Debata o nových projektech
Tady můžete diskutovat o nových projektech NASA
"Země je kolébkou života, ale nelze žít věčně v kolébce ..." - Konstantin Eduardovič Ciolkovskij
Re: Debata o nových projektech
LER - Lunar Electric Rover
LER - Lunar Electric Rover, v překladu z angličtiny Měsíční elektrické terénní vozidlo je jeden z nejnovějších projektů severoamerické agentury NASA, který má pomoci při návratu lidí na jediný přirozený satelit planety Země. Projekt už dokonce "vyskočil" z rýsovacích prken, či modelovacích programů na počítačích NASA a dočkal se svého "zhmotnění".
Veřejnost se s LER poprvé naživo seznámila při inauguraci nového amerického prezidenta Barracka Obamy, kdy toto průzkumné vozidlo projelo projelo mezi americkým lidem a prezidentem (oficiální video NASA z inaugurace Barracka Obamy a průjezd LER). Právě při této příležitosti NASA využila situace a ve velmi krátkém čase předvedla všechny "vychytávky" na svém novém stroji. Pojďme se na ně a vůbec na celou stavbu stroje podívat detailněji.
LER se pohybuje po celkem dvanácti kolech, které jsou ve dvojicích připojeny k šesti podvozkovým hydraulickým ramenům. Každé z těchto ramen má nezávislé odpružení a může se zvedat nebo klesat podle aktuální potřeby, třeba podle terénu. Na každé straně LER jsou tři ramena, tedy šest kol. Výhodou dvojic kol je to, že každé z nich může být ovládáno nezávisle na na ostatních. Na první pohled to může znít jako zbytečnost, která jen komplikuje řízení a stejně k ničemu není, ale když se na ovládání kol podílí počítač, získáme unikátní manévrovací systém. Díky němu se totiž může každé kolo otáčet libovolným směrem a zároveň může být libovolným směrem natočeno. Díky tomu může podvozek opsat otočku o 360° a kabina přitom míří pořád stejným směrem. Stroj může jezdit jako klasické auto, tedy, že kabina směřuje ve směru jízdy, ale může jet i pozpátku, nebo dokonce "do strany". Tento systém využila NASA při inaugurační projížďce, kdy LER nejprve jelo normálně, ale když se blížilo k místu, kde stál Barrack Obama se začalo kabinou otáčet směrem k němu - jako kdyby mu chtělo zasalutovat, ale kola přitom mířila pořád stejným směrem.
Na podvozku je umístěna obytná část modulu. V přední části, která je tvořená jakousi skleněnou výdutí aby měli astronauti dobrý výhled do všech stran, se nachází veškeré ovládací panely, které zajišťují pohyb LER. Uprostřed jsou dvě malá lůžka, která mohou posloužit i jako sedačky - právě pro dva členy posádky je LER koncipován. Na bočí stěně nalezneme kulatý otvor, který bude při cestách hermeticky uzavřen. Právě přes něj se ale LER bude moci spojit buďto s dalším LER nebo s jiným lunárním modulem. NASA totiž pracuje koncepčně. Všechny moduly určené na Měsíc, potažmo na Mars by měly být unifikovány aby se daly jednoduše propojit. V zadní části této "obytné kapsle" s klasickou dýchatelnou atmosférou je asi ta největší zajímavost a unikát. Jsou zde totiž umístěny dvoje dvířka - při jejich otevření se astronauti dostanou přímo do připojených skafandrů vně obytného modulu. Během neuvěřitelných deseti minut od otevření dvířek jsou astronauti nasoukáni do skafandrů a připraveni na odpoutání se od LER. Aby nedocházelo k únikům drahocenného kyslíku, přišla NASA s nápadem na úpravu hermetického spojení, které je funkční a jednoduché zároveň. Astronauti zatáhnou za páku vedle ruky a tím se aktivuje systém, který je oddělí od LER aniž by došlo k úniku cenné atmosféry. Zároveň při oddělení astronautů poklesne celá centrální plošina - aby muži ve skafandrech nepřekonávali tak velký výškový rozdíl mezi plošinou a povrchem Měsíce.
Během průzkumu budou astronauti provádět odběr hornin a jiná důležitá měření. K tomu jim budou sloužit sáčky ze speciální textilie umístěné přímo na vnějšku LER. Při návrtu stačí zapřít dolní hranu "batohu" do prohlubně na LER a lehkým zhoupnutím zacvaknout i horní část. Skafandry jsou znovu připojené k LER, astronauti lezou dovnitř a hydraulická ramena zvedají plošinu nahoru.
Hlavní testování LER proběhlo ještě dávno předtím než začaly volby v USA. Už v polovině srpna 2008 poslala NASA prototyp LER do Arizony do místa nazývaného Black Point Lava Flow, kde se po ujetí 142 kilometrů prokázalo, že LER je způsobilý pro pohyb v náročném terénu, který připomíná povrch Měsíce. Video z tohoto testování si můžete prohlédnout na oficiálních stránkách agentury NASA. Na těchto stránkách můžete navíc vidět pěknou 3D animaci, která vám ukáže jak je LER konstruován a detailně vám představí jednotlivé výše popisované systémy. Animace je k dispozici jak ve vysokém rozlišení tak i v nízkém rozlišení.
Pokud všechno půjde podle plánu, měli by se Američané vrátit na Měsíc v roce 2020. Otázkou zůstává jak bude případná základna vypadat a jestli vůbec vznikne. V dobách letů na Měsíc totiž Američané používali gigantickou raketu Saturn, jejíž ekvivalent co se síly tahu týče dnes prostě neexistuje. Když si lidstvo osahá Měsíc, měl by být na programu Mars. Reálné odhady hovoří o letech 2040 - 2050, jedná se ale spíše o věštění z křišťálové koule. Dobývání Měsíce a případně Marsu ale nebude závislé jen na rozvoji techniky, hodně bude záležet i na politických rozhodnutích. Zatím to vypadá, že Barrack Obama vesmírnému programu NASA fandí a hodlá jej i finančně podporovat. Doufejme, že to tak i zůstane.
LER - Lunar Electric Rover, v překladu z angličtiny Měsíční elektrické terénní vozidlo je jeden z nejnovějších projektů severoamerické agentury NASA, který má pomoci při návratu lidí na jediný přirozený satelit planety Země. Projekt už dokonce "vyskočil" z rýsovacích prken, či modelovacích programů na počítačích NASA a dočkal se svého "zhmotnění".
Veřejnost se s LER poprvé naživo seznámila při inauguraci nového amerického prezidenta Barracka Obamy, kdy toto průzkumné vozidlo projelo projelo mezi americkým lidem a prezidentem (oficiální video NASA z inaugurace Barracka Obamy a průjezd LER). Právě při této příležitosti NASA využila situace a ve velmi krátkém čase předvedla všechny "vychytávky" na svém novém stroji. Pojďme se na ně a vůbec na celou stavbu stroje podívat detailněji.
LER se pohybuje po celkem dvanácti kolech, které jsou ve dvojicích připojeny k šesti podvozkovým hydraulickým ramenům. Každé z těchto ramen má nezávislé odpružení a může se zvedat nebo klesat podle aktuální potřeby, třeba podle terénu. Na každé straně LER jsou tři ramena, tedy šest kol. Výhodou dvojic kol je to, že každé z nich může být ovládáno nezávisle na na ostatních. Na první pohled to může znít jako zbytečnost, která jen komplikuje řízení a stejně k ničemu není, ale když se na ovládání kol podílí počítač, získáme unikátní manévrovací systém. Díky němu se totiž může každé kolo otáčet libovolným směrem a zároveň může být libovolným směrem natočeno. Díky tomu může podvozek opsat otočku o 360° a kabina přitom míří pořád stejným směrem. Stroj může jezdit jako klasické auto, tedy, že kabina směřuje ve směru jízdy, ale může jet i pozpátku, nebo dokonce "do strany". Tento systém využila NASA při inaugurační projížďce, kdy LER nejprve jelo normálně, ale když se blížilo k místu, kde stál Barrack Obama se začalo kabinou otáčet směrem k němu - jako kdyby mu chtělo zasalutovat, ale kola přitom mířila pořád stejným směrem.
Na podvozku je umístěna obytná část modulu. V přední části, která je tvořená jakousi skleněnou výdutí aby měli astronauti dobrý výhled do všech stran, se nachází veškeré ovládací panely, které zajišťují pohyb LER. Uprostřed jsou dvě malá lůžka, která mohou posloužit i jako sedačky - právě pro dva členy posádky je LER koncipován. Na bočí stěně nalezneme kulatý otvor, který bude při cestách hermeticky uzavřen. Právě přes něj se ale LER bude moci spojit buďto s dalším LER nebo s jiným lunárním modulem. NASA totiž pracuje koncepčně. Všechny moduly určené na Měsíc, potažmo na Mars by měly být unifikovány aby se daly jednoduše propojit. V zadní části této "obytné kapsle" s klasickou dýchatelnou atmosférou je asi ta největší zajímavost a unikát. Jsou zde totiž umístěny dvoje dvířka - při jejich otevření se astronauti dostanou přímo do připojených skafandrů vně obytného modulu. Během neuvěřitelných deseti minut od otevření dvířek jsou astronauti nasoukáni do skafandrů a připraveni na odpoutání se od LER. Aby nedocházelo k únikům drahocenného kyslíku, přišla NASA s nápadem na úpravu hermetického spojení, které je funkční a jednoduché zároveň. Astronauti zatáhnou za páku vedle ruky a tím se aktivuje systém, který je oddělí od LER aniž by došlo k úniku cenné atmosféry. Zároveň při oddělení astronautů poklesne celá centrální plošina - aby muži ve skafandrech nepřekonávali tak velký výškový rozdíl mezi plošinou a povrchem Měsíce.
Během průzkumu budou astronauti provádět odběr hornin a jiná důležitá měření. K tomu jim budou sloužit sáčky ze speciální textilie umístěné přímo na vnějšku LER. Při návrtu stačí zapřít dolní hranu "batohu" do prohlubně na LER a lehkým zhoupnutím zacvaknout i horní část. Skafandry jsou znovu připojené k LER, astronauti lezou dovnitř a hydraulická ramena zvedají plošinu nahoru.
Hlavní testování LER proběhlo ještě dávno předtím než začaly volby v USA. Už v polovině srpna 2008 poslala NASA prototyp LER do Arizony do místa nazývaného Black Point Lava Flow, kde se po ujetí 142 kilometrů prokázalo, že LER je způsobilý pro pohyb v náročném terénu, který připomíná povrch Měsíce. Video z tohoto testování si můžete prohlédnout na oficiálních stránkách agentury NASA. Na těchto stránkách můžete navíc vidět pěknou 3D animaci, která vám ukáže jak je LER konstruován a detailně vám představí jednotlivé výše popisované systémy. Animace je k dispozici jak ve vysokém rozlišení tak i v nízkém rozlišení.
Pokud všechno půjde podle plánu, měli by se Američané vrátit na Měsíc v roce 2020. Otázkou zůstává jak bude případná základna vypadat a jestli vůbec vznikne. V dobách letů na Měsíc totiž Američané používali gigantickou raketu Saturn, jejíž ekvivalent co se síly tahu týče dnes prostě neexistuje. Když si lidstvo osahá Měsíc, měl by být na programu Mars. Reálné odhady hovoří o letech 2040 - 2050, jedná se ale spíše o věštění z křišťálové koule. Dobývání Měsíce a případně Marsu ale nebude závislé jen na rozvoji techniky, hodně bude záležet i na politických rozhodnutích. Zatím to vypadá, že Barrack Obama vesmírnému programu NASA fandí a hodlá jej i finančně podporovat. Doufejme, že to tak i zůstane.
"Země je kolébkou života, ale nelze žít věčně v kolébce ..." - Konstantin Eduardovič Ciolkovskij
Re: Debata o nových projektech
Plasmový pohon
Dnešek by byl poměrně běžným dnem, kdybych na zpravodajském portálu Novinky.cz nenašel článek, který informuje o tom, že američtí vědci plánují revoluční systém pohonu raket, který by výrazným způsobem zkrátil délku cesty na Mars. Článek jsem si tedy s velkou chutí přečetl, ale již během louskání prvních řádků mne počáteční nadšení začalo opouštět. Ptáte se proč? Čtěte dál.
Ze všeho nejdřív si shrňme fakta. Se současnými systémy by cesta člověka na Mars (plánovaná mezi léty 2040 a 2050) trvala asi půl roku. NASA má sice v rukávu ještě raketu s označením Prometheus, která využívá jaderný pohon a cestu by zkrátila na necelé tři měsíce, nicméně článek mluví o ještě výhodnějším pohonu. Motor založený na vytváření plazmatu by zajistil, že se astronauti dostanou k rudé planetě za měsíc a něco (konkrétně 39 dní). Na první pohled skvělá zpráva, jenže všechny ideály mají své hranice. Nejinak je tomu i u plazmového pohonu.
Systém by měl fungovat na jednoduchém principu. Tedy on je jednoduchý jen na papíře, o jeho složitosti v reálném použití si řekneme později. Základní myšlenka je taková, že by motor využíval jako palivo plyn (uvažuje se o heliu, nebo radonu), který by následně při průchodu komorami ohřál až na teplotu několika milionů stupňů Celsia, při které už se rozpadají i atomová jádra a vzniká ionizovaný žhavý plyn - plazma - tedy čtvrté skupenství hmoty. Ta je následně navedena do trysek, které pak celou raketu ženou kupředu.
A teď zpátky z oblak na pevnou zem. K předchozím řádkům se dá říct jediné - hezká pohádka. Opravdu by bylo moc pěkné, kdyby se lidstvu podařilo zkrotit plazmu a donutit ji poskakovat tak jak člověk píská. Jenže, co si budeme nalhávat, pracovat s plazmatem je i při současné úrovni techniky stále velice obtížné. I ve specializovaných laboratořích, ve kterých jsou umístěné tzv. tokamaky se daří plazmu vytvořit a udržet maximálně několik sekund. Realizovat něco podobného v omezeném prostoru rakety, natožpak mimo zemský povrch v kosmickém prázdnu je někde na úrovni science-fiction. Samozřejmě, nemůžeme porovnávat tokamaky, které jsou prvotně určené pro jadernou fúzi (slučování) atomů vodíku s motorem, jehož cílem není nic slučovat, ale "jen" pohánět kosmickou loď. Pro zjednodušení si to zkuste představit asi tak jako když si chcete ohřát čaj. Vodu nalijete do kastrolu a postavíte ji na hořák. Když voda dosáhne požadované teploty, máte hotovo. Na velmi podobném principu pracuje i výše zmíněný plazmový pohon. Jen s tím rozdílem, že se pohybujeme v teplotách o několik řádů vyšších. Neexistuje žádný materiál, který by v tomhle horku vydržel v kapalném, natož pak v pevném stadiu. I "nejodolnější" z prvků - wolfram se vypařuje při teplotě 5 555°C, což je proti milionům stupňů, které má plazma pouhý zlomek. Nejlepší způsob jak si podmanit protivníka je využít jeho vlastností ve svůj prospěch - tohle staré válečnické přísloví má kupodivu svoje využití i u plazmatu. Jak jsme již psal výše, při takto gigantických teplotách už není možné pohromadě udržet atomová jádra - atomy se rozpadají na dílčí elementy. A jak víme z fyziky - ty jsou nabity buďto záporně (elektrony) nebo kladně (protony). A co je elektricky nabité, to se dá ovlivňovat pomocí magnetů. Právě v tom spočívá podstata práce tokamaků i plazmového motoru. Díky silným elektromagnetům by kolem "tunelu", kde by se plazma pohybovalo by se vytvořilo silné magnetické pole, které by horkou hmotu udržovalo uprostřed a zamezovalo by to jeho kontaktu s jakoukoliv částí zařízení.
Jenže tohle všechno se hodně snadno píše a plánuje, jenže realita je jiná. V době, kdy i optimisté mluví o roku 2050 jako o možném zlomu ve využívání plazmatu pro jadernou fúzi, je hodně smělé prohlašovat, že už za necelé tři roky - v roce 2012 budou provedeny první testy plazmatického motoru. S jeho využitím totiž souvisí tolik překážek, že si je v současné době ani nedokážeme představit. Se stejnými problémy se ale potýkali dobrodruzi již od dávnověku. Vždycky někdo přišel s myšlenkou, která se při současném technologickém rozvoji zdála nerealizovatelná. Někteří skončili se svými plány v propadlišti dějin a zapomnělo se na ně. O jiných se učí děti ve školách dodnes. Celý svět je zná coby objevitele, kteří posunuli lidské vědění zase o kus dál. Je jen velmi těžké odhadovat, jak celý projekt plazmového motoru dopadne. Osobně bych byl velmi rád, kdyby se ho podařilo uvést do provozu, tím by se totiž přiblížila i doba praktického využívání fúzní energie - čistého a nevyčerpatelného zdroje ohromného množství energie. Na druhou stranu se mi ale zdá, že ani při nejlepší vůli není možné projekt realizovat. Zatím mu v tom brání bezpočet technických problémů. Od stálého přívodu energie, který by zajišťoval vlastní výrobu plazmatu až po jeho bezchybné udržení v požadovaných místech. Pokud se to ale podaří, budu jedině rád, bude se totiž jednat o další veliký pokrok, který se na začátku zdál nemožný.
Dnešek by byl poměrně běžným dnem, kdybych na zpravodajském portálu Novinky.cz nenašel článek, který informuje o tom, že američtí vědci plánují revoluční systém pohonu raket, který by výrazným způsobem zkrátil délku cesty na Mars. Článek jsem si tedy s velkou chutí přečetl, ale již během louskání prvních řádků mne počáteční nadšení začalo opouštět. Ptáte se proč? Čtěte dál.
Ze všeho nejdřív si shrňme fakta. Se současnými systémy by cesta člověka na Mars (plánovaná mezi léty 2040 a 2050) trvala asi půl roku. NASA má sice v rukávu ještě raketu s označením Prometheus, která využívá jaderný pohon a cestu by zkrátila na necelé tři měsíce, nicméně článek mluví o ještě výhodnějším pohonu. Motor založený na vytváření plazmatu by zajistil, že se astronauti dostanou k rudé planetě za měsíc a něco (konkrétně 39 dní). Na první pohled skvělá zpráva, jenže všechny ideály mají své hranice. Nejinak je tomu i u plazmového pohonu.
Systém by měl fungovat na jednoduchém principu. Tedy on je jednoduchý jen na papíře, o jeho složitosti v reálném použití si řekneme později. Základní myšlenka je taková, že by motor využíval jako palivo plyn (uvažuje se o heliu, nebo radonu), který by následně při průchodu komorami ohřál až na teplotu několika milionů stupňů Celsia, při které už se rozpadají i atomová jádra a vzniká ionizovaný žhavý plyn - plazma - tedy čtvrté skupenství hmoty. Ta je následně navedena do trysek, které pak celou raketu ženou kupředu.
A teď zpátky z oblak na pevnou zem. K předchozím řádkům se dá říct jediné - hezká pohádka. Opravdu by bylo moc pěkné, kdyby se lidstvu podařilo zkrotit plazmu a donutit ji poskakovat tak jak člověk píská. Jenže, co si budeme nalhávat, pracovat s plazmatem je i při současné úrovni techniky stále velice obtížné. I ve specializovaných laboratořích, ve kterých jsou umístěné tzv. tokamaky se daří plazmu vytvořit a udržet maximálně několik sekund. Realizovat něco podobného v omezeném prostoru rakety, natožpak mimo zemský povrch v kosmickém prázdnu je někde na úrovni science-fiction. Samozřejmě, nemůžeme porovnávat tokamaky, které jsou prvotně určené pro jadernou fúzi (slučování) atomů vodíku s motorem, jehož cílem není nic slučovat, ale "jen" pohánět kosmickou loď. Pro zjednodušení si to zkuste představit asi tak jako když si chcete ohřát čaj. Vodu nalijete do kastrolu a postavíte ji na hořák. Když voda dosáhne požadované teploty, máte hotovo. Na velmi podobném principu pracuje i výše zmíněný plazmový pohon. Jen s tím rozdílem, že se pohybujeme v teplotách o několik řádů vyšších. Neexistuje žádný materiál, který by v tomhle horku vydržel v kapalném, natož pak v pevném stadiu. I "nejodolnější" z prvků - wolfram se vypařuje při teplotě 5 555°C, což je proti milionům stupňů, které má plazma pouhý zlomek. Nejlepší způsob jak si podmanit protivníka je využít jeho vlastností ve svůj prospěch - tohle staré válečnické přísloví má kupodivu svoje využití i u plazmatu. Jak jsme již psal výše, při takto gigantických teplotách už není možné pohromadě udržet atomová jádra - atomy se rozpadají na dílčí elementy. A jak víme z fyziky - ty jsou nabity buďto záporně (elektrony) nebo kladně (protony). A co je elektricky nabité, to se dá ovlivňovat pomocí magnetů. Právě v tom spočívá podstata práce tokamaků i plazmového motoru. Díky silným elektromagnetům by kolem "tunelu", kde by se plazma pohybovalo by se vytvořilo silné magnetické pole, které by horkou hmotu udržovalo uprostřed a zamezovalo by to jeho kontaktu s jakoukoliv částí zařízení.
Jenže tohle všechno se hodně snadno píše a plánuje, jenže realita je jiná. V době, kdy i optimisté mluví o roku 2050 jako o možném zlomu ve využívání plazmatu pro jadernou fúzi, je hodně smělé prohlašovat, že už za necelé tři roky - v roce 2012 budou provedeny první testy plazmatického motoru. S jeho využitím totiž souvisí tolik překážek, že si je v současné době ani nedokážeme představit. Se stejnými problémy se ale potýkali dobrodruzi již od dávnověku. Vždycky někdo přišel s myšlenkou, která se při současném technologickém rozvoji zdála nerealizovatelná. Někteří skončili se svými plány v propadlišti dějin a zapomnělo se na ně. O jiných se učí děti ve školách dodnes. Celý svět je zná coby objevitele, kteří posunuli lidské vědění zase o kus dál. Je jen velmi těžké odhadovat, jak celý projekt plazmového motoru dopadne. Osobně bych byl velmi rád, kdyby se ho podařilo uvést do provozu, tím by se totiž přiblížila i doba praktického využívání fúzní energie - čistého a nevyčerpatelného zdroje ohromného množství energie. Na druhou stranu se mi ale zdá, že ani při nejlepší vůli není možné projekt realizovat. Zatím mu v tom brání bezpočet technických problémů. Od stálého přívodu energie, který by zajišťoval vlastní výrobu plazmatu až po jeho bezchybné udržení v požadovaných místech. Pokud se to ale podaří, budu jedině rád, bude se totiž jednat o další veliký pokrok, který se na začátku zdál nemožný.
"Země je kolébkou života, ale nelze žít věčně v kolébce ..." - Konstantin Eduardovič Ciolkovskij
Re: Debata o nových projektech
Není to úplně nový projekt, spíše zmrtvýchvstání. Raketa Delta II se dočkala oživení. Na oběžnou dráhu má vynést družice OCO II (rok 2014), SMAP - Soil Moisture Active Passive satellite (také rok 2014), a meteosatelit JPSS 1- Joint Polar Satellite System (rok 2016).
Kdo měl tuto modrozelenou raketu se svazkem urychlovacích motorů rád, může se těšit na její další starty.
Kdo měl tuto modrozelenou raketu se svazkem urychlovacích motorů rád, může se těšit na její další starty.
"Země je kolébkou života, ale nelze žít věčně v kolébce ..." - Konstantin Eduardovič Ciolkovskij
Morpheus
Prototyp nového systému přistávání na Měsíci pojmenovaný Morpheus absolvoval na Floridě první samostatný let. Ten ale trval jen pár sekund - stroj se krátce po startu naklonil a dopadl na zem,načež začal hořet a explodoval. během nehody se nikomu nic nestalo.
Přesné příčiny nejsou známy. Ale už jen to, že se na internetu objevilo video celé nehody ukazuje otevřený přístup Američanů. Dokážete si představit, jak by vypadaly informace, kdyby k něčemu podobnému došlo v Rusku, neřku-li Číně?
Morpheus má sloužit k otestování pokročilých technologií, přistávacích systémů, řízeného sestupu a navigace. Získané poznatky by se měly uplatnit při konstrukci budoucích nákladních landerů pro Měsíc.
Přesné příčiny nejsou známy. Ale už jen to, že se na internetu objevilo video celé nehody ukazuje otevřený přístup Američanů. Dokážete si představit, jak by vypadaly informace, kdyby k něčemu podobnému došlo v Rusku, neřku-li Číně?
Morpheus má sloužit k otestování pokročilých technologií, přistávacích systémů, řízeného sestupu a navigace. Získané poznatky by se měly uplatnit při konstrukci budoucích nákladních landerů pro Měsíc.
"Země je kolébkou života, ale nelze žít věčně v kolébce ..." - Konstantin Eduardovič Ciolkovskij
-
KitFisto
- Vesmírný badatel
- Příspěvky: 532
- Reputace: 1
- Bydliště: Ostrava/Szczecin
- Registrován: 10.7.2012 8:25
Re: Debata o nových projektech
Sledoval jsem předchozí testy a chtěl jsem o tom napsat, no pozdě :)Předposlední test byl 3.8 a i když to bylo stále jištěno, vypadalo to v pořádku. Tady tohle šlo rychle k zemi 
Science flies you to the moon
Religion flies you into buildings.
Religion flies you into buildings.
Re: Debata o nových projektech
Ahoj všem a předem poprosím o tykání.
K modulu Morpheus doplním, že palivem je metan a nosnost činí 500kg. Dosavadní vývoj stál 7 milionů dolarů.
K modulu Morpheus doplním, že palivem je metan a nosnost činí 500kg. Dosavadní vývoj stál 7 milionů dolarů.
Re: Debata o nových projektech
Díky za doplnění a vítám tě mezi námi! 
"Země je kolébkou života, ale nelze žít věčně v kolébce ..." - Konstantin Eduardovič Ciolkovskij
-
vai777
- Zkušený inženýr kosmonautiky
- Příspěvky: 3951
- Reputace: 387
- Bydliště: Opava
- Registrován: 26.4.2012 11:03
Re: Debata o nových projektech
Podle oficiálního vyjádření hned po vzletu přestala dodávat data inerciální měřící jednotka (IMU). Díky tomu tak Morpheus nebyl schopen určit, jakým směrem letí, ani měřit zrychlení. Tým má naštěstí k dispozici záložní lander (unit B).
Zdroj:
http://morpheuslander.blogspot.cz/2012/ ... .html#more
Zdroj:
http://morpheuslander.blogspot.cz/2012/ ... .html#more
-----------------------------------------------------------------------------------------------
Mystery creates wonder and wonder is the basis of man's desire to understand.
Neil Armstrong
Mystery creates wonder and wonder is the basis of man's desire to understand.
Neil Armstrong