Cassini

[Dugi]

Jo, jo ještě jednou jo! Nádherné fotky.

Tomáš Přibyl včera na svém blogu uvedl, že se už ví, jak sonda zanikne. Pokud do té doby nenastanou žádné komplikace, měla by v roce 2017 vstoupit do hustých vrstev atmosféry Saturnu. Už jen přibližování k němu přinese zajímavé informace, ale ještě před tímto sebevražedným manévrem sonda udělá mimořádně zajímavý průzkum - od roku 2016 začne provádět velmi blízké průlety kolem saturnových prstenců. Jeden z nich dokonce má vést mezi planetou a vnitřním prstencem. Je zde možnost, že průlety sondu poškodí, nebo dokonce zničí, ale možnost získat zajímavá data je vzhledem k tomu, že o rok později sonda stejně zanikne, důležitější.

[tomas]

Fotky z přeletu nad měsíci Endeladus a Tethys:

Endeladus ze vzdálenosti 120 808 km


Endeladus ze vzdálenosti 184 km (díky vysoké vzájemné rychlosti není obrázek dobře zaostřen)


Tethys ze vzdálenosti 186 224 km


Tethys ze vzdálenosti 17 502 km
zdroj:NASA

[Dugi]

Cassini jako obvykle nezklamala!
A na první fotce je hezky vidět gejzír.

[tomas]

Okolo Saturnových měsíců se zase objevilo několik výsledků dlouholetého zkoumání na základě dat od sondy Cassini.

Metan v atmosféře Titanu
Vědci se zaměřili na methanovou atmosféru Titanu. Zajímaly je samozřejmě okolnosti vzniku, její stáří a proměny v čase.


Tenká fialová vrstva nad hlavní vrstvou atmosféry Titanu. Snímky v nepravých barvách.

K určení stáří metanu v atmosféře jim měla dopomoci metoda zkoumání izotopu uhlíku 13C. Ten dokázal spektrální analyzér odlišit od jeho odlehčené verze 12C, která se na 13C mění postupně, takže se díky tomu dají odhadovat změny v závislosti na čase. Dva z přístrojů, které množství tohoto izotopu zaznamenávají se nachází přímo na sondě Cassini a jeden nesl přistávací modul Huygens, který v roce 2005 dosedl na povrch Titanu.

Dvě základní verze pracují s teorií, že největší část metanu se do atmosféry dostala jedním velkým výronem tohoto plynu při restrukturalizaci jádra Titanu v počátcích jeho existence. Zajímavé je, že měření v dolní části atmosféry ukazovala stáří metanu na 1,6 miliardy let, zatímco měření v horní části pouhých 10 miliónů let. Možné je, že horní část o těžší částice metanu 13C postupně přichází nebo naopak v dolní části je tento izotop neustále doplňován vnitřními procesy Titanu. I kombinace obojího se připouští.
celý článek zde

Titanova jezera
Nedávná studie zjistila, že nejpodobnější Titanovým jezerům z kapalného metanu či etanu jsou na Zemi tzv. solné pánve.


Na snímcích můžete porovnat Titanovské jezero Ontario Lacus a solné jezero Etosha pan v Namíbii. Obě vykazují usazování sedimentů po okrajích. Vždy při období dešťů se jezera zaplní a pak se kapalina postupně odpařuje. Takže i když je na Titanu cirkulující kapalinou uhlovodík, některé procesy jsou velmi podobné nebo dokonce stejné jako na Zemi.
celý článek zde

Historie Phoebe

Zdá se, že měsíc Phoebe měl původně našlápnuto k tomu, být planetou (nebo spíše trpasličí planetkou). Vznikl pouhé 3 milióny let po začátku formování naší sluneční soustavy před 4,5 miliardami let. Byl jedním z objektů v Kuiperově pásu za dráhou Neptuna. Původně měl menší hustotu a větší velikost, ale postupně se zhroutil do sebe, takže nejen zhutněl (hustotu má podobnou jako Pluto), ale zároveň se v něm nastartovaly podobné procesy jako v ostatních kamenných planetách, takže v po zhroucení byl poměrně teplý. To mu vydrželo desítky miliónů let, takže je pravděpodobné, že se na povrchu držela kapalná voda. To by vysvětlovalo množství materiálů bohatých na vodu, které objevily přístroje sondy Cassini.

Při cestě z Kuiperova pásu zachytil Phoebe svou gravitací Saturn a to tak, že zachycený měsíc ho obíhá opačně než ostatní měsíce. Při zpětném simulování původního tvaru se zjistilo, že Phoebe byl původně kulatý. Z Kuiperova pásu ho vyprovodil náraz dalšího objektu, který zároveň poupravil jeho tvar do podoby brambory. Drobné i větší asteroidy dodaly konečný tvar jeho povrchu, takže připomíná spíše řešeto.
celý článek zde

Mini-jety v prstenci Saturnu
V prstenci F objevili vědci žhavé stopy výtrysků hmoty, které mají průměr 1 km a délku 40 až 180 km. Tyto Blazing Trails, jak byly nazvány, jsou poměrně časté, což víme díky dlouhodobému zkoumání Cassiniho.
Pro video a další informace si klikněte sem

[Dugi]

Super článek, skvělá práce, tomasi! Já se nestačím divit, co všechno dokáže Cassini odhalit.

[tomas]

Dík. Jak jsem se teď věnoval tomu videu, tak se nějak zprávy nahrnuly.
Díky tomu, že se na projektu Cassini-Huygens podílela i ESA, tak některé další informace se dají najít i na jejím webu a to dokonce v jeho české mutaci.

K solnému jezeru vyšel článek: Na Titanu byl nalezený vzdálený strýček afrického záplavového jezera
Dále video a článek k mini-jetům v prstenci F: Cassini movie shows blazing trails in Saturn’s F-ring

[tomas]

Vědci objevili na jedné fotografii ve viditelném spektru, kterou sonda Cassini poslala v roce 2010, účinky dvou saturnových měsíců na prstenec, konkrétně prstenec A (122 170 – 136 775 km od Saturnu).



Jedná se o měsíc Daphnis (8 km v průměru) na fotografii vlevo, který rozrušuje strukturu v oblasti Keelerovy mezery (Keeler Gap) a měsíc Pan na fotografii vpravo, který v oblasti Enckovy mezery (Encke Gap) tvoří tmavé brázdy v prstenci.

Místa, kde se měsíce nacházejí si můžete prohlédnout na této mapce struktury prstenců

rozklikněte pro zvětšení
zdroj:spaceref.com, wikipedia

[tomas]

Titanská jezera v "tropech"

NASA pomalu získává další objevy z dat zaslaných dvojicí Cassini-Huygens.

Simulace oběhu metanu na Titanu, které provedli vědci nesedí úplně s daty, obdrženými ze zkoumání měsíce Titan. Nalezeny byly tmavé plochy nejen v okolí pólů, ale i v rovníkové oblasti, kde správně kapalný metan neměl mít podmínky k dlouhodobému udržení své existence. Měl se zde pouze vypařovat a odtud v podobě metanových mračen dostávat dále od rovníku, kde měl v podobě deště naplňovat tamnější jezera.

Už přistávací pouzdro Huygens objevilo v okolí svého přistání do rovníkové oblasti stoupající vlhkost. Poblíž našla sonda Cassini pomocí vizuálního a infračerveného mapovacího spektrometru tmavé oblasti, které by na přítomnost jezer ukazovaly. Radar ale nic neukázal. Na této záhadě pracovali vědci dlouhou dobu a zdá se, že se jim jí podařilo rozluštit.


tropická oblast Shangri-La východně od přistání poudra Huygens, kde se nachází jezera.

Nejedná se o totožná jezera, jaká se nacházejí v okolí pólů, ale spíše o mokřady nebo obrovské louže. Největší z nich dosahuje přibližně velikosti známého ruského jezera Bajkal, ovšem hloubka je pouze okolo 1 m.

Jezera takové rozlohy a malé hloubky by neměl stačil udržovat místní déšť, takže by se správně měla poměrně rychle vypařit. To se však neděje. Vědci usuzují, že musí existovat nějaký zdroj, který by metan neustále doplňoval. Tímto dodavatelem je podzemní aquifer, česky by mu měly odpovídat výrazy hydrogeologický kolektor nebo též zvodeň. Na Titanu by se měl nazývat spíše methanifer, protože se jedná o rezervoár metanu. Je to obdoba útvaru, který na Zemi vytváří podzemní zdroje vody, jež pak vyvěrají na povrch například jako oázy v poušti.


Credit:water.tamu.edu

zdroje:NASA, Credit:water.tamu.edu, cs.bab.la, wikipedia.org

Velmi pěkně zpracoval téma i Tomáš Petrásek na Osel.cz, viz příspěvek níže.

[baranka]

Článek na osel.cz "Tropická jezera na Titanu" http://www.osel.cz/index.php?clanek=6303

[Dugi]

Družice Cassini a hlavně data získaná z jejích měření možná odhalila, jaké složení má měsíc Titan. To, že na jeho povrchu jsou jezera tvořená uhlovodíky jsme už věděli, ale hlouběji pod povrchem to byly jen spekulace. Sonda Cassini ale ukázala, že by se pod vrstvou organických látek měla nacházet nejprve slupka z ledu, pod kterou by měl být vodní oceán. Pod ním další vrstva ledu, tentokrát ovlivněná vysokým tlakem. Ještě hlouběji bychom našli samotné jádro měsíce z hydratovaných křemičitanů.