Pozemní segment

[rubaszhradku]

Jestli mi teď obrázky vydrží, budu pokračovat

[dusanpirosik]

Jestli mi teď obrázky vydrží, budu pokračovat

Ak nie, vieme nájsť aj iné alternatívy

[rubaszhradku]

ČÍNSKÉ STANICE DEEP SPACE
Pro příjem signálů a řízení kosmických lodí ve větších vzdálenostech od Země jsou zapotřebí velké a citlivé antény. Obvykle se označují jako „Deep Space“. Aby vzdálená kosmická loď byla vždy v dohledu alespoň jedné stanice, jsou na zemi zapotřebí 3 stanice, rozmístěné v rozmezí 120 stupňů od sebe. Donedávna takovou síť dokázala vybudovat jen NASA a ESA. Dnes ji má v podstatě i Čína.



Využila plně své rozlohy a vybudovala dvě stanice v nejvýchodnějším a nejzápadnějším cípu země. Řídící středisko sítě je na stanici Jiamusi, která je vybavena 66metrovou anténou. Plánuje se stavba další 35metrové antény. Na západě Číny stojí druhá stanice Kashi (či Kashgar). Donedávna se skládala z jedné 35metrové antény. Nedávno zde byly uvedeny do provozu tři nové antény o průměru 35 metrů. Ty spolu se stávající 35metrovou anténou tvoří anténní systém s parametry 4 x 35 metrů. Tím se dosahuje kapacity příjmu dat ekvivalentní jedné anténě o průměru 66 metrů, což výrazně zlepšuje jak detekční dosah, tak citlivost příjmu. Třetí stanici pro úplné pokrytí si Čína dohodla s Argentinou. Stanice v provincii Neuquén byla uvedena do provozu v říjnu 2017. Byla zde vystavěna nejmodernější parabolická anténa o průměru 35 metrů, která byla zařazena do čínské sítě Deep Space jako třetí hlavní stanice. Té jsem se věnoval v jednom z předchozích příspěvků. Pro některé účely lze využít i 18metrové TTC antény na stanicích Kashgar, Qingdao a ve Swakopmundu v Namibii.









Pro příjem signálů (obvykle nikoliv vysílání) a pro určení polohy mohou posloužit i astronomické radioteleskopy. I zde Čína boduje.
Na začátku 70. let 20. století byla navrhnuta výstavba čínské sítě interferometrie s velmi dlouhou základnou (VLBI). V 80. a 90. letech 20. století dokončila Šanghajská astronomická observatoř (SHAO) výstavbu 25metrového radioteleskopu Seshan v Šanghaji a 25metrového radioteleskopu Urumqui Nanshan v Sin-ťiangu.
V roce 2004 byla oficiálně schválena čínská mise Lunar Exploration a SHAO byla pověřena aplikací technologie VLBI v radioastronomii pro vysoce přesné měření a určení oběžné dráhy VLBI v rámci mise Lunar Exploration. Od té doby čínská síť VLBI vedená společností SHAO úspěšně aplikovala technologii VLBI v reálném čase k určování oběžné dráhy a určování polohy lunárních sond, čímž vytvořila vysoce přesný systém pro určování oběžné dráhy pro průzkum hlubokého vesmíru, který dokáže rychle a přesně určit polohu a rychlost kosmické lodi. Tato schopnost může efektivně podpořit čínské mise pro průzkum Měsíce a planet.



Dnes je už vytvořena nová dvojitá síť šesti stanic a jedním centrem s radioteleskopy Shanghai Tianma 65 metrů, Shanghai Seshan 25 metrů, Xinjiang Nanshan 26 metrů, Yunnan Kunming 40 metrů s centrem Shanghai VLBI. Nejnovějšími přírůstky jsou dva 40metrové radioteleskopy v Xigaze (Shigatse) v Xizangu a na hoře Changbai v Jilinu. Tato síť je schopna dokončit určení oběžné dráhy Měsíce a průzkum hlubokého vesmíru ve dvou různých oblastech oblohy současně a významně přispět k následnému výzkumu, včetně průzkumu Měsíce a planet a přistání na Měsíci s lidskou posádkou.
Aby síť dále zlepšila své prostorové rozlišení, aktivně vyvíjí vesmírnou technologii VLBI a snaží se o její přechod ze Země do vesmíru. Již proběhly první mezinárodní experimenty VLBI na dráze Země-Měsíc s využitím připojení družice Queqiao-2 (vybavené anténou 4,2 metru) a délka základní linie mezi spolupracujícími anténami tím byla rozšířena ze současných 3 200 km na 400 000 km.
Pro příjem signálů se počítá i s dalšími čínskými radioteleskopy.

[rubaszhradku]

POZEMNÍ TTC STANICE KARI

Mezi kosmické státy se zařadila i Jižní Korea. Má vlastní nosnou raketu i kosmodrom Naro. Kosmonautiku řídí státní agentura KARI.



Kosmická nosná raketa vypuštěná z vesmírného střediska Naro je sledována ve třech fázích. Po startu první fáze sleduje nosnou raketu až do Namhae, které je vzdáleno asi 60 km od startovací rampy, a shromažďuje data pomocí sledovacího radaru, optického sledovacího systému a malého telemetrického systému TTC stanice přímo ve vesmírném středisku Naro.



Vesmírné středisko Naro provozuje sledovací stanici Jeju v Pchjoseon-myeon, Seogwipo, Čedžu-do, pro stabilní sledování kosmických nosných raket (a získávání informací o stavu letu). Sledovací stanice Jeju o celkové rozloze 2 031 m2 má jedno sledovací radarové zařízení a dvě telemetrická zařízení vybavená velkými anténami pro nepřetržité sledování a příjem informací o kosmických nosných raketách vypuštěných z vesmírného střediska Naro. Sledovací radarové a telemetrické systémy získávají provozní údaje o poloze, směru a rychlosti kosmické nosné rakety v reálném čase, dokud se družice neoddělí a nevstoupí na oběžnou dráhu, a přenášejí je do řídicího systému startu. Poté, co je na sledovací stanici Jeju zajištěna přímá viditelnost, začnou její sledovací radar a telemetrický systém sledovat nosnou raketu letící vzduchem poblíž Okinawy v Japonsku směrem k jihovýchodním Filipínám. Přestože sledovací radar má spolehlivou komunikační vzdálenost až přibližně 3 000 km, raketu na nízké dráze lze s ohledem na výšku letu a poloměr Země sledovat na zhruba 1 700 až 1 800 km.



Poté je za sledování družice do bodu 3 000 km, kde se družice od nosné rakety oddělí, zodpovědná zámořská sledovací stanice na Palau. Při startu rakety Naro bylo původně nutné přepravovat mobilní telemetrický systém na lodi pobřežní stráže do moří poblíž Filipín. Navíc existovalo mnoho omezení pro provoz startu kvůli počasí na moři a omezením doby pobytu na moři. Proto došlo roku 2014 k dohodě a v roce 2019 byla stanice uvedena do provozu. Sledovací stanice Palau je vybavena velkou 7,3m telemetrickou anténou a satelitní komunikační sítí na ploše přibližně 28 000 m2; dokáže přijímat dálková data a snímky z nosných raket na vzdálenost přibližně 1 700 km.