Kvůli svému pracovně/studijnímu nasazení jsem už půl roku nehrál, ale dám sem alespoň nějaký ten výtvor.
Za nejtěžší počin ve hře lze nejspíš považovat konstrukci funkčního SSTO. Jen tak pro zábavu jsem si podle předlohy postavil Skylon. Ani jsem nečekal, že by mohl fungovat. Byl jsem rád, že to vůbec letí v atmosféře. Ale pozor! Byl jsem překvapen jak dobře to letí, a jaká přetížení při manévrech to vydrží. Zkusil jsem tedy let na LKO a vyšlo to napoprvé
Pak jsem při několika pokusech ladil poměr paliva v nádržích, abych se se Skylonem mohl dostat na vyšší oběžnou dráhu a zároveň aby mi zbylo více paliva na návrat. Podařilo se a Skylon od té doby sloužil ve dvou verzích - nákladní pro malé satelity a pilotovaná pro dopravu až 4 Kerbíků na nízkou oběžnou dráhu.
Později jsem chtěl zkusit postavit i větší SSTO schopné vynášet rozměrné díly vesmírných stanic a velké sondy. To se mi nikdy dřív nepodařilo. Měl jsem ale dokonale funkční Skylon a tak jsem si jen pohrál s čísly. Vzal jsem množství paliva, počet motorů, hmotnost celého raketoplánu a vše to ve stejném poměru jen trochu zvětšil. Jestli si dobře vzpomínám, tak jsem to ztrojnásobil. Jistý si už ale nejsem, je to pár měsíců. Matematika zafungovala a do služby se dostal velký jednostuňový raketoplán, který byl schopen vynést vše, co se do jeho nákladového prostoru vešlo. Největší radost jsem ale měl z toho, že to není žádná monstrózní obluda vyžadující týdny ladění. Jednoduchý, relativně malý a elegantní stroj, který se skládá z minima součástek a umožňuje velké věci.
Dále jsem se pokusil o ITS od SpaceX. Tady jsem se zaměřil pouze na loď a znovupoužitelný první stupeň jsem z projektu vyškrtl. Loď jsem na oběžnou dráhu Kerbinu dostal plně natankovanou. Paliva pro přelet k Duně bylo dost, ovšem přistání jsem musel provést bez zaparkování na oběžné dráze, jelikož už by mi na přistání nezbylo. To samozřejmě způsobilo, že jsem nemohl přistát v místech, kde lze jednoduše vytěžit a vyrobit palivo na návrat. Těžba tudíž trvala nechutně dlouho. A nakonec paliva stejně nebylo dost. Loď si nese vrtné zařízení i konvertor, je tedy zcela nezávislá. Na oběžnou dráhu Duny jsem se dostal v pohodě. Ke Kerbinu jsem to už ale nezvládl. ITS tak bude muset počkat do vzdálenější budoucnosti, kdy přijdu s lepším nápadem.
Potom jsem z nostalgie postavil druhou generaci solárního letadla pro Dunu, které mělo v atmosféře planety operovat několik dní. Z důvodu fyzikálních změn atmosféry od minulých verzí však letadlo nefungovalo tak dobře, jako jeho předchůdce. Nebylo schopno generovat tolik tahu, aby se udrželo v letu a po několika hodinách přistálo.
Nakonec bych rád ukázal jednu z malých blbostí, které mám na hře nejradši. Uskutečnil jsem drop test kabiny připravované lodi Orion. Nákladní letoun kabinu vynesl do výšky několika kilometrů. Po sklopení rampy byla kabina lodi vytažena výtažným padákem a po několikavteřinovém volném pádu došlo k úspěšnému otevření padáku a přistání.
To je tak vše a já doufám, že si brzy zase zahraju
