Je tady další studie zabývající se
Devítkou:
Evaluating the Dynamical Stability of Outer Solar System Objects in the Presence of Planet Nine
Pracuje se vzorkem osmi TNOs a simuluje dlouhodobou stabilitu jejich oběžných drah pod vlivem Neptunu a/nebo Planety 9 a hledá případné orbitální rezonance. Autoři navrhují rozdělení extremních TNOs do dvou skupin:
1) Dlouhodobě stabilní objekty na dráhách podobných jako má
Sedna a
2012 VP113
2) Ostatní objekty s proměnlivou orbitální rezonancí, ale stabilním argumentem pericentra (=Neptun ovlivňuje jejich poloosu/excentricitu, zatímco P9 udržuje orientaci jejich drah v prostoru.)
Sami autoři uznávají, že osm těles je příliš malý vzorek na vytváření závěrů a očekávají, že další objevy v brzké době potvrdí nebo vyvrátí tyto dvě populace extrémních trans-neptunických objektů.
Co ale Planetě 9 nahrává, že z této studie pro ní vychází podobné rozmezí možných drah, ačkoli se pracovalo s jinými orbitálními parametry TNOs a použily se jiné postupy, než loni využili Batygin a Brown.
Následující obrázek ukazuje předpovědi základních orbitálních elementů Planety 9 na základě různých postupů. K největšímu překrytí dochází v oblasti střední poloosy 500-700 AU a excentricity 0,4-0,6 - to je nejpravděpodobnější rozmezí pro
Devítku.
---
Jinak k předchozí studii, kterou jsem zde posílal, se Mike Brown vyjádřil zhruba ve smyslu, že její autoři prostě dokázali, že jejich postup je silně zatížen biasem a pro Planetu 9 je ta studie v podstatě neutrální...
---
Dále bych řekl, že výše zmiňovaná posedlost hledáním další planety nemá nic společného s překlasifikováním Pluta. Je to prostě
fascinující dobrodružství, které v historii astronomie přineslo různé výsledky od nálezu skutečné planety (Neptun), přes nálezy dvou do té doby neznámých oblastí/typů objektů ve Sluneční soustavě (Hlavní pás asteroidů, Kuiperův pás), až po zcela nový pohled na fundamentální vlastnost samotného vesmíru (teorie relativity/zakřivení prostoru).