Re: Devátá planeta
Napsal: 19.3.2019 9:25
Zkusím odpovědět Alchymistovi a milantosovi současně.
Známe-li souřadnice tělesa v prostoru pro nějaký okamžik a současně vektor rychlosti tělesa, je jeho dráha jednoznačně určena. Tyto dvě věci se samozřejmě určují nepřímo z pozorování ze Země, obojí lze ale dostatečně přesně pro transneptunická tělesa získat z pozorování za několik let, vůbec není třeba pokrýt velký oblouk dráhy. Když to hodně zjednoduším: pokud by těleso samo neobíhalo, tak bude jen na obloze vytvářet díky paralaxe (oběhu Země) zdánlivě kmitavý pohyb, amplituda tohoto pohybu určuje vzdálenost k tělesu a poloha na obloze směr k tělesu - máme tedy jeho 3D souřadnice. Když totéž uděláme za pár let, dostaneme díky vlasntnímu oběhu tělesa novou polohu, a rozdíl obou poloh určuje (3D) vektor rychlosti. (Ve skutečnosti se to samozřejmě určuje průběžně, snažil jsem se jen nastínit ten základní princip).
Každé měření je zatíženo nějakou chybou, která se pak promítá do chyb odvozených parametrů, v tomto případě chyb parametrů drah těles. Čím víc je měření, tím je chyba menší. Chyby orbitálních parametrů všech drah jsou známé a lze je nalézt např. v databázi AstDyS, namátkou jedno z těles, kterých se práce o deváté planetě týká:
http://hamilton.dm.unipi.it/astdys/inde ... =2015KG163
(Tabulka Keplerian elements at epoch; např. velká poloosa dráhy je 833 +/- 4 au).
Nic se nezaokrouhluje.
To, že parametry drah jsou zatížené nějakou chybou, je samozřejmě autorům práce známé a řeší se to takto (je to standardní postup používaný u všech prací týkajících se dynamiky malých těles, nejen v pracích o deváté planetě): pro každé těleso se vytvoří množina jeho "klonů", které mají mírně odlišné parametry drah. S každou kombinací těchto klonů se pak zopakují výpočty a testuje se, zda je závěr z nich plynoucí stejný. (Pokud by vycházel jen pro jednu speciální kombinaci klonů, pak bude zřejmé, že jde jen o nějakou numerickou náhodu.) V pracích o deváté planetě se toto dělá také a zatím těmtito testy prošla.
Ještě je třeba zdůraznit jednu věc: ty obrázky drah těch vzdálených těles vůbec nejsou tím, z čeho existenci deváté planety B & B odvozují. To jsou prostě jen ilustrace. Existence deváté planety plyne z úhlových elementů těchto drah, tj. jejich natočení v 3D prostoru, které stejně z těchto obrázků vidět nejde.
Známe-li souřadnice tělesa v prostoru pro nějaký okamžik a současně vektor rychlosti tělesa, je jeho dráha jednoznačně určena. Tyto dvě věci se samozřejmě určují nepřímo z pozorování ze Země, obojí lze ale dostatečně přesně pro transneptunická tělesa získat z pozorování za několik let, vůbec není třeba pokrýt velký oblouk dráhy. Když to hodně zjednoduším: pokud by těleso samo neobíhalo, tak bude jen na obloze vytvářet díky paralaxe (oběhu Země) zdánlivě kmitavý pohyb, amplituda tohoto pohybu určuje vzdálenost k tělesu a poloha na obloze směr k tělesu - máme tedy jeho 3D souřadnice. Když totéž uděláme za pár let, dostaneme díky vlasntnímu oběhu tělesa novou polohu, a rozdíl obou poloh určuje (3D) vektor rychlosti. (Ve skutečnosti se to samozřejmě určuje průběžně, snažil jsem se jen nastínit ten základní princip).
Každé měření je zatíženo nějakou chybou, která se pak promítá do chyb odvozených parametrů, v tomto případě chyb parametrů drah těles. Čím víc je měření, tím je chyba menší. Chyby orbitálních parametrů všech drah jsou známé a lze je nalézt např. v databázi AstDyS, namátkou jedno z těles, kterých se práce o deváté planetě týká:
http://hamilton.dm.unipi.it/astdys/inde ... =2015KG163
(Tabulka Keplerian elements at epoch; např. velká poloosa dráhy je 833 +/- 4 au).
Nic se nezaokrouhluje.
To, že parametry drah jsou zatížené nějakou chybou, je samozřejmě autorům práce známé a řeší se to takto (je to standardní postup používaný u všech prací týkajících se dynamiky malých těles, nejen v pracích o deváté planetě): pro každé těleso se vytvoří množina jeho "klonů", které mají mírně odlišné parametry drah. S každou kombinací těchto klonů se pak zopakují výpočty a testuje se, zda je závěr z nich plynoucí stejný. (Pokud by vycházel jen pro jednu speciální kombinaci klonů, pak bude zřejmé, že jde jen o nějakou numerickou náhodu.) V pracích o deváté planetě se toto dělá také a zatím těmtito testy prošla.
Ještě je třeba zdůraznit jednu věc: ty obrázky drah těch vzdálených těles vůbec nejsou tím, z čeho existenci deváté planety B & B odvozují. To jsou prostě jen ilustrace. Existence deváté planety plyne z úhlových elementů těchto drah, tj. jejich natočení v 3D prostoru, které stejně z těchto obrázků vidět nejde.