forum.kosmonautix.cz

Niečo o telesách v Kuiperovom páse:

Objavená nová trpasličia planéta 2010 JO179

Na základe výsledkov prieskumu vonkajšej slnečnej sústavy Pan-STARRS hlásime objavenie tr. planéty 2010 JO 179. Odhady jeho priemeru sú 600-900 km. Pozorovania poskytujú mimoriadne dobre určenú orbitu s poloosou 78.307 ± 0.009 AU. Zistili sme, že 2010 JO 179 sa pohybuje v rezonancii 21: 5 s Neptúnom.

zdroj: https://arxiv.org/abs/1709.05427

Kolem trpasličí planety Haumea objevili astronomové prstenec. Je to poprvé kdy bylo u trpasličí planety něco takového potvrzeno. Jedná se tak o mimořádný objev, který může pomoci při rozluštění původu vzniku prstenců kolem planet. Význam má objev také pro sondu New Horizons, pro kterou podobné objekty znamenají větší riziko a je proto velmi užitečné vědět s čím je možné počítat u dalšího cíle. Pěkný článek na toto téma je zde:
http://news.nationalgeographic.com/2017 ... e-science/

První po Plutu a Charonu objevený objekt za Neptunem 1992 QB₁ dostal jméno (15760) Albion.

https://twitter.com/renerpho/status/959877852027027456
https://twitter.com/cosmos4u/status/959881279415209984

...a 2007 OR₁₀ zatím stále beze jména..

Medium Corp. (US) uveřejnil 29. 5. 2018 úvahu (apel) Ethana Siegela po názvem "Is Humanity Ignoring Our First Chance For A Mission To An Oort Cloud Object? - Sedna could be the very first known object from the Inner Oort Cloud. But time is running out to create and launch a mission".

Sedna, která byla objevena v roce 2003, byla prvním známým objektem, který má možná svůj původ v Oortově mraku. Má odhadovaný průměr 1000 km - a zatímco perihélium je jen o něco více než 2x dále než oběžná dráha Neptuna (tj. cca 76 AU), afélium je cca 900 AU.


Vzdálený objekt 90377 Sedna a její orbita (viděno zhora a ze strany). Neptunova orbita je modrá, oběžná dráha Pluta je červená. Pozice odpovídá lednu 2017.

Existují je dvě možnosti pro misi k této trpasličí planetě - v letech 2033 a 2046. Zatím v NASA neexistuje ani návrh na posouzení možností takové mise. Pro první termín by se mělo začít plánovat již dnes. Jestliže my (lidstvo) neuděláme nic, tato možnost nás prostě mine. Sedna sevrátí přibližně za 10 000 let.

Pokud se nějaká sonda vydá na cestu, čeká ji let trvající 24,5 roku a k Sedně dorazí v roce 2057, kdy bude ve vzdálenosti 77,27 AU, resp v roce 2070 o trochu blíže ke SLunci - 76,43 AU.

DrHorak píše:Sedna, která byla objevena v roce 2003, byla prvním známým objektem, který má možná svůj původ v Oortově mraku.

Toto je trochu nepochopení, které se občas objevuje i v diskuzích pod články na webu. Sedna nemá možná svůj původ v Oortově oblaku (tj. nedostala se na svou současnou dráhu z Oortova oblaku) ale možná do Oortova oblaku patří (tj. pohybuje se po podobné dráze jako ostatní objekty Oortova oblaku).

Oortův oblak začíná v podstatě hned za Kuiperovým pásem a rozkládá se do vzdálenosti cca 1 sv. roku. Jsou v něm tělesa, která byla vznikajícími obřími planetami ejektována na vzdálené výstředné dráhy. To samo o sobě nestačí - perihel takových drah zůstane vždy poblíž místa, kde došlo k setkání s obří planetou. Pokud ovšem afel dráhy sahá do dostatečné vzdálenosti (cca 1000 AU), v níž gravitační efekty naší Galaxie a blízkých hvězd již nejsou nezanedbatelné vůči gravitaci Slunce, jejich dlouhodobým působením může být i perihel těchto drah "vytažen" ven z oblasti obřích planet. V tom momentě se z objektu stává člen Oortova oblaku.

Protože neznáme jiný mechanismus, než gravitaci naší Galaxie a blízkých hvězd, jakým by se perihel Sedny mohl dostat až na 76 AU, označuje se některými autory za první objevené těleso patřící do Oortova oblaku.

DrHorak píše:Pro první termín by se mělo začít plánovat již dnes. Jestliže my (lidstvo) neuděláme nic, tato možnost nás prostě mine. Sedna sevrátí přibližně za 10 000 let.

Na jednu stranu by samozřejmě bylo super teď něco poslat k Sedně, na stranu bych to ale neviděl jako jedinou možnost, kterou nesmíme promarnit. Sednu jsme objevili nedávno, protože se blíží ke svému perihelu. Brzy zcela jistě objevíme další velká tělesa za Kuiperovým pásem, která budou ve vhodné poloze pro robotický průzkum v rozumné době.

Wopat píše:... Sednu jsme objevili nedávno, protože se blíží ke svému perihelu. Brzy zcela jistě objevíme další velká tělesa za Kuiperovým pásem, která budou ve vhodné poloze pro robotický průzkum v rozumné době.

Nad tím často uvažuju.
Z prohledaných dat z přehlídek oblohy to vypadá, že žádné další velké těleso (>1000 km) se momentálně v dostupné vzdálenosti nenachází.

ALE
Něco mohlo uniknout pozornosti v hustém hvězdném pozadí v oblastech Mléčné dráhy.
A určitě alespoň nějaké trpasličí planety by mohly existovat na sednoidních drahách hluboko v jejich afelu, ty se ale nepřiblíží další třeba tisíce let..

Sedna je zajímavá právě tím, jak je jedinečná. Ale třeba se časem ukáže, že to byla jen první 'oumuamua svého druhu : )

Nevíte někdo, jestli na základě přítomnosti Sedny existuje nějaká fundovaná extrapolace, kolik dalších takových planetek by mohlo existovat?

V práci Shepard & Trujillo 2016 autoři tvrdí, že dokonce objevili objekt z vnějšího Oortova oblaku (záleží ale na definici, různí autoři to definují trochu jinak). Zde je obrázek z jejich článku s přehledem tehdy známých TNO (obarvil jsem ho pro přehlednost):



Je tam vidět, že (už tehdy) jsme kromě Sedny znali ve vnitřním Oortově oblaku další těleso - 2012 VP113, i když je menší, než Sedna (na druhou stranu nevidím důvod, proč posílat sondu právě k největšímu známému tělesu Oortova oblaku, ale určitě se na to snáz bude shánět podpora .

Jaké jsou aktuální počty teď po dalších dvou letech teď bohužel nemám čas hledat.

Na základě objevu několika málo těles z Oortova oblaku nebude žádná extrapolace fundovaná . Teprve z většího množství se dá konstruovat rozdělovací funkce velikosti vs. počty, a z ní odhadovat, kolik podobně velkých objektů se v dané populaci může nacházet.

Jinak ještě poznámka k těm prohlídkám: objevy TNO nejsou (až na vzácné výjimky) vedlejším produktem prohlídek na hledání blízkozemních planetek, které snímkují oblohu systematicky a často. TNO se hledají jinak - jsou to úzce specializované programy na některých větších dalekohledech (jejichž čas se ovšem dělí mezi řadu různých dalších programů). Například zatím nejúspěšnější TNO prohlídka OSSOS (http://www.ossos-survey.org/about.html), která běžela poslední čtyři roky, měla v součtu pouze 560 hodin (= 23 dnů!) pozorovacího času.
Tyto prohlídky hledají TNO vždy v úzkých vymezených oblastech oblohy (viz obrázek v odkazu) a nemají možnosti a ani ambice objevovat "všechny" TNO, ale pouze zvětšit vzorek, který už máme. Takže v transneptunické oblasti je ještě velké množství (i velkých) dosud neobjevených těles.

Mike Brown prošel právě ty přehlídky, které normálně hledají asteroidy (Catalina & Siding Spring). Akorát porovnával snímky s větším časovým rozestupem a tvrdí, že s největší pravděpodobností jsme v Kuiperově pásu našli již všechny jasné objekty.

It Looks Like These Are All the Bright Kuiper Belt Objects We'll Ever Find



Větší vzdálenosti za Kuiperovým pásem (> 50 AU) jsou ale z velké části stále neprobádané, což je patrné i z toho diagramu od Sheparda & Trujilla výše. Tady je podobný diagram:



A tady mám takové shrnutí tweetů z letošní konference o trans-neptunických objektech.

Netušil jsem, že OSSOS měl pozorovací čas jen 23 dnů! To těch víc než 800 nově objevených TNOs je o to víc fascinujících - ještě mnoho dalších světů teprve čeká na své objevení!