forum.kosmonautix.cz

Taktéž, škoda, že to končí, snad brzy najdeš další zajímavou knihu...

Parádní čtení. Díky za všechny díly. Budu se těšit, že objevíš další zajímavou knihu.

Po nějaké době jsem posbíral pár zajímavostí. Dnes bude vše na téma MIMOZEMSKÝ ŽIVOT

První novodobé myšlenky ohledně života mimo naši rodnou planetu se začaly objevovat v období renesance. Do té doby to bylo absolutní tabu, jelikož dle křesťanské nauky neexistovaly žádné světy mimo toho našeho. Koncem 16. století italský myslitel Giordano Bruno řekl: "Jsou nesčíslná slunce a nesčíslné země, které krouží okolo svých sluncí jako našich sedm planet okolo našeho Slunce. Na těchto světech žijí rozumné bytosti..." Velcí spisovatelé a filozofové 17. a 18. století, například Cyrano de Bergerac, Fontenelle, Voltaire, popisovali ve svých dílech vzdálené obydlené světy. Stejně jako Bruno však spíše vycházeli ze své fantazie než z vědeckých hypotéz.

Ani přední vědci tehdejší doby si nedokázali představit, že by okolní nebeská tělesa byla bez života. Isaac Newton, považovaný za největšího ducha 17. století, věřil, že je obydleno dokonce i Slunce! Totéž tvrdil o 100 let později významný astronom William Herschel, objevitel planety Uran, tisíců mlhovin, dvojhvězd a vlastního pohybu Sluneční soustavy. Tento Brit považoval sluneční skvrny za mezery mezi jasnými oblaky. Domníval se, že jsou to škvíry, kterými se Slunečňané dívají do vesmíru. Podle Herschela měly lidem podobné bytosti obývat Měsíc, Mars, Venuši i další tělesa.

Roku 1877 objevil italský astronom Giovanni Schiaparelli na povrchu Marsu soustavu tmavých linií, spojujících různá moře a křižujících světlé pevniny. Jeho mladší francouzský kolega Camille Flammarion v nich rozpoznal kanály, které postavili Marťané. Buď průplavy mezi jednotlivými moři, anebo zavodňovací kanály, jimiž tamní obyvatelé na jaře svádějí vodu z tající polární čepičky do vyprahlých rovníkových oblastí. Flammarion později vydal knihu O mnohosti obydlených světů, která se stala velmi populární. Domníval se, že planety se utvářejí proto, aby se na nich rodil život. Například o Jupiteru napsal: "Život je cílem jeho stvoření, stejně jako byla kvůli tomu vytvořena Země."

William Pickering, další významný astronom, ještě ke konci 19. století tvrdil, že na Měsíci pozoruje hromadné tahy hmyzu. Jak jinak bychom si mohli vysvětlit proměnlivost jednotlivých detailů měsíční krajiny, kterou vidíme v dalekohledech? S příchodem 20. století se však situace dramaticky změnila. Astronomové měli k dispozici stále lepší přístroje a detailně prozkoumali většinu planet a měsíců. Třebaže získané výsledky nebyly úplné, byli si naprosto jisti: pouze na Zemi žijí vyspělé bytosti, na žádném jiném tělese naší soustavy nemáme rozumné bratry.

Na závěr se ještě vraťme zpět v čase až do antického Řecka. Métrodóros, učenec Démokritův, hlásal: "Pokládat Zemi za jediný osídlený svět v nekonečném prostoru by byla stejná svrchovaná hloupost, jako kdybychom tvrdili, že na velkém osetém poli vyroste pouze jediný pšeničný klas."

zdroj: Karel Pacner - Poselství kosmických světů

Skvělé čtení, doufám že budou i další díly

Díky. Pokud budou nějaké další, tak asi zase za hodně dlouho, až na něco narazím, nebo se mi to nasbírá. Ale pokud jsi nečetl všechny předchozí zajímavosti v tomto vlákně, tak doporučuji

Právě proto že jsem četl všechny se těším na další

Skvělé čtení.
Nedivím se, že předpokládali mimozemský život i jinde.

Jak si myslíte, že by mělo lidstvo postupovat, až narazí na nějaký život ve vesmíru? Ideálně až se dostane k nějaké planetě obydlené inteligentními tvory. Mělo by se pokusit o kontakt nebo zkoumat z povzdálí?

Vzhledem k tomu, jak krátce u nás civilizace trvá, tak je pravděpodobné, že spíše najde tvory, kteří ještě civilizací nedisponují nebo naopak, kteří ji mají už dávno. Protože rozmezí naší civilizace je nějakých 10 000 let a i kdyby se okolní hvězdy a planety vyvíjely podobně jako naše soustava, tak se pohybujeme v toleranci +- miliony let.

Jak by se lidé měli zachovat, pokud by objevili mimozemský život nevím, nikdy jsem o tom nepřemýšlel. Ale už jsem hodněkrát přemýšlel, jak by jsme se zachovali my,kdyby někdo objevil nás. Myslím si, že člověk by mimozemšťany někam zavřel, zkoumal, nebo jen nechtěl ukázat světu a prostě by je držel někde zavřené, případně oddělené od civilizace. Kdo viděl film District 9, pochopí. Ale scénář, že se je pokusíme naučit naší řeči, vyměníme si různé informace, atp je prostě nesmyslný. A i kdyby se člověk dostal, k nějaké obydlené planetě, tak bych čekal chování podobné zase z Avataru. Toť můj názor.

V tomhle s fretkou nesouhlasím. Mám k této věci poněkud optimističtější přístup.

Pokud bychom my našli inteligentní život někde jinde, určitě by bylo vhodné jej nejdříve pouze pozorovat z bezpečné vzdálenosti a naučit se co nejvíc. Teprve na základě získaných vědomostí bychom se až měli rozhodovat, zda-li je kontaktujeme či nikoliv. Osobně ale více věřím v možnost, že někdo dřív zaklepe na naše dveře.

Osobne si myslím, že ak aj je život niekde mimo slnečnú sústavu, či galaxiu, nemusí to spĺňať naše predstavy o živote a možno to je úplne mimo nášho chápania. Naše chápanie vesmíru nedosahuje podla mňa ani 1%, tak isto ako to je v mikro-svete. Tak ako "súčiastky" atómov sú pre nás neživé, tak isto, nás môže považovať mimo-zemská bytosť, ak je vôbec hmotná v našom chápaní.
Náš problém je aj to, že sme deštrukčne a sú-ťaživo(majetkovo) naprogramovaný a málo spájame svoje sily. Stačí sa pozrieť na nezmyselné boje a nedávno preberané fakty, že ročný výdaj na armádu USA je viac ako NASA minula za svoju existenciu.
Zem je vlastne sirota a ľudstvo si to globálne odmieta uvedomiť, a namiesto toho súťažíme, aby sme aj tak každý jeden z nás rovnako všetci skončili ako sme začali, potrebujeme slávu aj posmrtnú, ale každá slávna osobnosť končí na hranici zemskej atmosféry.
Takže skôr ako zaklopania na dvere sa dočkáme samo-deštrukcie.
Prepáčte za postupné OT.