Historie kosmických programů: Díl pátý: Program Apollo
Napsal: 5.12.2011 20:46
Přeji hezký večer, dnes ve svém seriálu, který mapuje historii kosmických programu se v pátém díle podáváme na program Apollo. Na rozdíl však od minulých dílu jsem musel přistoupit ke změně koncepce. Nechtěl jsem ochudit ani část zabývající se samotným vývoje lodi, ani část zabývající se samotným programem a tak dnes přináším jen popis samotného lodi Apollo. V budoucnu se pak podíváme přímo na průběh celého programu, dnes vám pouze přinesu obrazovou přílohu mapující všechny lety Apolla. Přeji příjemnou četbu.
Kosmická loď Apollo
Samotný oficiální vývoj kosmické lodě Apollo, plánované jako lodě, která dopraví člověka k Měsíci, začal krátce po slavném projevu prezidenta J. F. Kennedyho z 25. května 1961. Werner von Braun a jeho tým se však vizí podobné lodě zabývaly už od poloviny padesátých let, kdy také vznikly první předběžné koncepce.
Samotný stroj však prošel dlouhou řadou změn a už od začátku byl pevně propojen s vývojem lodí Mercury a Gemini, které měli postupně prověřit všechny nové technologie, jež měli být na Apollu potřebné k cestě a přistání na Měsíci. Mnoho přístrojů a systémů tak bylo postupně měněno, dle toho jak dopadaly jejich praktické testy v lodích Mercury a hlavně pak na dvoučlenných Gemini.
Nejsložitějším se v průběhu vývoje stal systém přibližování a kontaktu dvou lodí ve vesmíru. Velké požadavky se kladly na navigační systém a vývoj počítačů. Tento vývoj byl velice hektický. Ještě při letu posledních letech lodí Gemini se kosmonauté orientovali pomocí logaritmického pravítka a orientovali se podle hvězd. Tak malé a výkonné počítače prostě ještě nebyly sestrojeny.
Celé elektronické vybavení Apolla byl naprostý vrchol elektroniky a miniaturizace konce šedesátých let. Přesto nebyly počítače schopny zvládnout mnoho operací najednou. Ve chvíli kdy Neil Armstrong přistával na Měsíci, byl tak bombardován chybovými hlášeními, protože počítač zkrátka nezvládal systém navigace, radaru a řízení lodi. Podobný problém nastal i při letu Apolla 7, tedy prvním letu samotné kosmické lodi. Počítač tehdy před přistáním nedokázal současně navigovat pro přistání a řídit orientaci lodě. Nutno však podotknout, že při každém letu se tyto problémy podařilo zvládnout.
Vývoj lodi musel být rychlý. Podle plánu prezidenta Kennedyho, měli Američané přistát na Měsíci do roku 1970, a proto se mnoho věcí nestíhalo plně odzkoušet. V době plánovaného startu Apolla 1 v únoru 1967, probíhalo mnoho závěrečných testů a všichni se shodovali na tom, že tato loď není schopna ještě vzlétnout. Nakonec byl tento spěch draze vykoupen smrtí tří kosmonautů, při nácviku startu právě pro Apollo 1.
První exemplář Apolla s lidskou posádkou vzlétl při misi Apollo 7, 11. Října 1968.
Samotná loď se skládala celkem ze tří částí. Ze Servisního modulu (SM), ve kterém bylo technické zázemí pro posádku a hlavní raketový motor. Na servisním modulu spočíval velitelský modul (CM). Byla to kuželovitá přetlaková kabina o objemu 6.2 m3 o průměru 3.9m a výšce 3.5m. Zde se soustředily všechny ovládací prvky lodi. Modul skýtal prostor pro tři kosmonauty. Byl vybaven několika okny a na vrcholu přechodovým tunelem, který vedl do Lunárního Modulu (LM), poslední části sestavy lodi Apollo.
Lunární modul byl určený pro přistání dvou kosmonautů na Měsíci. Skládal se ze dvou částí. Spodní část modulu byla speciální přistávací konstrukce, která sloužila, nejen k přistání na Měsíci, ale také jako malá odpalovací rampa pro následný odlet z Měsíce. Byla vybavena hlavním motorem, který sloužil jen k přistání a v případě jeho výpadku nebyl nahraditelný.
Na této konstrukci byla malá přetlaková kabina pro dva kosmonauty (Jeden kosmonaut musel vždy zůstávat ve velitelském modulu na oběžné dráze Měsíce). Kabina byla co nejvíce odlehčena a v některých místech byla tloušťka stěny kabiny jen několik milimetrů. Byla opatřena soustavou směrových trysek, pro měnění polohy při letu a větším motorem na tuhá paliva, který sloužil pro vzlet z Měsíčního povrchu. Ani tento motor neměl žádnou náhradu a v případě jeho poruchy by kosmonauté neměli alternativní možnost vzletu a zpětné napojení na velitelský modul.
Z této sestavy se zpět na Zemi vracel pouze Velitelský modul, který byl jako jediný opatřen tepelným štítem pro průchod atmosférou. Lunární modul byl odpojen ještě před odletem z oběžné dráhy Měsíce a servisní modul byl odpojován těsně před přistáním.
Zčernalý modul Apolla 1, ve kterém při nácviku startu zemřela celá posádka.
Start Apolla 7 k prvnímu pilotovanému letu od havárie Apolla 1.
Slavná fotografie východu Země nad Měsícem, kterou pořídila posádka Apolla 8, který jako první obletěla Měsíc.
Apollo 9 jako první odzkoušelo letový exemplář Lunárního modulu, tentokrát jen na oběžné dráze Země.
Apollo 10 a zkouška Lunárního modulu na oběžné dráze Měsíce.
Apollo 11 na Měsíci! Buzz Aldrin vystupuje z Lunárního modulu na povrch Měsíce.
Apollo 12 přistálo poblíž sondy Surveyor.
Apollo 13 a pohled na odhozený Servisní modul, který utrpěl velké škody při výbuchu kyslíkové nádrže. Nakonec tato smolná mise úspěšně přistála.
Apollo 14 mělo k dispozici malý dvoukolový vozík na převážení vědeckých přístrojů. Zde jsou vidět jeho stopy zanechané na Měsíci.
Apollo 15 a premiéra měsíčního roveru.
Úspěšné přistání Apolla 16.
Apollo 17 bylo poslední pilotovanou výpravou k Měsíci, jako jediné startovalo v noci a na jeho palubě byl i E. Cernan, který měl české předky, proto vzal k Měsíci i malou českou vlajku a poté několikrát navštívil tehdejší Československo.
Kosmická loď Apollo
Samotný oficiální vývoj kosmické lodě Apollo, plánované jako lodě, která dopraví člověka k Měsíci, začal krátce po slavném projevu prezidenta J. F. Kennedyho z 25. května 1961. Werner von Braun a jeho tým se však vizí podobné lodě zabývaly už od poloviny padesátých let, kdy také vznikly první předběžné koncepce.
Samotný stroj však prošel dlouhou řadou změn a už od začátku byl pevně propojen s vývojem lodí Mercury a Gemini, které měli postupně prověřit všechny nové technologie, jež měli být na Apollu potřebné k cestě a přistání na Měsíci. Mnoho přístrojů a systémů tak bylo postupně měněno, dle toho jak dopadaly jejich praktické testy v lodích Mercury a hlavně pak na dvoučlenných Gemini.
Nejsložitějším se v průběhu vývoje stal systém přibližování a kontaktu dvou lodí ve vesmíru. Velké požadavky se kladly na navigační systém a vývoj počítačů. Tento vývoj byl velice hektický. Ještě při letu posledních letech lodí Gemini se kosmonauté orientovali pomocí logaritmického pravítka a orientovali se podle hvězd. Tak malé a výkonné počítače prostě ještě nebyly sestrojeny.
Celé elektronické vybavení Apolla byl naprostý vrchol elektroniky a miniaturizace konce šedesátých let. Přesto nebyly počítače schopny zvládnout mnoho operací najednou. Ve chvíli kdy Neil Armstrong přistával na Měsíci, byl tak bombardován chybovými hlášeními, protože počítač zkrátka nezvládal systém navigace, radaru a řízení lodi. Podobný problém nastal i při letu Apolla 7, tedy prvním letu samotné kosmické lodi. Počítač tehdy před přistáním nedokázal současně navigovat pro přistání a řídit orientaci lodě. Nutno však podotknout, že při každém letu se tyto problémy podařilo zvládnout.
Vývoj lodi musel být rychlý. Podle plánu prezidenta Kennedyho, měli Američané přistát na Měsíci do roku 1970, a proto se mnoho věcí nestíhalo plně odzkoušet. V době plánovaného startu Apolla 1 v únoru 1967, probíhalo mnoho závěrečných testů a všichni se shodovali na tom, že tato loď není schopna ještě vzlétnout. Nakonec byl tento spěch draze vykoupen smrtí tří kosmonautů, při nácviku startu právě pro Apollo 1.
První exemplář Apolla s lidskou posádkou vzlétl při misi Apollo 7, 11. Října 1968.
Samotná loď se skládala celkem ze tří částí. Ze Servisního modulu (SM), ve kterém bylo technické zázemí pro posádku a hlavní raketový motor. Na servisním modulu spočíval velitelský modul (CM). Byla to kuželovitá přetlaková kabina o objemu 6.2 m3 o průměru 3.9m a výšce 3.5m. Zde se soustředily všechny ovládací prvky lodi. Modul skýtal prostor pro tři kosmonauty. Byl vybaven několika okny a na vrcholu přechodovým tunelem, který vedl do Lunárního Modulu (LM), poslední části sestavy lodi Apollo.
Lunární modul byl určený pro přistání dvou kosmonautů na Měsíci. Skládal se ze dvou částí. Spodní část modulu byla speciální přistávací konstrukce, která sloužila, nejen k přistání na Měsíci, ale také jako malá odpalovací rampa pro následný odlet z Měsíce. Byla vybavena hlavním motorem, který sloužil jen k přistání a v případě jeho výpadku nebyl nahraditelný.
Na této konstrukci byla malá přetlaková kabina pro dva kosmonauty (Jeden kosmonaut musel vždy zůstávat ve velitelském modulu na oběžné dráze Měsíce). Kabina byla co nejvíce odlehčena a v některých místech byla tloušťka stěny kabiny jen několik milimetrů. Byla opatřena soustavou směrových trysek, pro měnění polohy při letu a větším motorem na tuhá paliva, který sloužil pro vzlet z Měsíčního povrchu. Ani tento motor neměl žádnou náhradu a v případě jeho poruchy by kosmonauté neměli alternativní možnost vzletu a zpětné napojení na velitelský modul.
Z této sestavy se zpět na Zemi vracel pouze Velitelský modul, který byl jako jediný opatřen tepelným štítem pro průchod atmosférou. Lunární modul byl odpojen ještě před odletem z oběžné dráhy Měsíce a servisní modul byl odpojován těsně před přistáním.
Zčernalý modul Apolla 1, ve kterém při nácviku startu zemřela celá posádka.
Start Apolla 7 k prvnímu pilotovanému letu od havárie Apolla 1.
Slavná fotografie východu Země nad Měsícem, kterou pořídila posádka Apolla 8, který jako první obletěla Měsíc.
Apollo 9 jako první odzkoušelo letový exemplář Lunárního modulu, tentokrát jen na oběžné dráze Země.
Apollo 10 a zkouška Lunárního modulu na oběžné dráze Měsíce.
Apollo 11 na Měsíci! Buzz Aldrin vystupuje z Lunárního modulu na povrch Měsíce.
Apollo 12 přistálo poblíž sondy Surveyor.
Apollo 13 a pohled na odhozený Servisní modul, který utrpěl velké škody při výbuchu kyslíkové nádrže. Nakonec tato smolná mise úspěšně přistála.
Apollo 14 mělo k dispozici malý dvoukolový vozík na převážení vědeckých přístrojů. Zde jsou vidět jeho stopy zanechané na Měsíci.
Apollo 15 a premiéra měsíčního roveru.
Úspěšné přistání Apolla 16.
Apollo 17 bylo poslední pilotovanou výpravou k Měsíci, jako jediné startovalo v noci a na jeho palubě byl i E. Cernan, který měl české předky, proto vzal k Měsíci i malou českou vlajku a poté několikrát navštívil tehdejší Československo.