100 let od narození Wernhera von Brauna
100 let od narození Wernhera von Brauna
Dnes si připomeneme narození osoby, bez které by jistě kosmonautika vypadala úplně jinak, než jak ji známe dnes. Přesně před 100 lety se narodil Wernher von Braun – hlavní konstruktér americké rakety Saturn V, která dostala člověka na Měsíc. Jeho život ale rozhodně nebyl jednoznačný a jeho příběh je jasným dokladem toho, že cesty osudu jsou nevyzpytatelné.
Wernher von Braun, přesněji Dr. Wernher Magnus Maximilian svobodný pán von Braun se narodil 23.3.1912 Wirsitzu, který patřil Německému císařství. Dnes se město jmenuje Wyrzysk a našli bycom jej v Polsku. Narodil se jako druhý syn barona Magnuse von Brauna, který mezi lety 1932 a 1933 vykonával roli ministra výživy a zemědělství. Nejvíce jej ovlivnily práce Hermana Obertha, autora studie „Raketou do vesmíru“, kterou vydal v roce 1923. Od mládí inklinoval k raketové technice – byl členem Německé raketové společnosti a studoval Technický institut v Berlíně, kde v roce 1932 získal titul bakaláře. V tom samém roce nastoupil do služeb armády, kde rozvinul myšlenku balistické rakety. Kromě toho pokračoval ve vzdělávání, až o dva roky později získal doktorát v oboru kosmického inženýrství.
Vzhledem k politické situaci v Německé říši tehdejší doby neušel jeho potenciál nacistickým pohlavárům, kteří chtěli jeho služeb využít. Von Braun tedy vstoupil do NSDAP a SS, pracoval na vývoji balistických raket. Roku 1937 vznikla podle jeho plánů raketa A3, což byl předstupeň rakety A4, která vešla ve všeobecnou známost spíše jako V-2 (Vergeltungswaffe 2, Odvetná zbraň číslo 2). Armáda byla s výsledky jeho práce spokojená a investovala mnoho peněz do nové raketové základny – až doposud von Braunův tým působil na malé a technicky nepříliš vybavené střelnici v Kummersdorfu u Berlína. Ve světle dosažených výsledků se začala budovat základna větší – Peenemünde u Baltu.
Rakety V-2 vyráběli dělníci na nucených pracích ve strašlivých podmínkách. Von Braun o tom všem jistě věděl, ale nebránil se. Je otázkou, zda by jeho námitky něco vyřešily. Přesto je toto období největší kaňkou v jeho životopise. Jeho dílo, raketa V-2 byla schopná s tunovou zátěží uletět 300 kilometrů. Svou rychlostí až 5632 km/h byla pro letadla neporovnatelným a nezasáhnutelným soupeřem. Poprvé byla k bombardování použita 7. září 1944. Ve von Braunovi se postupně rodil pocit provinilosti. Postupně mu docházelo, k čemu je jeho vynález používán. Po útoku na Londýn prý prohlásil - „raketa fungovala perfektně, jen přistála na špatné planetě.“ V roce 1944 byl dokonce zatčen Gestapem, následně jej obvinili z údajných projevů nespokojenosti s vojenským zaměřením jeho výzkumů. Hrozil mu dokonce trest smrti, ale Albert Speer (ministr průmyslu) se za něj přimluvil a zachránil mu život. Tvrdí se, že to udělal kvůli von Braunově mimořádnému přínosu k rozvoji raketové techniky.
Samotná raketa V-2 mohla být ještě ničivější, ale trápily je problémy s naváděním, výroba byla drahá a k tomu musíme přičíst i záměrné sabotáže během výrobního procesu. Přesto se o těchto raketách mluví jako o technicky nejvyspělejší zbrani, která byla ve druhé světové válce použitá. Velmi účinně fungovala i jako psychologická zbraň – proti jejím útokům prakticky nebylo obrany. Byla to první sériově vyráběná raketa, která vyšlapala cestu svým následovnicím. Můžeme ji považovat za matku všech raket – ať už balistických, tak i nosných. V-2 ale válku naštěstí příliš ovlivnit nedokázala – experti se dnes shodují, že k jejímu nasazení do akce došlo příliš pozdě.
Moc dobře to věděl i von Braun, kterému začalo docházet, že válka se chýlí ke konci, Německo jen stěží zvítězí a jemu nastanou krušné časy. Jednotky SS jej sice chránily, ale v případě Hitlerovy smrti měly nařízeno vědce zastřelit – věděli toho až příliš mnoho. Když se válka chýlila ke konci, Američané moc dobře věděli, že žádnou zbraní, která by odpovídala V-2 nedisponují a projevili o ní zájem. Stejné myšlenkové pochody ale měli i Sověti. Obě strany proto na konci války ukořistily několik rozestavěných raket a množství technických výkresů. Když se rozebrala technika, začala přetahovaná o samotné členy raketového týmu, které pozatýkali. Nebyli to ale obyčejní váleční zajatci – obě strany jim umožnily dál pracovat na jejich programech a vyvíjet ještě silnější stroje.
Von Braun tehdy chladně kalkuloval – Američané na rozdíl od Sovětů mají k dispozici materiální prostředky na úrovni a dokáží zajistit technologické zázemí na vyšší úrovni – navrhl proto, že se společně s pětistovkou dalších vědců vzdá Američanům. V ukradeném vlaku převezl svůj tým přes téměř celé Německo, aby se dostal do amerického zajetí. Jakmile se k nim dostal, Američané obsadili Peenemünde a ukořistili na 100 raket V-2. Po jejich převozu celou základnu odpálili, aby ji nemohli využít Sověti. Von Braun byl i se svými spolupracovníky převezen na základnu Fort Bliss v Texasu a začal pracovat pro americkou armádu. Testy se prováděl především Novém Mexiku, odkud odstartovalo téměř 70 raket V-2. Roku 1950 se přesunul do Huntsville v Alabamě, kde na základně Redstone Aresnal vyvíjel balistickou raketu středního doletu PGM-11 Redstone. A právě z této rakety vznikl nosič Jupiter-C, první raketa, která se dá považovat za přechod mezi vojenským a nosným strojem. Její úpravou vznikla raketa Juno-1. Ta vstoupila do dějin tím, že vypustila první americký satelit – Explorer-1. Na základě tohoto úspěchu si von Braunův tým vydobyl velmi dobrou reputaci a zakrátko představil raketu Juno II, tedy upravenou PGM-19 Jupiter. V roce 1955 mu bylo uděleno americké státní občanství.
Rok 1960byl pro von Brauna klíčový – jeho tým přešel pod hlavičku vznikající agentury NASA. Tady pomohl s vývojem již zmíněné rakety Saturn V, která dostala Američan na Měsíc a svou nosností dosud nemá konkurenci. Roku 1970 se přestěhoval do Washingtonu, odkud řídil stavbu raket. Dva roky pracoval jako náměstek ředitele NASA. Když v této funkci skončil, přešel do Marylandu, kde pracoval jako viceprezident firmy Fairchild Industries of Germantown. Zemřel roku 1977 v Alexandrii ve Virginii ve věku 65 let.
Po přečtení minulých řádků je každému jasné, že udělat si názor na von Brauna není snadné. Spoustě lidí mu jistě neodpustí, že se podílel na výrobě raket V-2, které zabily desetitisíce lidí, že schvaloval nucené práce dělníků v nacistickém Německu, že si dokonce osobně vybíral vězně pro práci v továrně, že byl členem NSDAP a SS, že chladně kalkuloval ohledně poválečného vývoje, nicméně na sklonku života zřejmě našel dobrou cestu a pomohl použít svůj vynález tak, jak si vždycky přál. Byla pro něj válečná eskapáda jen nezbytnou etapou pro splnění jeho snu? Já si netroufám soudit von Brauna, názor na jeho osobu si musí každý udělat sám. Nicméně faktem zůstává, že bez osobnosti jeho formátu by se Američané na Měsíc buďto vůbec nedostali, nebo by to dokázali později.
Wernher von Braun, přesněji Dr. Wernher Magnus Maximilian svobodný pán von Braun se narodil 23.3.1912 Wirsitzu, který patřil Německému císařství. Dnes se město jmenuje Wyrzysk a našli bycom jej v Polsku. Narodil se jako druhý syn barona Magnuse von Brauna, který mezi lety 1932 a 1933 vykonával roli ministra výživy a zemědělství. Nejvíce jej ovlivnily práce Hermana Obertha, autora studie „Raketou do vesmíru“, kterou vydal v roce 1923. Od mládí inklinoval k raketové technice – byl členem Německé raketové společnosti a studoval Technický institut v Berlíně, kde v roce 1932 získal titul bakaláře. V tom samém roce nastoupil do služeb armády, kde rozvinul myšlenku balistické rakety. Kromě toho pokračoval ve vzdělávání, až o dva roky později získal doktorát v oboru kosmického inženýrství.
Vzhledem k politické situaci v Německé říši tehdejší doby neušel jeho potenciál nacistickým pohlavárům, kteří chtěli jeho služeb využít. Von Braun tedy vstoupil do NSDAP a SS, pracoval na vývoji balistických raket. Roku 1937 vznikla podle jeho plánů raketa A3, což byl předstupeň rakety A4, která vešla ve všeobecnou známost spíše jako V-2 (Vergeltungswaffe 2, Odvetná zbraň číslo 2). Armáda byla s výsledky jeho práce spokojená a investovala mnoho peněz do nové raketové základny – až doposud von Braunův tým působil na malé a technicky nepříliš vybavené střelnici v Kummersdorfu u Berlína. Ve světle dosažených výsledků se začala budovat základna větší – Peenemünde u Baltu.
Rakety V-2 vyráběli dělníci na nucených pracích ve strašlivých podmínkách. Von Braun o tom všem jistě věděl, ale nebránil se. Je otázkou, zda by jeho námitky něco vyřešily. Přesto je toto období největší kaňkou v jeho životopise. Jeho dílo, raketa V-2 byla schopná s tunovou zátěží uletět 300 kilometrů. Svou rychlostí až 5632 km/h byla pro letadla neporovnatelným a nezasáhnutelným soupeřem. Poprvé byla k bombardování použita 7. září 1944. Ve von Braunovi se postupně rodil pocit provinilosti. Postupně mu docházelo, k čemu je jeho vynález používán. Po útoku na Londýn prý prohlásil - „raketa fungovala perfektně, jen přistála na špatné planetě.“ V roce 1944 byl dokonce zatčen Gestapem, následně jej obvinili z údajných projevů nespokojenosti s vojenským zaměřením jeho výzkumů. Hrozil mu dokonce trest smrti, ale Albert Speer (ministr průmyslu) se za něj přimluvil a zachránil mu život. Tvrdí se, že to udělal kvůli von Braunově mimořádnému přínosu k rozvoji raketové techniky.
Samotná raketa V-2 mohla být ještě ničivější, ale trápily je problémy s naváděním, výroba byla drahá a k tomu musíme přičíst i záměrné sabotáže během výrobního procesu. Přesto se o těchto raketách mluví jako o technicky nejvyspělejší zbrani, která byla ve druhé světové válce použitá. Velmi účinně fungovala i jako psychologická zbraň – proti jejím útokům prakticky nebylo obrany. Byla to první sériově vyráběná raketa, která vyšlapala cestu svým následovnicím. Můžeme ji považovat za matku všech raket – ať už balistických, tak i nosných. V-2 ale válku naštěstí příliš ovlivnit nedokázala – experti se dnes shodují, že k jejímu nasazení do akce došlo příliš pozdě.
Moc dobře to věděl i von Braun, kterému začalo docházet, že válka se chýlí ke konci, Německo jen stěží zvítězí a jemu nastanou krušné časy. Jednotky SS jej sice chránily, ale v případě Hitlerovy smrti měly nařízeno vědce zastřelit – věděli toho až příliš mnoho. Když se válka chýlila ke konci, Američané moc dobře věděli, že žádnou zbraní, která by odpovídala V-2 nedisponují a projevili o ní zájem. Stejné myšlenkové pochody ale měli i Sověti. Obě strany proto na konci války ukořistily několik rozestavěných raket a množství technických výkresů. Když se rozebrala technika, začala přetahovaná o samotné členy raketového týmu, které pozatýkali. Nebyli to ale obyčejní váleční zajatci – obě strany jim umožnily dál pracovat na jejich programech a vyvíjet ještě silnější stroje.
Von Braun tehdy chladně kalkuloval – Američané na rozdíl od Sovětů mají k dispozici materiální prostředky na úrovni a dokáží zajistit technologické zázemí na vyšší úrovni – navrhl proto, že se společně s pětistovkou dalších vědců vzdá Američanům. V ukradeném vlaku převezl svůj tým přes téměř celé Německo, aby se dostal do amerického zajetí. Jakmile se k nim dostal, Američané obsadili Peenemünde a ukořistili na 100 raket V-2. Po jejich převozu celou základnu odpálili, aby ji nemohli využít Sověti. Von Braun byl i se svými spolupracovníky převezen na základnu Fort Bliss v Texasu a začal pracovat pro americkou armádu. Testy se prováděl především Novém Mexiku, odkud odstartovalo téměř 70 raket V-2. Roku 1950 se přesunul do Huntsville v Alabamě, kde na základně Redstone Aresnal vyvíjel balistickou raketu středního doletu PGM-11 Redstone. A právě z této rakety vznikl nosič Jupiter-C, první raketa, která se dá považovat za přechod mezi vojenským a nosným strojem. Její úpravou vznikla raketa Juno-1. Ta vstoupila do dějin tím, že vypustila první americký satelit – Explorer-1. Na základě tohoto úspěchu si von Braunův tým vydobyl velmi dobrou reputaci a zakrátko představil raketu Juno II, tedy upravenou PGM-19 Jupiter. V roce 1955 mu bylo uděleno americké státní občanství.
Rok 1960byl pro von Brauna klíčový – jeho tým přešel pod hlavičku vznikající agentury NASA. Tady pomohl s vývojem již zmíněné rakety Saturn V, která dostala Američan na Měsíc a svou nosností dosud nemá konkurenci. Roku 1970 se přestěhoval do Washingtonu, odkud řídil stavbu raket. Dva roky pracoval jako náměstek ředitele NASA. Když v této funkci skončil, přešel do Marylandu, kde pracoval jako viceprezident firmy Fairchild Industries of Germantown. Zemřel roku 1977 v Alexandrii ve Virginii ve věku 65 let.
Po přečtení minulých řádků je každému jasné, že udělat si názor na von Brauna není snadné. Spoustě lidí mu jistě neodpustí, že se podílel na výrobě raket V-2, které zabily desetitisíce lidí, že schvaloval nucené práce dělníků v nacistickém Německu, že si dokonce osobně vybíral vězně pro práci v továrně, že byl členem NSDAP a SS, že chladně kalkuloval ohledně poválečného vývoje, nicméně na sklonku života zřejmě našel dobrou cestu a pomohl použít svůj vynález tak, jak si vždycky přál. Byla pro něj válečná eskapáda jen nezbytnou etapou pro splnění jeho snu? Já si netroufám soudit von Brauna, názor na jeho osobu si musí každý udělat sám. Nicméně faktem zůstává, že bez osobnosti jeho formátu by se Američané na Měsíc buďto vůbec nedostali, nebo by to dokázali později.
Re: 100 let od narození Wernhera von Brauna
Super článek. Je to, podobně jako Lakelyho historie kosmonautiky (mimochodem na další díly se taky těším), velmi čtivě napsáno. Díky
P.S. co mě mrzí, je nevyužití potenciálu Saturnu V v dalších letech. Vzhledem ke své nosnosti a složitosti, měla ale zároveň velkou spolehlivost.
P.S. co mě mrzí, je nevyužití potenciálu Saturnu V v dalších letech. Vzhledem ke své nosnosti a složitosti, měla ale zároveň velkou spolehlivost.
Re: 100 let od narození Wernhera von Brauna
Díky . A taky se těším na Lakelyho pokračování.
Saturn V byl, jak správně říkáš, velmi spolehlivý. VŠECHNY jeho starty byly úspěšné. Těžko pátrám v paměti, jestli nějaká se raketa může pochlubit 100% úspěšností startů. Je fakt, že Saturn má v téhle statistice oproti ostatním "výhodu", že neměl moc startů, přesto je jeho úspěšnost přímo skvělá.
Saturn V byl, jak správně říkáš, velmi spolehlivý. VŠECHNY jeho starty byly úspěšné. Těžko pátrám v paměti, jestli nějaká se raketa může pochlubit 100% úspěšností startů. Je fakt, že Saturn má v téhle statistice oproti ostatním "výhodu", že neměl moc startů, přesto je jeho úspěšnost přímo skvělá.
Re: 100 let od narození Wernhera von Brauna
V rámci prihrievania vlastnej polievočky si dovolím odkaz na svoj článok spred roka:
http://www.sharkan.net/2801-dnesny-osla ... -von-braun
http://www.sharkan.net/2801-dnesny-osla ... -von-braun
Re: 100 let od narození Wernhera von Brauna
To nebylo vůbec špatné "prihrievanie vlastnej polievočky". Zdroj mi byl povědomý, jako malý kluk jsem hltal všechno, co měli v knihovně od Karla Pacnera.
Re: 100 let od narození Wernhera von Brauna
Perfektně sepsané.
Jsem rád, že jsi sem tenhle odkaz přidal.
Jsem rád, že jsi sem tenhle odkaz přidal.
Re: 100 let od narození Wernhera von Brauna
tomas & Dugi: Dík!
- kudm05s
- Zájemce o kosmonautiku
- Příspěvky: 73
- Reputace: 1
- Bydliště: Praha
- Registrován: 1.3.2011 23:03
Re: 100 let od narození Wernhera von Brauna
Nebýt Brauna, tak by na měsíci "vlála" Ruská vlajka .
- petrsida
- Zkušený inženýr kosmonautiky
- Příspěvky: 3884
- Reputace: 3050
- Bydliště: Lysá nad Labem, Tanvald
- Registrován: 27.1.2012 22:17
Re: 100 let od narození Wernhera von Brauna
Dovolil bych si malé upřesnění
Peenemunde neobsadili Američané, ale Sověti, a to 5. května 45. Vzhledem k provedené evakuaci ale už jenom paběrkovali.
Američani obsadili jiný komplex, podzemní výrobní závody Mittelwerke v pohoří Harz, kde mimojiné vznikaly i V2. Von Braun tu také ukryl technickou dokumentaci evakuovanou z Peenemunde. Podle dohody spojenců měla tato oblast připadnout do sovětského záboru, takže nastal doslova hon na vše, co odtud šlo odvézt, Američané odsud odvezli mnoho vlaků materiálu, Sovětům předali takřka prázdný komplex.
To samo o sobě Rusům nakonec moc nevadilo, vzhledem k decentralizaci výroby bylo mnoho malých továren i v sovětské zóně, takže materiálu měli spoustu (na našem území se třaba raketové motory pro V2 dělaly ve strojírně textilky v Tanvaldě).
Mnohem citelnější byla ztráta dokumentace a odborníků
Peenemunde neobsadili Američané, ale Sověti, a to 5. května 45. Vzhledem k provedené evakuaci ale už jenom paběrkovali.
Američani obsadili jiný komplex, podzemní výrobní závody Mittelwerke v pohoří Harz, kde mimojiné vznikaly i V2. Von Braun tu také ukryl technickou dokumentaci evakuovanou z Peenemunde. Podle dohody spojenců měla tato oblast připadnout do sovětského záboru, takže nastal doslova hon na vše, co odtud šlo odvézt, Američané odsud odvezli mnoho vlaků materiálu, Sovětům předali takřka prázdný komplex.
To samo o sobě Rusům nakonec moc nevadilo, vzhledem k decentralizaci výroby bylo mnoho malých továren i v sovětské zóně, takže materiálu měli spoustu (na našem území se třaba raketové motory pro V2 dělaly ve strojírně textilky v Tanvaldě).
Mnohem citelnější byla ztráta dokumentace a odborníků
Re: 100 let od narození Wernhera von Brauna
Díky za upřesnění!