50 let od Nedělinovy katastrofy
Napsal: 25.10.2010 23:24
24.10.1960 – Nedělinova katastrofa
Dnes si připomeneme jedno smutné výročí. Je to už 50let od největší tragédie v historii kosmonautiky. Nejprve jsem váhal ,zda sem mám toto výročí vložit protože se týká mezikontinentální balistické rakety, ale jelikož v pionýrských dobách kosmonautiky byly nosné rakety pro výzkum a útočné rakety pro vojenské účely dvěma stranami jedné mince, rozhodl jsem se článek zveřejnit. Když už kvůli ničemu jinému tak jako důkaz, že spěch se skutečně zle nevyplácí.
Sovětský svaz se chystal na oslavy 43. Výročí bolševické revoluce a jejich součástí měl být test nové mezikontinentální balistické rakety R-16 (SS-7 dle označení NATO).
SSSR tomuto letu přisoudil velkou důležitost. Osobně se o jeho průběh zajímal vůdce Nikita Chruščov a na startovací rampu kosmodromu Bajkonur dorazil i nejvyšší velitel strategických raketových vojsk SSSR Mitrofan Ivanovič Nedělin.
Přípravy na let ale neprobíhaly vůbec dobře. Na raketě se vyskytly technické potíže, které znemožnily start plánovaný na 23. Října. Technici se vydali na rampu, aby závadu odstranili. Start se odložil o 24 hodin. A tady byl právě první z řady problémů. Raketa totiž jako palivo používala směs nazývanou příznačně Ďáblův jed – nesymetrický dimetylhydrazin a kyselinu dusičnou. Tato směs je hypergolická – při styku obou látek dochází k hoření okamžitě – není potřeba žádná jiskra. Zároveň je ale směs silně toxická a žíravá. Při odkladu startu se mělo palivo přečerpat z nádrží pryč – do externích zásobníků. To ale komunističtí pohlaváři odmítli – zdržení si přeci nemohou dovolit. Dalším varováním byl únik paliva z nádrží. V tuto chvíli mělo být všem jasné, že ďáblův jed už rozežral stěny nádrže a katastrofa je na spadnutí. Konstruktér rakety Michail Jangel to ale označil za nepodstatnou drobnost, která nestojí za pozornost. A za tohle pohrdání přišel krutý trest.
Katastrofa byla otázkou času, ale poslední kapkou byl okamžik, kdy systém poslal chybný signál, a palivové uzávěry se otevřely. Toxické hypergolické palivo se vylilo ven a v okamžiku vytvořilo ohnivé peklo. Raketa se rozlomila v půli a obalená plameny se zřítila na nic netušící lidi v okolí. Koho nezahubily plameny, ten našel smrt v jedovatých výparech, kterými byl vzduch prosycen. Explozi viděli lidé na 50 km daleko a tlaková vlna odhodila některé nešťastníky do vzdálenosti několika desítek metrů.
Výsledek byl děsivý. Minimálně 79 lidí zemřelo přímo na místě, další desítky skonaly v nemocnicích. Mezi oběťmi byl i samotný Nedělin. Vyšetřovací týmy našly pouze část jeho čepice a hodinky, které se zastavily v čase exploze – 18:45. Sovětský svaz byl v šoku a snažil se celou věc ututlat. Podle oficiální verze, zemřeli lidé při „letecké nehodě“. Teprve až po 30 letech vyšla pravda na povrch, současné odhady hovoří o 125 – 200 obětech.
Paradoxní je, že samotný konstruktér rakety Michail Jangel nehodu přežil – krátce před výbuchem si totiž odběhl pryč na cigaretu. Ta mu zachránila život. Neúspěch jeho rakety mu ale změnil život a následkem stresu prodělal několik infarktů. Nedělinova katastrofa zůstala navždy největší tragédií v oblasti kosmonautiky a raketové techniky a zároveň smutným mementem lidské pýchy, spěchu a ignorování nebezpečí.
Dnes si připomeneme jedno smutné výročí. Je to už 50let od největší tragédie v historii kosmonautiky. Nejprve jsem váhal ,zda sem mám toto výročí vložit protože se týká mezikontinentální balistické rakety, ale jelikož v pionýrských dobách kosmonautiky byly nosné rakety pro výzkum a útočné rakety pro vojenské účely dvěma stranami jedné mince, rozhodl jsem se článek zveřejnit. Když už kvůli ničemu jinému tak jako důkaz, že spěch se skutečně zle nevyplácí.
Sovětský svaz se chystal na oslavy 43. Výročí bolševické revoluce a jejich součástí měl být test nové mezikontinentální balistické rakety R-16 (SS-7 dle označení NATO).
SSSR tomuto letu přisoudil velkou důležitost. Osobně se o jeho průběh zajímal vůdce Nikita Chruščov a na startovací rampu kosmodromu Bajkonur dorazil i nejvyšší velitel strategických raketových vojsk SSSR Mitrofan Ivanovič Nedělin.
Přípravy na let ale neprobíhaly vůbec dobře. Na raketě se vyskytly technické potíže, které znemožnily start plánovaný na 23. Října. Technici se vydali na rampu, aby závadu odstranili. Start se odložil o 24 hodin. A tady byl právě první z řady problémů. Raketa totiž jako palivo používala směs nazývanou příznačně Ďáblův jed – nesymetrický dimetylhydrazin a kyselinu dusičnou. Tato směs je hypergolická – při styku obou látek dochází k hoření okamžitě – není potřeba žádná jiskra. Zároveň je ale směs silně toxická a žíravá. Při odkladu startu se mělo palivo přečerpat z nádrží pryč – do externích zásobníků. To ale komunističtí pohlaváři odmítli – zdržení si přeci nemohou dovolit. Dalším varováním byl únik paliva z nádrží. V tuto chvíli mělo být všem jasné, že ďáblův jed už rozežral stěny nádrže a katastrofa je na spadnutí. Konstruktér rakety Michail Jangel to ale označil za nepodstatnou drobnost, která nestojí za pozornost. A za tohle pohrdání přišel krutý trest.
Katastrofa byla otázkou času, ale poslední kapkou byl okamžik, kdy systém poslal chybný signál, a palivové uzávěry se otevřely. Toxické hypergolické palivo se vylilo ven a v okamžiku vytvořilo ohnivé peklo. Raketa se rozlomila v půli a obalená plameny se zřítila na nic netušící lidi v okolí. Koho nezahubily plameny, ten našel smrt v jedovatých výparech, kterými byl vzduch prosycen. Explozi viděli lidé na 50 km daleko a tlaková vlna odhodila některé nešťastníky do vzdálenosti několika desítek metrů.
Výsledek byl děsivý. Minimálně 79 lidí zemřelo přímo na místě, další desítky skonaly v nemocnicích. Mezi oběťmi byl i samotný Nedělin. Vyšetřovací týmy našly pouze část jeho čepice a hodinky, které se zastavily v čase exploze – 18:45. Sovětský svaz byl v šoku a snažil se celou věc ututlat. Podle oficiální verze, zemřeli lidé při „letecké nehodě“. Teprve až po 30 letech vyšla pravda na povrch, současné odhady hovoří o 125 – 200 obětech.
Paradoxní je, že samotný konstruktér rakety Michail Jangel nehodu přežil – krátce před výbuchem si totiž odběhl pryč na cigaretu. Ta mu zachránila život. Neúspěch jeho rakety mu ale změnil život a následkem stresu prodělal několik infarktů. Nedělinova katastrofa zůstala navždy největší tragédií v oblasti kosmonautiky a raketové techniky a zároveň smutným mementem lidské pýchy, spěchu a ignorování nebezpečí.
Aspoň je jasné čo je dôležitejše. 
