forum.kosmonautix.cz

To taky netuším, že by aplikace E=m*c*c? Těch 160 tun v planetárním měřítku je jako nic.

Trochu jsem pátral a našel jsem několik zajímavých odkazů. Obsah kyslíku v atmosféře je zdá se velmi proměnlivý:

http://www.vesmir.cz/clanek/narust-kysl ... zvoj-savcu
http://www.osel.cz/index.php?clanek=1545


jinak s tím výškovým rozvrstvením jsem se mýlil, je to tak, že troposféra, stratosféra a mezosféra jsou důkladně promíchané (a obsahují nějakých 99 % hmoty atmosféry), diskontinuity se nacházejí až výše, lokálně pak jsou anomálie třeba v obsahu ozónu

rozdíl v produkci a spotřebě O2 se projevuje minimálně v povrchové vrstvě, která je důkladně větry promíchávaná

ještě k tomu zachytávání záření molekulami plynu, právě naopak, může být velmi významné, stratosféra zachytává takřka celé spektrum UV záření a díky tomu jí stoupá teplota o desítky stupňů, takže zanedbat to možné není

velmi pěkný popis je na anglické wikipedii, řekl bych, že je docela použitelný pro většinu naší diskuse

http://en.wikipedia.org/wiki/Atmosphere_of_Earth

pro srovnání
http://en.wikipedia.org/wiki/Atmosphere_of_Venus
http://en.wikipedia.org/wiki/Atmosphere_of_Mars

Proměnlivé koncentrace (v dlouhém čase) nejsou proti ničemu.

Nepochybuji o tom, že atmosféra vychytává určité vlnové délky záření, jde o to jaké délky zachytává co. Molekuly plynů jsou schopné zachytit jen konkrétní vlnové délky (+ - něco), které odpovídají přechodům elektronů v jejich obalech nebo kvantování rotačních a vibračních frekvencí atomů v molekule. V obém případě můžeme mluvit o excitovaném stavu = nestabilním. Molekula se dříve či později vrací do základního stavu a energii zase vyzáří. Určitě se ale po celou dobu nemění její rychlost pohybu = teplota.
Nevím, jestli existuje způsob, jak převést energii použitou na excitaci kvantového stavu na energii pohybu (teplotu) nebo jestli může být foton "pohlcen" molekulou za současného zvýšení jeho pohybové energie - nikde jsem o tom nečetl.
To, že se stratosféra otepluje způsobují kapalné a pevné složky, které teprve mají schopnost "zahřívat se" zachycením energie (nebo naopak energii odrážet). Od nich (nárazy) se energie předává plynům.

Díky za informace (oběma). Ten údaj o kyslíku byl z jedné knížky o atmosféře ze 60.let. Je vidět, že od té doby věda pokročila.

Zdravím všechny na tomto foru.

Objevil jsem ho náhodou při shánění informací ke kosmickým lodím a protože vidím, že se tu vyskytují zasvěcené komentáře, chci vznést takový dotaz:

Hledám konzultanta/y k psaní military SF knihy. Je to obtížná záležitost především ve vztahu k technické stránce, protože neustále narážím na tak základní věci, jako že vůbec nemám ponětí, kolik vlastně může vážit kosmická loď, jakou má "hustotu" (poměr váhy k rozměrům), z čeho by mohla být zkonstruovaná, jaké druhy pohonu využívat a dokonce jak třeba působí zásah laseru do trupu lodi v závislosti na materiálu.

Chápu, že se v daném případě nejedná o přímé vědecké poznatky, ježto se pohybujeme na poli budoucích technologií, ale v zásadě se mi jedná o "kvalifikovaný odhad" možností a jejich logickou návaznost a kombinace.

Pokud by se tu našel někdo (či několik lidí) ochotný k občasným konzultacím (tj. zodpovědět občasné dotazy), velice by mi to pomohlo. Jak říkám, nejde o exaktní data, ale o hrubou aproximaci a zejména o "laický" popis, srozumitelný i běžnému čtenáři.

Ahoj,
vítám tě na fóru. Snad se ti tu bude líbit a zůstaneš u nás i poté, co seženeš materiály pro své dílo.
Nabízím pomocnou ruku. V téhle oblasti se budeme možná pohybovat s přesností +/- autobus, ale něco snad vymyslíme. Když budeš něco potřebovat, ozvi se na mail [email protected].
Vyhovuje mi, že půjde jen o občasné konzultace, takže čas si zkusím vždycky najít.

Jakou technologií by šlo ve volném kosmickém či vesmírném prostoru svařovat, pájet, lepit třeba nějakou konstrukci na modul Mezinárodní vesmírné stanice ISSS ?

Svařovat lze i pod vodou tak proč ne ve vesmíru.

Důvody jsou asi hlavně bezpečnostní. Pracovat v bezprostřední blízkosti citlivého skanfandru s jakoukoliv horkou substancí by nebyla zrovna dvakrát bezpečná.
Vhodnější je poroto používá stávající technologii, která sází na šrouby a zaklapávací jistící zámky.

Na ISS už se pájelo, takže to vybavení tam pravděpodobně stále je:
James Voss pájí s mikropájkou na ISS

Ovšem pokus ukázal určité problémy proti pájení na Zemi. Předně bubliny plynů, které se na Zemi při pájení dostávají na povrch (vybublávají), v beztíži zůstávají uvězněné uvnitř kovu a vytvářejí plynové komůrky, které zhoršují pevnost celého spoje. Pájka ale zase na druhou stranu nesmrdí. Používá se olovo-cín. Ovšem olovo se snaží technici eliminovat.

Zkoušelo se i svařování. Tady je velmi známý obrázek Savické během EVA na Saljutu-7. Světlana zrovna svařuje elektrickým obloukem:

Svařování ve vesmíru se pokud vím zkoušelo na jednom z prvních Sojuzů. Konkrétně to byl Sojuz 6 s posádkou Georgij Šonin a Valerij Kubasov. Málem to ovšem skončilo dost špatně, když byl téměř přepálen plášť lodi. Kosmonauti neměli skafandry, jen teplákové soupravy, takže dostali strach a řekli, že do orbitální sekce, kde svařování probíhalo už nevlezou. Zavřeli ji a svařování dále řídili dálkově z přistávací sekce.