Snad ti pomůže toto zjednodušené vysvětlení.
Pokud vystřelíš těleso z děla (nebo raketou) menší rychlostí než 7,9 km/s (1.kosmická rychlost), dopadne dříve nebo později zpět na Zem = byl to suborbitální let.
Pokud tvoje těleso dokážeš urychlit na 7,9 km/s , dostal jsi ho na kruhovou oběžnou dráhu = je to orbitální let.
Pokud budeš rychlost tělesa ještě víc zvyšovat, z kruhové orbitální dráhy se stane eliptická. Při rychlosti 11,2 km/s (2.kosmická rychlost) se tvá eliptická oběžná dráha stane tak protáhlou, že už se tvé těleso k Zemi nevrátí = dostal jsi ho na heliocentrickou oběžnou dráhu, nebo jinými slovy na únikovou dráhu od Země a letíš k jiným tělesům Sluneční soustavy.
Zpátky k tvé otázce. Suborbitální let tedy není náhodný - pokud zanedbáme drobné vlivy prostředí a geodetickou polohu místa startu, tak bude tvar trajektorie tvého letu primárně záviset na elevačním úhlu pod kterým vystřelíš, ale především na konečné rychlosti, na kterou své těleso dokážeš urychlit. Na tom bude záviset jak vysoko a jak daleko dostřelíš.
Jinak tato část nebeské mechaniky platí samozřejme obecně, na všech nebeských tělesech - planetách, měsících, atd, jen se budou limitní rychlosti lišit podle velikosti (gravitačního zrychlení) daného nebeského tělesa.
Tady jeden pěkný příklad grafického znázornění různých suborbitálních letů na Měsíci v závislosti na dosažené rychlosti.