forum.kosmonautix.cz

No a kde jsou pak hranice moznosti ? Za predpokladu ze by treba Soros misto jedne revoluce zafinancoval jeden dalekohled . Prinesou zlom nove materialy, treba velkovyroba uhlikovych nanokompozitu ? Nebo je konecna vize stavet to ve vesmiru, nebo na odvracene strane Mesice ?

Na to je jednoduchá odpověď, kdo ví?

Stačí se podívat cca 25 let zpět, kdy největší dalekohled na světě měl kolik, 6 m a pojem adaptivní optika byl sen projektantů a Huble po opravě byl nepřekonatelný

vývoj má nějakou dynamiku a určité materiálové kroky prostě nejde přeskočit, co není možné dnes může jít za 10 - 15 let

samozřejmě, že by byl nejlepší 100 až 1000 m reflektor ve vesmíru, ale ten dnes při dnešní ceně dopravy na LEO nikdo nepostaví, ale co není dnes, může už za pár let jít v tomhle jsem optimista

1000 m reflektor ?? A co by mohl dokazat ? Treba abychom meli uchopitelny priklad, kolik by bylo jeho rozliseni pro Pluto ?

Neslyšeli jste někde taky, když se E-ELT plánoval, že v době vzniku plánu neexistoval ani dost výkonný počítač pro řízení aktuátorů plochy zrcadla? Předpokládalo se prý, že v době jeho dostavby už by takový počítač byl k dispozici. Ale nevím co na tom bylo pravdy. Bylo by to každopádně taky omezení, jak už je napsáno výše, že je rozdíl mít 800 nebo 5000 segmentů.

"1000 meter" vo vesmíre? Fajn - koľko by to asi tak mohlo vážiť? A čo na to akustické vibrácie po zmene zamierenia?

U "hablu" to totiž ešte nie je žiadny problém - pri priemere zrkadla 2,4m a rýchlosti zvuku v homogénnom "sklenom" zrkadle ~5,2km/s je frekvencia tuším 2,2kHz - bezpečne mimo rýchlosť snímačov a navyše celkom dobre utlmená v konštrukcii. Ale pri priemere konštrukcie zrkadlového systému "1000 metrov" a rýchlosti zvuku v konštrukcii okolo 5km/s (pre hliník 5200/6400m/s, pre ocele 5000/6000m/s) je frekvencia len okolo nejakých 5Hz na to už dokážu snímače aj aktuátory celkom dobre reagovať.
Vzniká tak celkom vážny problém utlmenia kmitania celej konštrukcie po zmene zamierenia. Proste systém korekcie tvaru zrkadla sa dostáva do konfliktu so systémom stabilizácie polohy a utlmenia kmitania "dlhej" konštrukcie. A kilometer "dlhá" konštrukcia dokáže kmitať hodne dlho - na Zemi celkom výrazne pomáha "tlmenie vzduchom" i "tlmenie gravitáciou", ktoré vo vesmíre chýbajú.

Takze se dostavame k nejakym fyzikalne danym limitum, jako treba ve sportu, kde neni mozne prekrocit urcitou hranici aniz by se uz lamali kosti a trhali svaly ? Takze budoucnosti muze byt treba zcela jiny princip, jako projekt vyuziti Slunce jako gravitacni cocky, avsak okular by musel byt 5 x tak dalekko jak Pluto ?

To už zabíháš do oblasti sci-fi. Ten kilometrový dalekohled jsem ještě s přivřenýma očima toleroval, ale tohle už je fakt sci-fi. Ber to tak, že existuje určitý časový horizont - já bych řekl tak 25 - 30 let - a co je za ním, tam už diskuse o tom, co a jak bude, ztrácí význam. Do hry se dostává obrovské množství neznámých, které nejsme schopni odhadnout - od nových principů, které dnes neznáme, po nové materiály. Jelikož se naše fórum věnuje reálné kosmonautice, rád bych udržel diskusi v těchto tématických mezích a omezil bych diskuse o tom, co bude za sto, nebo padesát let. To je totiž jen mlácení prázdné slámy, protože nikdo nemůže vědět, co bude či nebude za sto let k dispozici za technologie. Díky za pochopení, snad si rozumíme.

Video o špirálnej galaxii M77:

Dugi píše:To už zabíháš do oblasti sci-fi.

To je pravda. I ti nejvetsi geniove scifi byli z dnesnicho pohledu az smesni ve vecech ktere pokladali za detail, ale ktere dnes naopak tvori podstatu. Asimovovi roboti soupali pri vypoctech s logarama. Lemovi astronauti meli v lodich vakuove obrazovky, vlaknove zarovky a strileli s antihmotou - ale nataceli to na 16 mm film

Dalekohled ESO/VLT pořídil úchvatný záběr spirální galaxie s příčkou M 77 (Messier 77). Snímek sice zachycuje krásy galaxie například v podobě zářících ramen protkaných temnými oblaky prachu, ale není schopen odhalit pravou neklidnou povahu M 77.

Tato půvabná galaxie už na první pohled působí trochu neučesaně a její vzhled prozrazuje o její povaze mnohem více, než by se mohlo zdát. Galaxie M 77 (Messier 77 nebo též NGC 1068) je jednou z nejbližších aktivních galaxií (active galaxies) a tyto objekty patří k těm nejjasnějším ve vesmíru. Jejich jádra často bývají natolik jasná, že svým výkonem přezáří celý zbytek galaxie. Aktivní galaxie emitují záření, pokud ne všech, tak většiny možných vlnových délek elektromagnetického záření od rádiových přes mikrovlnné až po rentgenové a gama. M 77 je klasifikována jako Seyfertova galaxie druhého typu (Type II Seyfert galaxy), kterou charakterizuje obzvláště vysoká jasnost v oboru infračerveného záření.

Mimořádná svítivost této galaxie je způsobena intenzivním vyzařováním její centrální oblasti, které dominuje akreční disk obklopující superhmotnou černou díru (supermassive black hole). Hmota padající směrem do černé díry je stlačována a zahřívá se na mimořádně vysoké teploty. Díky tomu vyzařuje ohromné množství energie. Předpokládá se, že akreční disk je obklopen hustou strukturou plynu a prachu, která připomíná ‚donut‘ a bývá označována jako ‚torus‘. Jako první tento objekt v galaxii M 77 odhalila pozorování provedená pomocí interferometrického systému VLTI v roce 2003.

http://www.eso.org/public/czechrepublic ... 1720/?lang