Maritime Launch Services
Napsal: 21.3.2017 23:35
Asi už jenom málokdo si pamatuje relativně ambiciózní ukrajinsko-brazilský projekt, datující se zpátky do srpna roku 2006 - brazilská vesmírná agentura AEB tehdy spolu s ukrajinskými státními podniky Yuzhmash a Yuzhnoe dala za vznik společnosti Alcantara Cyclone Space, která měla za cíl od roku 2015 poskytovat Brazílii a komerčním subjektům přístup na oběžnou dráhu skrz ukrajinský nosič Cyclone-4 (Tsyklon-4, ЦИКЛОН-4) z brazilského kosmodromu v Alcantaře. Nicméně jak už to tak bývá, plánovaný inaugurační start z roku 2006 sklouznul na jaksi neurčité "po roce 2015", až Brazílii došla v dubnu 2015 trpělivost a z projektu po deseti letech vycouvala. Podrobnosti nabízí článek P. B. de Seldinga Brazil Pulling Out of Ukrainian Launcher Project.
Asi o rok a půl později, v září 2016, začaly cirkulovat zprávy, že návrhová kancelář Yuzhnoe byla ve světle brazilského propadáku autorizovaná ukrajinskou státní vesmírnou agenturou, aby se začala poohlížet po novém potencionálním místě k vybudování odpalovací rampy pro raketu Cyclone-4 - tentokrát v Severní Americe, kde by se nosič vyhnul striktním exportním regulacím uvaleným na družice původem ze Spojených států. Podrobnosti jsou k dispozici v článku Spaceflight101 Ukraine’s Cyclone-4 Rocket seeks North American Launch Base.
A navzdory očekáváním se tak stalo. Na sklonku roku 2016 došlo k založení společnosti Maritime Launch Services Ltd, sídlem v kanadském Halifaxu, která má raketu v modifikaci Cyclone-4M uvést na trh, a 14. března 2017 tato společnost oznámila, že po dlouhém výběrovém procesu, který zahrnoval 14 možných severoamerických lokací, byla k vybudování odpalovací rampy zvolena oblast Canso-Hazel Hill v nejvýchodnější části kanadské provincie Nové Skotsko, a že stavbu hodlá zahájit do jednoho roku s premiérovým letem plánovaným na rok 2020.
O jakém nosiči se tady vůbec bavíme? Cyclone-4M je dvoustupňovou modifikací třístupňové rakety Cyclone-4, která je sama přimým pokračovatelem dlouholeté původem ukrajinské rodiny raket Cyclone/Tsyklon, jež za dobu své dvaačtyřicetileté služby v iteracích Tsyklon, Tsyklon-2 a Tsyklon-3 provedly 236 startů s 95% úspěšností, a vynesly mimo jiné i české družice Magion 2 a 3. Narozdíl od modelu Cyclone-4, který měl v prvním stupni jako pohonnou směs využívat podobně jako jeho předchůdci asymetrický dimethylhydrazin a kyselinu dusičnou, Cyclone-4M bude hnát první stupeň derivovaný z raket Zenit, tedy keroloxový, a to se čtyřmi zatím nezveřejněnými motory ukrajinské výroby (pravděpodobně se ale bude jednat o motory RD-120 nebo jeho deriváty). Druhý stupeň bude odvozený od původního hypergolického třetího stupně Cyclone-4. Cyclone-4M má být schopný dopravit 3350 kg na SSO, a až 5000 kg na LEO (600 km), a to za fixní cenu $45 milionů za start.
A kdo za tím vším je? Především ukrajinské státní podniky Yuzhnoe (návrhová kancelář z Dnipropetrovska) a Yuzhmash (výrobní závod taktéž z Dnipropetrovska), mezi jejichž nejznámější projekty patří nosiče Kosmos, Dněpr, Zenit (včetně původních urychlovacích bloků pro raketu Eněrgija, z nichž byl Zenit odvozen), a mimojiné i americký Antares, provozovaný společností Orbital ATK. Za společností MLS se pak schovávají tři právní subjekty ze Spojených států, přičemž zatím jediným známým je poměrně malá kalifornská firma United Paradyne, která se zabývá tzv. "propellant services" - poskytuje operační a technickou podporu spojenou s hypergolickými a kryogenními palivy, a to např. v Kennedyho vesmírném středisku, kde už od roku 2014 využívá budovu Hypergolic Maintenance Facility (HMF)
Asi o rok a půl později, v září 2016, začaly cirkulovat zprávy, že návrhová kancelář Yuzhnoe byla ve světle brazilského propadáku autorizovaná ukrajinskou státní vesmírnou agenturou, aby se začala poohlížet po novém potencionálním místě k vybudování odpalovací rampy pro raketu Cyclone-4 - tentokrát v Severní Americe, kde by se nosič vyhnul striktním exportním regulacím uvaleným na družice původem ze Spojených států. Podrobnosti jsou k dispozici v článku Spaceflight101 Ukraine’s Cyclone-4 Rocket seeks North American Launch Base.
A navzdory očekáváním se tak stalo. Na sklonku roku 2016 došlo k založení společnosti Maritime Launch Services Ltd, sídlem v kanadském Halifaxu, která má raketu v modifikaci Cyclone-4M uvést na trh, a 14. března 2017 tato společnost oznámila, že po dlouhém výběrovém procesu, který zahrnoval 14 možných severoamerických lokací, byla k vybudování odpalovací rampy zvolena oblast Canso-Hazel Hill v nejvýchodnější části kanadské provincie Nové Skotsko, a že stavbu hodlá zahájit do jednoho roku s premiérovým letem plánovaným na rok 2020.
O jakém nosiči se tady vůbec bavíme? Cyclone-4M je dvoustupňovou modifikací třístupňové rakety Cyclone-4, která je sama přimým pokračovatelem dlouholeté původem ukrajinské rodiny raket Cyclone/Tsyklon, jež za dobu své dvaačtyřicetileté služby v iteracích Tsyklon, Tsyklon-2 a Tsyklon-3 provedly 236 startů s 95% úspěšností, a vynesly mimo jiné i české družice Magion 2 a 3. Narozdíl od modelu Cyclone-4, který měl v prvním stupni jako pohonnou směs využívat podobně jako jeho předchůdci asymetrický dimethylhydrazin a kyselinu dusičnou, Cyclone-4M bude hnát první stupeň derivovaný z raket Zenit, tedy keroloxový, a to se čtyřmi zatím nezveřejněnými motory ukrajinské výroby (pravděpodobně se ale bude jednat o motory RD-120 nebo jeho deriváty). Druhý stupeň bude odvozený od původního hypergolického třetího stupně Cyclone-4. Cyclone-4M má být schopný dopravit 3350 kg na SSO, a až 5000 kg na LEO (600 km), a to za fixní cenu $45 milionů za start.
A kdo za tím vším je? Především ukrajinské státní podniky Yuzhnoe (návrhová kancelář z Dnipropetrovska) a Yuzhmash (výrobní závod taktéž z Dnipropetrovska), mezi jejichž nejznámější projekty patří nosiče Kosmos, Dněpr, Zenit (včetně původních urychlovacích bloků pro raketu Eněrgija, z nichž byl Zenit odvozen), a mimojiné i americký Antares, provozovaný společností Orbital ATK. Za společností MLS se pak schovávají tři právní subjekty ze Spojených států, přičemž zatím jediným známým je poměrně malá kalifornská firma United Paradyne, která se zabývá tzv. "propellant services" - poskytuje operační a technickou podporu spojenou s hypergolickými a kryogenními palivy, a to např. v Kennedyho vesmírném středisku, kde už od roku 2014 využívá budovu Hypergolic Maintenance Facility (HMF)
.)
