Magion 1 byl na mateřské družici Interkosmos 18 připevněn na jejím dně s přístrojovým vybavením. Dnem myslím tu část I-18, která během letu po orbitální dráze směřovala ke středu Země.
Z konstrukčních důvodů byl Magion připevněn na podložce se sklonem 30° k podélné ose I-18.
Při vypuštění byl tedy orientován magnetickou anténou (to "T" na horní straně) šikmo dolů k Zemi a v tomto směru byl i od mateřské sondy separován - směrem dolů a dopředu ve směru letu. Rychlost udělená při oddělení těles byla 0,424 m/s. Díky nebeské mechanice a dalším vlivům se Magion za mateřskou sondou opožďoval a vzdaloval směrem dozadu rychlostí cca 60 km/den. Opisoval přitom v prostoru jakési osmičky, jejíž rozměry se postupně zvětšovaly. Samotný Magion 1 byl vybaven 4 permanentními tyčovými magnety, které zajišťovaly jeho stabilní polohu vůči magnetickému poli Země s přesností +/-5°.
Správné zobrazení polohy družice na pozadí Země na kartičce by tedy mělo být něco mezi obrázkem 1 a 2.
Ruku do ohně za tento závěr nedám, ale takto jsem to pochopil ze dvou článků o Magionu 1 v L+K 4/1979.
Ověřit by se to dalo snad jen s tvůrci/otci naší první umělé oběžnice Jaroslavem Vojtou, Pavlem Třískou a Františkem Hruškou.