Gaia
Napsal: 14.12.2011 13:39
V roce 2013 by z kosmodromu Kourou měla starovat sonda Gaia. Vynést by jí měla raketa Sojuz s posledním stupněm Fregat. Usadit se má na oběžné dráze okolo libračního bodu L2. To jí umožní být stále v blízkosti Země, ale přitom daleko z jejího vlivu. Díky tomu, že se librační bod L2 nachází na spojnici Slunce - Země ještě 1,5 milionu km za dráhou Země, pomůže naše mateřská planeta s ochranou proti částicím slunečního větru. Navíc při správném natočení bude mít sonda Slunce, Zemi i Měsíc za zády. Pro úplné odstínění má sonda obrovskou desetimetrovou sluneční clonu. Ta navíc pomáhá udržovat přístroje pod stálou teplotou -110°C. Na sluneční cloně jsou z vnějšku umístěné solární články, které opět díky zvolené orientaci sondy, budou mít dostatek slunečního svitu k výrobě elektřiny.
Mise je pokračovatelem projektu Hipparcos, který ESA provozovala v letech 1989-1993. Ten měl katalogizovat hvězdy a další objekty ve vesmíru s rozlišením, jaké odpovídá měření průměru lidského vlasu ze vzdálenosti 20 km.
Gaia je výrazně technicky pokročilejší. Když použijeme stejné přirovnání, tak by měla dokázat změřit lidský vlas na vzdálenost 1000 km ! Sonda se skládá ze dvou teleskopů. Každý teleskop má tři oblá zrcadla, paprskový slučovač a dvě plochá zrcadla. Všechna zrcadla jsou obdélníková největší z nich má velikost 1,4 x 0,5 m. Tolik zrcadel je v teleskopu proto, aby zachycené světlo nasměrovaly ke třem různým receptorům.
- Astrometrický přístroj na detekci a přesné měření nebeských objektů
- Modrý a červený fotometr, který se používá k určení vlastností hvězd jako je teplota, hmotnost, věk, základní složení
- Spektrometr k určení rychlosti nebeských objektů v zorném poli.
Sonda nemá klasický tvar tubusu, jako známe z Hubblova teleskopu, ale jen úzké průzory. Zjednodušeně se dá říct, že používá podobného principu jako periskop. Dobře je to vidět na následujícím obrázku.
Vysílač sondy má méně než 100W, proto jsou k zachycení signálu na Zemi určeny dvě 35 m velké antény (Cebreros, Španělsko a New Norcia v Austrálii), které budou se sondou komunikovat asi 8 hodin denně. Přesto dokáže Gaia odesílat data v meziplanetárních podmínkách neuvěřitelnou rychlostí 5 Mb/s.
Všechno toto vybavení sondy slouží k podrobné evidenci objektů v naší Galaxii i mimo ni. Během pěti let plánované životnosti Gaia dvakrát shlédne celou nebeskou sféru. U všech objektů tedy bude moci porovnat změnu polohy a jasnosti za určitý časový úsek.
Mezi objekty, které bude sonda zkoumat, patří hvězdy s důrazem na ty méně svítivé. Těch se odhaduje přibližně na miliardu. Dále zkusí odhalit hnědé trpaslíky a exoplanety, kde se pokusí určit i složení atmosféry. V naší sluneční soustavě se zaměří hlavně na pásy planetek.
Cílem má být vytvoření nejpřehlednější 3D mapy vesmíru. I když to není úplně přesné vyjádření. Jelikož sonda bude měřit i pohyby a vzdálenosti objektů a to dokonce za dobu své životnosti až 70x každý objekt, poskytnou nám finální data mapu ve 4D (uvažujeme-li čas jako další osu).
První hrubě zpracovaná data se budou průběžně zveřejňovat v odborných článcích. První ucelenější práce se očekává v roce 2015. Kompletně zpracováno by mělo být vše až v roce 2020. K tomu úkolu bude vyčleněno asi 400 pracovníků v šesti různých institucích.
Momentálně je sonda v testovacím středisku Astrium ve francouzském Toulouse. Tam se 7. prosince 2011 zkoušela sluneční clona, respektive její správné rozevření. Jelikož by jí v pozemských podmínkách pomáhala s rozevíráním gravitace, muselo se na každý blok umístit protizávaží, které účinky gravitace kompenzovalo.
Celý proces rozevření trvá v reálném čase asi 20 minut, následující časosběrné video je proto výrazně zrychleno.
Odkazy na originální články jsou zde, zde, obrázky s popisy a emblém mise pak zde.
zdroj:ESA
Mise je pokračovatelem projektu Hipparcos, který ESA provozovala v letech 1989-1993. Ten měl katalogizovat hvězdy a další objekty ve vesmíru s rozlišením, jaké odpovídá měření průměru lidského vlasu ze vzdálenosti 20 km.
Gaia je výrazně technicky pokročilejší. Když použijeme stejné přirovnání, tak by měla dokázat změřit lidský vlas na vzdálenost 1000 km ! Sonda se skládá ze dvou teleskopů. Každý teleskop má tři oblá zrcadla, paprskový slučovač a dvě plochá zrcadla. Všechna zrcadla jsou obdélníková největší z nich má velikost 1,4 x 0,5 m. Tolik zrcadel je v teleskopu proto, aby zachycené světlo nasměrovaly ke třem různým receptorům.
- Astrometrický přístroj na detekci a přesné měření nebeských objektů
- Modrý a červený fotometr, který se používá k určení vlastností hvězd jako je teplota, hmotnost, věk, základní složení
- Spektrometr k určení rychlosti nebeských objektů v zorném poli.
Sonda nemá klasický tvar tubusu, jako známe z Hubblova teleskopu, ale jen úzké průzory. Zjednodušeně se dá říct, že používá podobného principu jako periskop. Dobře je to vidět na následujícím obrázku.
Vysílač sondy má méně než 100W, proto jsou k zachycení signálu na Zemi určeny dvě 35 m velké antény (Cebreros, Španělsko a New Norcia v Austrálii), které budou se sondou komunikovat asi 8 hodin denně. Přesto dokáže Gaia odesílat data v meziplanetárních podmínkách neuvěřitelnou rychlostí 5 Mb/s.
Všechno toto vybavení sondy slouží k podrobné evidenci objektů v naší Galaxii i mimo ni. Během pěti let plánované životnosti Gaia dvakrát shlédne celou nebeskou sféru. U všech objektů tedy bude moci porovnat změnu polohy a jasnosti za určitý časový úsek.
Mezi objekty, které bude sonda zkoumat, patří hvězdy s důrazem na ty méně svítivé. Těch se odhaduje přibližně na miliardu. Dále zkusí odhalit hnědé trpaslíky a exoplanety, kde se pokusí určit i složení atmosféry. V naší sluneční soustavě se zaměří hlavně na pásy planetek.
Cílem má být vytvoření nejpřehlednější 3D mapy vesmíru. I když to není úplně přesné vyjádření. Jelikož sonda bude měřit i pohyby a vzdálenosti objektů a to dokonce za dobu své životnosti až 70x každý objekt, poskytnou nám finální data mapu ve 4D (uvažujeme-li čas jako další osu).
První hrubě zpracovaná data se budou průběžně zveřejňovat v odborných článcích. První ucelenější práce se očekává v roce 2015. Kompletně zpracováno by mělo být vše až v roce 2020. K tomu úkolu bude vyčleněno asi 400 pracovníků v šesti různých institucích.
Momentálně je sonda v testovacím středisku Astrium ve francouzském Toulouse. Tam se 7. prosince 2011 zkoušela sluneční clona, respektive její správné rozevření. Jelikož by jí v pozemských podmínkách pomáhala s rozevíráním gravitace, muselo se na každý blok umístit protizávaží, které účinky gravitace kompenzovalo.
Celý proces rozevření trvá v reálném čase asi 20 minut, následující časosběrné video je proto výrazně zrychleno.
Odkazy na originální články jsou zde, zde, obrázky s popisy a emblém mise pak zde.
zdroj:ESA
Procházel jsem fórum, jestli už tady není něco o Gaie napsáno. Jediná zmínka byla, že o ní vyšel článek ve speciálu 21.století. Ten jsem nečetl, takže nevím, jak si s tímto tématem poradili oni. Předpokládám, že vycházeli také z materiálů ESA, takže jejich článek bude asi obsahově dost podobný.
.
O dopravu se postaralo jedno z největších letadel na světě Ruslan. Do Kourou vzdáleného 64 km už bude Gaia dopravena po zemi. 28. srpna ještě dorazí druhá várka, která bude obsahovat sluneční štít a pozemní vybavení.
