AVIATR
AVIATR
Pod zkratkou AVIATR (Aerial Vehicle for In-situ and Airborne Titan Reconnaissance) se ukrývá projekt, o kterém se neví, zda se vůbec někdy uskuteční. Prozatím se mluví někdy o dvacátých letech tohoto století. Projekt je to ale tak zajímavý, že o něm píšu i přesto, že nevíme kdy (a vlastně jestli vůbec) se uskuteční.
Projekt totiž počítá s vysláním letadla, které by se pohybovalo v atmosféře Saturnova měsíce Titanu. Tento měsíc je větší než planeta Merkur, disponuje dostatečně hustou atmosférou, ve které se dá létat a navíc se na jeho povrchu odehrávají velmi zajímavé děje - koloběh vody známý ze Země tu nahrazuje koloběh uhlovodíků.
AVIATR by měl využívat radioizotopového termoelektrického generátoru. Možná se v něm uplatní i nově vyvíjený Stirlingův motor. Let k Titanu by s využitím gravitačního zrychlení Země a Jupitera měl trvat 7 a půl roku. Pak by měla začít vědecká část mise. AVIATR má létat ve výšce 3,5 - 14 km nad povrchem. Jeho dráha bude volena tak, aby byl stále nad osvětlenou polokoulí a mohl pořizovat co nejlepší snímky. Na jeho palubě mají být třeba i spektroskopy pro oblast blízkého infračerveného záření a spektrometry k výzkumu mlžného oparu a struktury atmosféry. některá místa by mohla být nasnímána až s rozlišením 30 cm/pixel! Získaná data by se mohla využít pro vytipování míst přistání dalších misí. Letoun má pořizovat i trojrozměrné snímky, díky kterým by geologové mohli lépe prozkoumat strukturu Titanu. Své uplatnění najde i horizontální kamera, která bude během letu průběžně pořizovat snímky oblaků plujících nad povrchem měsíce. Na povrch se zaměří radar. Každé letadlo má ale pochopitelně váhový limit nákladu. Na palubě tedy nebude místo pro magnetometr.
Letadlo by mělo v atmosféře Titanu pracovat asi jeden pozemský rok. Při odesílání dat na zemi přejde letoun do klouzavého letu, který šetří energii. Uvidíme, zda se někdy tohoto systému dočkáme v praxi.
Zdroj: astro.cz
Projekt totiž počítá s vysláním letadla, které by se pohybovalo v atmosféře Saturnova měsíce Titanu. Tento měsíc je větší než planeta Merkur, disponuje dostatečně hustou atmosférou, ve které se dá létat a navíc se na jeho povrchu odehrávají velmi zajímavé děje - koloběh vody známý ze Země tu nahrazuje koloběh uhlovodíků.
AVIATR by měl využívat radioizotopového termoelektrického generátoru. Možná se v něm uplatní i nově vyvíjený Stirlingův motor. Let k Titanu by s využitím gravitačního zrychlení Země a Jupitera měl trvat 7 a půl roku. Pak by měla začít vědecká část mise. AVIATR má létat ve výšce 3,5 - 14 km nad povrchem. Jeho dráha bude volena tak, aby byl stále nad osvětlenou polokoulí a mohl pořizovat co nejlepší snímky. Na jeho palubě mají být třeba i spektroskopy pro oblast blízkého infračerveného záření a spektrometry k výzkumu mlžného oparu a struktury atmosféry. některá místa by mohla být nasnímána až s rozlišením 30 cm/pixel! Získaná data by se mohla využít pro vytipování míst přistání dalších misí. Letoun má pořizovat i trojrozměrné snímky, díky kterým by geologové mohli lépe prozkoumat strukturu Titanu. Své uplatnění najde i horizontální kamera, která bude během letu průběžně pořizovat snímky oblaků plujících nad povrchem měsíce. Na povrch se zaměří radar. Každé letadlo má ale pochopitelně váhový limit nákladu. Na palubě tedy nebude místo pro magnetometr.
Letadlo by mělo v atmosféře Titanu pracovat asi jeden pozemský rok. Při odesílání dat na zemi přejde letoun do klouzavého letu, který šetří energii. Uvidíme, zda se někdy tohoto systému dočkáme v praxi.
Zdroj: astro.cz
"Země je kolébkou života, ale nelze žít věčně v kolébce ..." - Konstantin Eduardovič Ciolkovskij