JUNO
- Gubarev
- Zkušený kosmonaut
- Příspěvky: 6684
- Reputace: 9
- Bydliště: Praha Letná
- Registrován: 17.2.2013 20:24
Re: JUNO
Abych tě potěšil - na Galileo se ani zdaleka nezapomíná, a takřka každá zajímavá operace/úkon se na webu a soc. sítích pravidelně připomíná, až má člověk pocit, jako kdyby mise skončila předloni. Píšu to proto, že zrovna dnes v r. 95 proběhlo vypuštění sondy do atmosfery Jupiteru (šlo o vůbec první takový průzkum u plynných obrů J+S), a celý den na to na netu narážím ze všech stran.marian007 píše: zábery GRS nám urobila sonda Galileo už v roku 1996, len sa na ňu pri súčasných snímkach JUNO často (a neoprávnene) zabúda.
Cílem bylo měření teploty a tlaku a chem. složení v různých vrstvách atmosféry, rozložení, zastoupení a velikostí částeček svrchní oblačné vrstvy, měření poměrného zastoupení vodíku a helia, síly větru v horních vrstvách, dále energie z vnitřních vrstev planety v poměru k množství energie získané ze slun. záření, výzkum blesků, nebo částicová měření v Jup. magnetickém poli.
Vůbec jsem netušil, že takový modul sonda vypustila, a fakt jsem se dnes opět dozvěděl hodně nových věcí o tomto programu. A naposledy proběhla podobná připomínka jiné operace ani ne před týdnem. Takže není důvod smutnit, že by Galileo "zapadla".
Omlouvám se za OT.
"It is much easier to believe than to understand"
CHris Hadfield
CHris Hadfield
Re: JUNO
Tak to som teda netušil ani ja.Gubarev píše:
Vůbec jsem netušil, že takový modul sonda vypustila, a fakt jsem se dnes opět dozvěděl hodně nových věcí o tomto programu. A naposledy proběhla podobná připomínka jiné operace ani ne před týdnem. Takže není důvod smutnit, že by Galileo "zapadla".
Tentokrát ja ďakujem za info.
- Evžen111
- Inženýr kosmonautiky
- Příspěvky: 1493
- Reputace: 249
- Bydliště: Hlásnice
- Registrován: 5.7.2015 11:14
Re: JUNO
Atmosférická sonda měla tvar kužele o maximálním průměru 1,25 m a výšce 0,86 m. Z celkové hmotnosti připadalo 152 kg na ablativní tepelný štít z fenolové pryskyřice, který kryl větší část povrchu. Mohl vydržet krátkodobě teploty až 14 000 °C a izoloval 65× dokonaleji než domácí termoska. Na palubě byly umístěny následující experimenty, jako užitečné zatížení o celkové hmotnosti 28 kg:
neutrální hmotnostní spektrometr pro studium chemického složení atmosféry NMS (Neutral Mass Spectrometer) (detekce He, H2O, CH4, NH3, dalších atomů a molekul s hmotností od 1 do 52 u a vybraných těžších atomů jako jsou Kr a Xe, tj. 84 u a 131 u, rozsah tlaku okolního prostředí 0,01 až 1 MPa);
soubor čidel pro přímé měření teploty, tlaku a nepřímé stanovení hustoty a průměrné molekulové hmotnosti atmosféry v závislosti na výšce ASI (Atmospheric Structure Instrument), který tvořily:
akcelerometry pro měření atmosférického brzdění;
teploměr;
tlakoměr;
nefelometr NEP (Nephelometer) pro studium velikosti, distribuce a fyzikálních charakteristik částic v oblacích na základě rozptylu infračerveného záření (vlnová délka 900 nm, rozsah tlaku okolního prostředí 0,01 až 1 MPa);
infračervený interferometr pro stanovení koncentrace hélia v atmosféře HAD (Helium Abundance Detector) (rozsah měření od 0,3 do 0,8 MPa, relativní přesnost 0,1 %);
mnohakanálový radiometr pro měření tepelné energie v atmosféře NFR (Net-flux Radiometer) (0,3-3,0, 0,3-2000, 20-30, 30-40 a 40-60 µm, měření v rozsahu tlaků 0,01 až 1 MPa);
detektor bouřkových elektrických výbojů LRD (Lightning and Radio Emission Detector), se dvěma detekčními systémy:
elektromagnetický rádiový detektor (frekvenční pásma 3, 15 a 100 kHz) pro detekci rádiového šumu a změn magnetického pole;
optický detektor s fotodiodou pro registraci světelných záblesků;
osmikanálový detektor energetických částic EPI (Energetic Particle Investigation) (3 kanály pro elektrony, 3 kanály pro protony, 1 kanál pro částice alfa, 1 kanál pro těžší ionty).
Sestupový systém sestával z brzdícího a stabilizačního padáku a nosného padáku z dakronu a kevlaru o průměru 2,5 m. Elektrickou energii dodávaly lithiumsulfonylové akumulátory s celkovou kapacitou 21 Ah, vlastní raketový pohon nebyl instalován. Životnost pouzdra omezovaly:
mechanická a tepelná odolnost (při pozemních zkouškách v r. 1983 do 60 °C vnitřní teploty a tlaku do 1,6 MPa, vypočtená odolnost do 2,0 MPa, k poškození neutrálního hmotnostního spektrometru došlo až při 2,1 MPa);
kapacita akumulátorů (z výroby 21 Ah, při příletu k Jupiteru asi 20 Ah, tj. 74 min sestupu);
družicová část sondy Galileo měla na příjem dat nejvýše 75 minut a pak se musela věnovat jiné aktivitě.
Přenos dat na mateřskou sondu se uskutečňoval na dvou frekvencích v pásmu L (1,3870 a 1,3871 GHz, rychlost přenosu 256 bit/s). Ultrastabilní oscilátor udržoval konstantní frekvenci signálů, takže z Dopplerova posuvu bylo možné odvodit data o rychlosti větru a směru pohybu pouzdra.
Dne 7. prosince 1995 ve 22:04:05 UT vstoupila atmosférická sonda do atmosféry rychlostí 47 km/s nad terminátorem v rovníkové oblasti Jupiteru (6,57° s. š., 4,94° z. d.) pod úhlem 8,6° k horizontále (úhel o 1,5° menší by vedl k odrazu do prostoru, o 1,5° větší k předčasnému shoření).
Během první minuty dosáhlo přetížení asi 230 G a tepelný štít se rozžhavil na 14 000 °C. Během další minuty rychlost poklesla asi na 0,5 km/s, tj. pod hranici místní rychlosti zvuku. Maximální dynamické zatížení dosáhlo 5×105 N/m2, tepelné 42 kW/cm2. Odtavilo se 85 kg ablativního ochranného štítu z fenolových pryskyřic. Začátek měření byl o 53 s opožděn a začal na úrovni atmosférického tlaku 350 hPa místo 100 hPa. Ve 22:06 UT byl v hloubce asi 40 km uvolněn nejprve brzdicí a stabilizační padák a několik sekund poté i nosný padák. Pak se oddělil ohořelý tepelný štít, vyklopilo se rameno s nefelometrem a 3 minuty po vstupu do atmosféry se pouzdro zvolna kolébalo na padáku a zahájilo vysílání směrem k družicové části, nacházející se v té době ve výšce 215 000 km. Za místního večerního soumraku prolétalo hnědou mlhou, než se ponořilo do bílých oblaků ztuhlého čpavku. Konečně ve 22:58 UT byl na Zemi přijat s napětím očekávaný signál potvrzující zahájení vysílání atmosférického pouzdra. Kolem 22:45 UT se již sonda nacházela v hloubce kolem 80 km (okolní tlak asi 0,8 MPa), kde teplota dosahovala 37 °C a o deset minut později již v hloubce asi 95 km, svíráno tlakem 1 MPa.
Ve 23:04 UT atmosférická sonda ukončila vysílání. Maximální hloubka, kam se mohlo pouzdro dostat, byla 163 km, kde byla teplota asi 193 °C a tlak 3 MPa. Ve skutečnosti pouzdro vysílalo 57,6 minut, tzn. dosáhlo úrovně teploty 152 °C a tlaku 2,3 MPa, což odpovídalo hloubce kolem 130 km. Kolem 23:49 UT podle odhadů zanikl padák.
Technici odhadli, že asi v 00:30 UT následujícího dne zanikly části atmosférické sondy vyrobené z hliníkových slitin, později i kostra z titanových slitin a nejpozději kolem 07:00 UT pouzdro definitivně přestalo existovat.
Omlouvám se, že to není k JUNO, ale trochu to vypadá, že se mnozí o této sondě dozvěděli až nyní. Moje maličkost již něco pamatuje a na tuto sondu si hodně vzpomínám.
Tady je něco z Wikipedie, které tímto vřele děkuji za informace.
jen pokud si vzpomínám, hodně se diskutovalo o tom, co tato sonda je schopná naměřit a hodně se vedly teoretické předpovědi o tom, co bude až bude. Výsledky byly hodně překvapivé a mnozí je nazvali mírným zklamáním. Vědci se po dlouhých diskusích a analýzách shodli v tom, že atmosférická sonda se "bohužel" trefila zrovna do rozhraní mezi dvěma proudy, či dvěma víry, či prostě a jednoduše mezi dvěma předěly, kde nebylo tolik materiálu k měření. Možná mne někteří znalci doplní a upřesní.
Dugi omlouvám se za OT, přišlo mi ale vhodné trochu tuhle, koukám vesměs neznámou, část výzkumu Jupitera připomenout.
E
neutrální hmotnostní spektrometr pro studium chemického složení atmosféry NMS (Neutral Mass Spectrometer) (detekce He, H2O, CH4, NH3, dalších atomů a molekul s hmotností od 1 do 52 u a vybraných těžších atomů jako jsou Kr a Xe, tj. 84 u a 131 u, rozsah tlaku okolního prostředí 0,01 až 1 MPa);
soubor čidel pro přímé měření teploty, tlaku a nepřímé stanovení hustoty a průměrné molekulové hmotnosti atmosféry v závislosti na výšce ASI (Atmospheric Structure Instrument), který tvořily:
akcelerometry pro měření atmosférického brzdění;
teploměr;
tlakoměr;
nefelometr NEP (Nephelometer) pro studium velikosti, distribuce a fyzikálních charakteristik částic v oblacích na základě rozptylu infračerveného záření (vlnová délka 900 nm, rozsah tlaku okolního prostředí 0,01 až 1 MPa);
infračervený interferometr pro stanovení koncentrace hélia v atmosféře HAD (Helium Abundance Detector) (rozsah měření od 0,3 do 0,8 MPa, relativní přesnost 0,1 %);
mnohakanálový radiometr pro měření tepelné energie v atmosféře NFR (Net-flux Radiometer) (0,3-3,0, 0,3-2000, 20-30, 30-40 a 40-60 µm, měření v rozsahu tlaků 0,01 až 1 MPa);
detektor bouřkových elektrických výbojů LRD (Lightning and Radio Emission Detector), se dvěma detekčními systémy:
elektromagnetický rádiový detektor (frekvenční pásma 3, 15 a 100 kHz) pro detekci rádiového šumu a změn magnetického pole;
optický detektor s fotodiodou pro registraci světelných záblesků;
osmikanálový detektor energetických částic EPI (Energetic Particle Investigation) (3 kanály pro elektrony, 3 kanály pro protony, 1 kanál pro částice alfa, 1 kanál pro těžší ionty).
Sestupový systém sestával z brzdícího a stabilizačního padáku a nosného padáku z dakronu a kevlaru o průměru 2,5 m. Elektrickou energii dodávaly lithiumsulfonylové akumulátory s celkovou kapacitou 21 Ah, vlastní raketový pohon nebyl instalován. Životnost pouzdra omezovaly:
mechanická a tepelná odolnost (při pozemních zkouškách v r. 1983 do 60 °C vnitřní teploty a tlaku do 1,6 MPa, vypočtená odolnost do 2,0 MPa, k poškození neutrálního hmotnostního spektrometru došlo až při 2,1 MPa);
kapacita akumulátorů (z výroby 21 Ah, při příletu k Jupiteru asi 20 Ah, tj. 74 min sestupu);
družicová část sondy Galileo měla na příjem dat nejvýše 75 minut a pak se musela věnovat jiné aktivitě.
Přenos dat na mateřskou sondu se uskutečňoval na dvou frekvencích v pásmu L (1,3870 a 1,3871 GHz, rychlost přenosu 256 bit/s). Ultrastabilní oscilátor udržoval konstantní frekvenci signálů, takže z Dopplerova posuvu bylo možné odvodit data o rychlosti větru a směru pohybu pouzdra.
Dne 7. prosince 1995 ve 22:04:05 UT vstoupila atmosférická sonda do atmosféry rychlostí 47 km/s nad terminátorem v rovníkové oblasti Jupiteru (6,57° s. š., 4,94° z. d.) pod úhlem 8,6° k horizontále (úhel o 1,5° menší by vedl k odrazu do prostoru, o 1,5° větší k předčasnému shoření).
Během první minuty dosáhlo přetížení asi 230 G a tepelný štít se rozžhavil na 14 000 °C. Během další minuty rychlost poklesla asi na 0,5 km/s, tj. pod hranici místní rychlosti zvuku. Maximální dynamické zatížení dosáhlo 5×105 N/m2, tepelné 42 kW/cm2. Odtavilo se 85 kg ablativního ochranného štítu z fenolových pryskyřic. Začátek měření byl o 53 s opožděn a začal na úrovni atmosférického tlaku 350 hPa místo 100 hPa. Ve 22:06 UT byl v hloubce asi 40 km uvolněn nejprve brzdicí a stabilizační padák a několik sekund poté i nosný padák. Pak se oddělil ohořelý tepelný štít, vyklopilo se rameno s nefelometrem a 3 minuty po vstupu do atmosféry se pouzdro zvolna kolébalo na padáku a zahájilo vysílání směrem k družicové části, nacházející se v té době ve výšce 215 000 km. Za místního večerního soumraku prolétalo hnědou mlhou, než se ponořilo do bílých oblaků ztuhlého čpavku. Konečně ve 22:58 UT byl na Zemi přijat s napětím očekávaný signál potvrzující zahájení vysílání atmosférického pouzdra. Kolem 22:45 UT se již sonda nacházela v hloubce kolem 80 km (okolní tlak asi 0,8 MPa), kde teplota dosahovala 37 °C a o deset minut později již v hloubce asi 95 km, svíráno tlakem 1 MPa.
Ve 23:04 UT atmosférická sonda ukončila vysílání. Maximální hloubka, kam se mohlo pouzdro dostat, byla 163 km, kde byla teplota asi 193 °C a tlak 3 MPa. Ve skutečnosti pouzdro vysílalo 57,6 minut, tzn. dosáhlo úrovně teploty 152 °C a tlaku 2,3 MPa, což odpovídalo hloubce kolem 130 km. Kolem 23:49 UT podle odhadů zanikl padák.
Technici odhadli, že asi v 00:30 UT následujícího dne zanikly části atmosférické sondy vyrobené z hliníkových slitin, později i kostra z titanových slitin a nejpozději kolem 07:00 UT pouzdro definitivně přestalo existovat.
Omlouvám se, že to není k JUNO, ale trochu to vypadá, že se mnozí o této sondě dozvěděli až nyní. Moje maličkost již něco pamatuje a na tuto sondu si hodně vzpomínám.
Tady je něco z Wikipedie, které tímto vřele děkuji za informace.
jen pokud si vzpomínám, hodně se diskutovalo o tom, co tato sonda je schopná naměřit a hodně se vedly teoretické předpovědi o tom, co bude až bude. Výsledky byly hodně překvapivé a mnozí je nazvali mírným zklamáním. Vědci se po dlouhých diskusích a analýzách shodli v tom, že atmosférická sonda se "bohužel" trefila zrovna do rozhraní mezi dvěma proudy, či dvěma víry, či prostě a jednoduše mezi dvěma předěly, kde nebylo tolik materiálu k měření. Možná mne někteří znalci doplní a upřesní.
Dugi omlouvám se za OT, přišlo mi ale vhodné trochu tuhle, koukám vesměs neznámou, část výzkumu Jupitera připomenout.
E
Naposledy upravil(a) Evžen111 dne 14.7.2017 20:19, celkem upraveno 1 x.
Re: JUNO
"...nejpozději kolem 07:00 UT pouzdro definitivně přestalo existovat."
Jo. Tahle věta mě vždy naprosto fascinovala. Jupiter entry probe jako nerozlišitelná součást atmosféry Jupitera Galileo sice asi dopadla stejně a totéž čeká Cassini a Juno, ale u JEP je skvělá ta popsaná časová posloupnost.
Jo. Tahle věta mě vždy naprosto fascinovala. Jupiter entry probe jako nerozlišitelná součást atmosféry Jupitera Galileo sice asi dopadla stejně a totéž čeká Cassini a Juno, ale u JEP je skvělá ta popsaná časová posloupnost.
- Pospíšil
- Velezkušený znalec kosmonautiky
- Příspěvky: 10830
- Reputace: 10267
- Bydliště: Pardubice
- Registrován: 22.7.2012 19:00
Re: JUNO
Podle použitého slovníku a skladby vět bych odhadoval, že je to z wiki, kde toto heslo primárně zpracoval Antonín Vítek.ptpc píše:Evžen111: Waw! . Tak toto bolo vynikajúce a díky!
---
"Mystery creates wonder and wonder is the basis of man's desire to understand." Neil Armstrong
"Mystery creates wonder and wonder is the basis of man's desire to understand." Neil Armstrong
Re: JUNO
Ano, však to Evžen napsal: Tady je něco z Wikipedie, které tímto vřele děkuji za informace.
Re: JUNO
Tuto barevně zvýrazněnou fotku Jupiterovy rudé skvrny zachytil vědecký pracovník Gerald Eichstädt, který použil data z (jak jinak) JunoCam
Obrázek je přiměřeně osvětlený a silně zvýrazněný tak, aby naši pozornost přivedl právě k této ikonické bouři a turbulencím kolem ní.
originální fotka byla pořízená dne 10.7. v 10h. 07min. EDT, když byla při Periově 7 sonda vzdálená 9 866km. od vrcholků mraků
R
-
- Inženýr kosmonautiky
- Příspěvky: 1076
- Reputace: 0
- Registrován: 25.7.2013 0:22
- Kontaktovat uživatele:
Re: JUNO
Sean Doran
"Naše cnosti a naše vady sú neoddeliteľné ako sila a hmota, keď ich oddelíte človek prestane existovať."
Nikola Tesla
lamid58.blogspot.sk
Nikola Tesla
lamid58.blogspot.sk