JUNO

[Gubarev]

zábery GRS nám urobila sonda Galileo už v roku 1996, len sa na ňu pri súčasných snímkach JUNO často (a neoprávnene) zabúda.

Abych tě potěšil - na Galileo se ani zdaleka nezapomíná, a takřka každá zajímavá operace/úkon se na webu a soc. sítích pravidelně připomíná, až má člověk pocit, jako kdyby mise skončila předloni. Píšu to proto, že zrovna dnes v r. 95 proběhlo vypuštění sondy do atmosfery Jupiteru (šlo o vůbec první takový průzkum u plynných obrů J+S), a celý den na to na netu narážím ze všech stran.

Cílem bylo měření teploty a tlaku a chem. složení v různých vrstvách atmosféry, rozložení, zastoupení a velikostí částeček svrchní oblačné vrstvy, měření poměrného zastoupení vodíku a helia, síly větru v horních vrstvách, dále energie z vnitřních vrstev planety v poměru k množství energie získané ze slun. záření, výzkum blesků, nebo částicová měření v Jup. magnetickém poli.

Vůbec jsem netušil, že takový modul sonda vypustila, a fakt jsem se dnes opět dozvěděl hodně nových věcí o tomto programu. A naposledy proběhla podobná připomínka jiné operace ani ne před týdnem. Takže není důvod smutnit, že by Galileo "zapadla".

Omlouvám se za OT.

[ptpc]

Vůbec jsem netušil, že takový modul sonda vypustila, a fakt jsem se dnes opět dozvěděl hodně nových věcí o tomto programu. A naposledy proběhla podobná připomínka jiné operace ani ne před týdnem. Takže není důvod smutnit, že by Galileo "zapadla".

Tak to som teda netušil ani ja.
Tentokrát ja ďakujem za info.

[Lynx]

Teda pánové, koukám na kalendář a přece není 1. dubna. To vám jako opravdu doteď unikalo atmosférické pouzdro sondy Galileo??

[Evžen111]

Atmosférická sonda měla tvar kužele o maximálním průměru 1,25 m a výšce 0,86 m. Z celkové hmotnosti připadalo 152 kg na ablativní tepelný štít z fenolové pryskyřice, který kryl větší část povrchu. Mohl vydržet krátkodobě teploty až 14 000 °C a izoloval 65× dokonaleji než domácí termoska. Na palubě byly umístěny následující experimenty, jako užitečné zatížení o celkové hmotnosti 28 kg:

neutrální hmotnostní spektrometr pro studium chemického složení atmosféry NMS (Neutral Mass Spectrometer) (detekce He, H2O, CH4, NH3, dalších atomů a molekul s hmotností od 1 do 52 u a vybraných těžších atomů jako jsou Kr a Xe, tj. 84 u a 131 u, rozsah tlaku okolního prostředí 0,01 až 1 MPa);
soubor čidel pro přímé měření teploty, tlaku a nepřímé stanovení hustoty a průměrné molekulové hmotnosti atmosféry v závislosti na výšce ASI (Atmospheric Structure Instrument), který tvořily:
akcelerometry pro měření atmosférického brzdění;
teploměr;
tlakoměr;
nefelometr NEP (Nephelometer) pro studium velikosti, distribuce a fyzikálních charakteristik částic v oblacích na základě rozptylu infračerveného záření (vlnová délka 900 nm, rozsah tlaku okolního prostředí 0,01 až 1 MPa);
infračervený interferometr pro stanovení koncentrace hélia v atmosféře HAD (Helium Abundance Detector) (rozsah měření od 0,3 do 0,8 MPa, relativní přesnost 0,1 %);
mnohakanálový radiometr pro měření tepelné energie v atmosféře NFR (Net-flux Radiometer) (0,3-3,0, 0,3-2000, 20-30, 30-40 a 40-60 µm, měření v rozsahu tlaků 0,01 až 1 MPa);
detektor bouřkových elektrických výbojů LRD (Lightning and Radio Emission Detector), se dvěma detekčními systémy:
elektromagnetický rádiový detektor (frekvenční pásma 3, 15 a 100 kHz) pro detekci rádiového šumu a změn magnetického pole;
optický detektor s fotodiodou pro registraci světelných záblesků;
osmikanálový detektor energetických částic EPI (Energetic Particle Investigation) (3 kanály pro elektrony, 3 kanály pro protony, 1 kanál pro částice alfa, 1 kanál pro těžší ionty).
Sestupový systém sestával z brzdícího a stabilizačního padáku a nosného padáku z dakronu a kevlaru o průměru 2,5 m. Elektrickou energii dodávaly lithiumsulfonylové akumulátory s celkovou kapacitou 21 Ah, vlastní raketový pohon nebyl instalován. Životnost pouzdra omezovaly:

mechanická a tepelná odolnost (při pozemních zkouškách v r. 1983 do 60 °C vnitřní teploty a tlaku do 1,6 MPa, vypočtená odolnost do 2,0 MPa, k poškození neutrálního hmotnostního spektrometru došlo až při 2,1 MPa);
kapacita akumulátorů (z výroby 21 Ah, při příletu k Jupiteru asi 20 Ah, tj. 74 min sestupu);
družicová část sondy Galileo měla na příjem dat nejvýše 75 minut a pak se musela věnovat jiné aktivitě.
Přenos dat na mateřskou sondu se uskutečňoval na dvou frekvencích v pásmu L (1,3870 a 1,3871 GHz, rychlost přenosu 256 bit/s). Ultrastabilní oscilátor udržoval konstantní frekvenci signálů, takže z Dopplerova posuvu bylo možné odvodit data o rychlosti větru a směru pohybu pouzdra.

Dne 7. prosince 1995 ve 22:04:05 UT vstoupila atmosférická sonda do atmosféry rychlostí 47 km/s nad terminátorem v rovníkové oblasti Jupiteru (6,57° s. š., 4,94° z. d.) pod úhlem 8,6° k horizontále (úhel o 1,5° menší by vedl k odrazu do prostoru, o 1,5° větší k předčasnému shoření).

Během první minuty dosáhlo přetížení asi 230 G a tepelný štít se rozžhavil na 14 000 °C. Během další minuty rychlost poklesla asi na 0,5 km/s, tj. pod hranici místní rychlosti zvuku. Maximální dynamické zatížení dosáhlo 5×105 N/m2, tepelné 42 kW/cm2. Odtavilo se 85 kg ablativního ochranného štítu z fenolových pryskyřic. Začátek měření byl o 53 s opožděn a začal na úrovni atmosférického tlaku 350 hPa místo 100 hPa. Ve 22:06 UT byl v hloubce asi 40 km uvolněn nejprve brzdicí a stabilizační padák a několik sekund poté i nosný padák. Pak se oddělil ohořelý tepelný štít, vyklopilo se rameno s nefelometrem a 3 minuty po vstupu do atmosféry se pouzdro zvolna kolébalo na padáku a zahájilo vysílání směrem k družicové části, nacházející se v té době ve výšce 215 000 km. Za místního večerního soumraku prolétalo hnědou mlhou, než se ponořilo do bílých oblaků ztuhlého čpavku. Konečně ve 22:58 UT byl na Zemi přijat s napětím očekávaný signál potvrzující zahájení vysílání atmosférického pouzdra. Kolem 22:45 UT se již sonda nacházela v hloubce kolem 80 km (okolní tlak asi 0,8 MPa), kde teplota dosahovala 37 °C a o deset minut později již v hloubce asi 95 km, svíráno tlakem 1 MPa.

Ve 23:04 UT atmosférická sonda ukončila vysílání. Maximální hloubka, kam se mohlo pouzdro dostat, byla 163 km, kde byla teplota asi 193 °C a tlak 3 MPa. Ve skutečnosti pouzdro vysílalo 57,6 minut, tzn. dosáhlo úrovně teploty 152 °C a tlaku 2,3 MPa, což odpovídalo hloubce kolem 130 km. Kolem 23:49 UT podle odhadů zanikl padák.

Technici odhadli, že asi v 00:30 UT následujícího dne zanikly části atmosférické sondy vyrobené z hliníkových slitin, později i kostra z titanových slitin a nejpozději kolem 07:00 UT pouzdro definitivně přestalo existovat.

Omlouvám se, že to není k JUNO, ale trochu to vypadá, že se mnozí o této sondě dozvěděli až nyní. Moje maličkost již něco pamatuje a na tuto sondu si hodně vzpomínám.
Tady je něco z Wikipedie, které tímto vřele děkuji za informace.
jen pokud si vzpomínám, hodně se diskutovalo o tom, co tato sonda je schopná naměřit a hodně se vedly teoretické předpovědi o tom, co bude až bude. Výsledky byly hodně překvapivé a mnozí je nazvali mírným zklamáním. Vědci se po dlouhých diskusích a analýzách shodli v tom, že atmosférická sonda se "bohužel" trefila zrovna do rozhraní mezi dvěma proudy, či dvěma víry, či prostě a jednoduše mezi dvěma předěly, kde nebylo tolik materiálu k měření. Možná mne někteří znalci doplní a upřesní.
Dugi omlouvám se za OT, přišlo mi ale vhodné trochu tuhle, koukám vesměs neznámou, část výzkumu Jupitera připomenout.
E

[Lynx]

"...nejpozději kolem 07:00 UT pouzdro definitivně přestalo existovat."

Jo. Tahle věta mě vždy naprosto fascinovala. Jupiter entry probe jako nerozlišitelná součást atmosféry Jupitera Galileo sice asi dopadla stejně a totéž čeká Cassini a Juno, ale u JEP je skvělá ta popsaná časová posloupnost.

[ptpc]

Lynx: Vždy som sa zaujímal o kozmonautiku ale tak intenzívne je to cca dva a pol roka. Takže áno, toto atmosférické puzdro mi ušlo. A sa...

Evžen111: Waw! . Tak toto bolo vynikajúce a díky!

[Pospíšil]

Evžen111: Waw! . Tak toto bolo vynikajúce a díky!

Podle použitého slovníku a skladby vět bych odhadoval, že je to z wiki, kde toto heslo primárně zpracoval Antonín Vítek.

[Dugi]

Ano, však to Evžen napsal: Tady je něco z Wikipedie, které tímto vřele děkuji za informace.

[Radanka]

Tuto barevně zvýrazněnou fotku Jupiterovy rudé skvrny zachytil vědecký pracovník Gerald Eichstädt, který použil data z (jak jinak) JunoCam
Obrázek je přiměřeně osvětlený a silně zvýrazněný tak, aby naši pozornost přivedl právě k této ikonické bouři a turbulencím kolem ní.
originální fotka byla pořízená dne 10.7. v 10h. 07min. EDT, když byla při Periově 7 sonda vzdálená 9 866km. od vrcholků mraků
R

[lamid]

Sean Doran