Trochu se v předchozí diskuzi motají pojmy bod a pixel. Slappy to asi myslel dobře, ale stejně bych to rád trochu upřesnil.
Pokud je objekt tak malý/daleko, že jeho úhlový rozměr na snímku je výrazně menší, než je velikost jednoho pixelu, lze o něm uvažovat jako o bodovém zdroji. Přesně vzato
bodový zdroj má úhlový rozměr 0, ale při tomhle zjednodušení se nedopustíme moc velké chyby.
Což neznamená, že by na snímcích nebyl vidět. To jestli se objekt na snímku objeví, nebo ne, záleží na jeho jasnosti, citlivosti kamery, velikosti objektivu (dalekohledu) a expoziční době. Jde jen o to, že pro něj nemáme prostorově rozlišenou informaci. Nicméně jasnost samotnou (= kolik fotonů z objektu dopadlo na senzor) měřit můžeme, a také její změny v čase. Z toho pak lze odvodit všechny ty věci, o nichž psal slappy.
ALE: to, že je to
bodový zdroj nutně neznamená, že musí na snímku zabírat jen jeden pixel. I objekt, jehož úhlový rozměr bude přesně nula, vytvoří
vždy na sensoru plošku (
https://en.wikipedia.org/wiki/Point_spread_function), což je dáno ohybem světla na optice objektivu. Potom záleží na velikosti pixelů sensoru - pokud jsou dost velké a objekt dost slabý, může tato ploška být menší než pixel a pak logicky objekt bude zabírat jen jediný pixel. Ale se zjasňováním objektu (i když je stále menší než pixel) tato ploška narůstá i na víc pixelů, přestože její tvar nemá s tvarem objektu zatím nic společného (a pak lidé jako pan Alois v diskuzích pod články o Hayabysa 2 vyvozují z tvaru této plošky závěry o tvaru objektu, což je nesmysl
.
Když je někde uvedeno, že objekt zabírá/bude zabírat více pixelů, míní se tím to, že od té doby již jeho úhlová velikost bude taková, že není možné jej považovat za bodový zdroj. Tvar té plošky na snímku začne postupně odpovídat spíše tomu, jak objekt vypadá, než tomu, jak se světlo z něj ohýbá v optice.
