Stránka 11 z 12

Re: Parker Solar Probe

PříspěvekNapsal: 30 říj 2019, 10:25
od Lynx
Rekordní vzdálenost 6,1 mil. km od Slunce je samozřejmě pro možnost přežití sondy velmi riziková, ale když si to nakreslíme ve správných proporcích (průměr Slunce 1,4 mil.km; perihel sondy ve vzdál. 6,1 mil.km), tak to až tak blízké setkání není. Myslím tím prostorově, ne z hlediska tepelných účinků na sondu, ty budou extrémní a stačí malá chyba v orientaci štítu a může lehce přijít o některý z přístrojů.

Re: Parker Solar Probe

PříspěvekNapsal: 30 říj 2019, 15:06
od Geo
Ono se dá různě uvažovat/spekulovat, ale není to výzkum svým způsobem téměř mrtvé planety jako třeba Pluta, Slunce je pořádně živá pro nás neprobádaná a tím také nepředvídatelná hvězda, zdroj (Urquell :mrgreen: ) energie.
Je jasné že postupné přibližování je správné, zatím jsme tam nebyli a je otázkou jestli bude možné další přiblížení ať již pro konstrukci sondy či možnosti Venušina praku. Takže naplánovat si perihel cca čtyři průměry a fous od povrchu, tedy zhruba 1,5 obvodu, jako vrchol mise mi nepřijde daleko a třeba se ještě dočkáme něčeho dalšího ... Já se těším :palec nahoru: :-D

Re: Parker Solar Probe

PříspěvekNapsal: 30 říj 2019, 15:28
od todtv
Proč se o Venuší mluví jako o praku. Když jejím úkolem je odebrat část energie sondě aby se právě mohla dostat blíže Slunci? Kdyby energii Venuše sondě přidala (jako gravitační tahač/prak - jak se to dělá u sond letících dále od Slunce), tak by se sonda při dalším obletu dostala právě dále od Slunce. Proto také PSP startovala ze Země jakoby proti její dráze letu kolem Slunce, aby v celkovém součtu měla vůči Slunci nižší rychlost/energii než Země a dostala se tak ke Slunci blíže než Země.

Re: Parker Solar Probe

PříspěvekNapsal: 30 říj 2019, 15:43
od Lynx
Když narážíš na paradox, že gravitační "prak" způsobí zpomalení, tak tu máme jiný termín, který se dá použít pro průlet za planetou i před ní, a to je gravitační "manévr". Toto je podle mého názoru univerzální termín lepší než prak a přimlouval bych se za jeho používání a za vymýcení praku beze stopy :lol:

Re: Parker Solar Probe

PříspěvekNapsal: 30 říj 2019, 16:04
od Geo
Já bych nehovořil o odebrání energie ale spíše o změně vektoru.
Záleží totiž v jaké fázi afélia k přiblížení dojde, když před afelem sonda po přiblížení nejprve zpomalí a to ji pošle na dráhu bližší těžišti - Slunci, které ji udělí vyšší rychlost , to budou právě ta přiblížení 11.7.2020 a 20.2.2021 a i to těsné, poslední plánované 6.11.2024. Přiblížení letošní 26.12.2019 bude naopak po afelu a tak sonda změní směr a současně bude zrychlovat po bližší dráze ke Slunci , podobné to bude i 16.10.2021 a 21.8.2023

Re: Parker Solar Probe

PříspěvekNapsal: 30 říj 2019, 16:13
od todtv
Zapomněl jsem tam dodat, že jakoby gravitačním prakem se lze dostat blíže ke Slunci, ale s vyšší rychlostí a dojde pak zase k oddálení afelia od Slunce. Záleží na dráze průletu kolem Venuše. Hezky je to vidět při posuzování simulací oběhu planet kolem hvězd, kdy je vidět jak se celková energie soustavy zachovává jen si planetární účastníci mezi sebou "rozházejí" jinak energetické podíly. Samozřejmě celkový ubytek energie ssoustavy vlivem vyzařování gravitačních vln zanedbávám.
Viz tato animace:
https://www.youtube.com/watch?v=cMNQeCWT09A

Kde je trochu vidět, že PSP nenalétává k Venuší jako ke gravitačním praku, tedy z pohledu Venuše jako přes její "záda" z pohledu jejího letu z vnější strany, ale jakoby před její břicho z vnitřní strany. Tím si Venuše sondu přitáhne k sobě proti směru vektoru oběhu sondy (a i Venuše) kolem Slunce, tím tento vektor zmenší - odebere ji energii a naopak Venuše se neměřitelně na oběžné dráze urychlí (sonda zde působí vlastně jako pidigravitační prak pro Venuši) a sonda tak má poté nižší perihélium kolem Slunce. Je to přesně opak gravitačního praku. Toto je gravitační brzdění.
Jako když běžíte a ze strany kolem vás před vás běží dítě (zde zleva) a těsně co je před vámi si ho k sobě přitáhnete rukama a pak ho necháte být - gravitační brzdění. Gravitační prak je, že běžíte a za vámi šíkmo ze strany (zde opět zleva) nebo ze zadu běží dítě a vy si ho v běhu k sobě na záda přitáhnete rukama, a pak ho necháte být - gravitační prak. Gravitace Venuše je zde popsána jako přitažení rukama.

Proto v tomto případě používat termín gravitační prak je nesmysl. Bohužel je to takto špatně vysvětlováno i na na některých laických animacích jak se PSP bude přibližovat ke Slunci. Na NASA animaci je to vidět při zpomalení videa a zazoomování dobře. Autoři těchto videí by si měli vyzkoušet simulaci pohybů těles kolem hvězd, aspoň by zjistili, že jejich animace jsou natvrdo pitomosti, které od sebe opisují. Hlavně že views a lajky a reklammoney.

Re: Parker Solar Probe

PříspěvekNapsal: 30 říj 2019, 16:44
od Sajri
Geo píše:Já bych nehovořil o odebrání energie ale spíše o změně vektoru.
Záleží totiž v jaké fázi afélia k přiblížení dojde, když před afelem sonda po přiblížení nejprve zpomalí a to ji pošle na dráhu bližší těžišti - Slunci, které ji udělí vyšší rychlost , to budou právě ta přiblížení 11.7.2020 a 20.2.2021 a i to těsné, poslední plánované 6.11.2024. Přiblížení letošní 26.12.2019 bude naopak po afelu a tak sonda změní směr a současně bude zrychlovat po bližší dráze ke Slunci , podobné to bude i 16.10.2021 a 21.8.2023


Asi komentuješ tento obrázek, nebo nějaký podobný:
Obrázek

To, zda sonda při průletu kolem Venuše zpomalí nebo zrychlí (mluvíme samozřejmě o heliocentrické rychlosti) nesouvisí s její polohou na heliocentrické dráze (zda je před nebo po afelu), ale s tím, jak konkrétně je geometrie toho kterého průletu naplánována (zjednodušeně řečeno, z které strany - ranní nebo večerní, sonda při průletu míjí Venuši).
Průlety PSP okolo Venuše jsou všechny naplánovány tak, aby při nich došlo ke snížení heliocentrické rychlosti (a tudíž ke zmenšení perihelové vzdálenosti) - zuby na grafu rychlosti na obrázku při průletech kolem Venuše míří vždy dolů. Jde samozřejmě o "okamžité" snížení dané průletem, kromě toho heliocentrická rychlost vždy klesá před afelem a roste po afelu, ale to je normální vlastnost eliptické dráhy.

Re: Parker Solar Probe

PříspěvekNapsal: 30 říj 2019, 17:26
od todtv
Tak jako tak dochází k přenosu, řekněme celkově, energie pohybu/potenciální energie ze sondy PSP sondy na Venuši. Jinak by se sonda nemohla dostat celkově blíže ke Slunci, včetne stejného nebo nižšího afelia, tedy hlouběji do její potenciálové gravitační jámy. Ano sondu lze urychlit za určité situace jakoby tak, že se dostane ke Slunci blíže, ale poté vzroste její afélium až se může dostat na hyperbolickou dráhu.
V tomhle jsou užitečné dostupné simulátory planetárních soustav/gravitace, stejně jako pro pochopení letu kosmických lodí na orbitu je OK vyzkoušet si Kerbal Space program.

Re: Parker Solar Probe

PříspěvekNapsal: 30 říj 2019, 19:07
od Geo
Tak mně přijde, že všichni mluvíme o tom samém ale každý jinak, což je u mne coby samouka normální ;) :-D
Každopádně trajektorie je tak navržena, že po každém Venusovském přiblížení dochází v následujícím oběhu ke změně dráhy - zkrácení a současně zvýšení heliocentrické rychlosti.

Re: Parker Solar Probe

PříspěvekNapsal: 30 říj 2019, 21:44
od todtv
To že při odběru energie sondě se ta dostane ke Slunci blíže a vzroste její rychlost je přirozený důsledek Keplerových zákonů/Einsteinovy teorie gravitace.
Když budu na dráze v úrovni Měsíce, kde se pohybuji 1 km/s a budu chtít přejít o asi 380 000 km blíže Zemi na nízkou oběžnou dráhu o rychlosti 7,9 km/s, tak budu muset část orbitální energie odevzdat někam (PSP ji odevzdává Venuši). Díky tomu se dostanu blíže Zemi, ale protože jsem k ní blíže (tedy hlouběji v její gravitační jámě), tak abych mohl stále obíhat kolem Země, tak budu muset mít výrazně vyšší rychlost, abych na ní nespadl.
Viz Einsteinova představa kdy se těleso pohybuje v gravitační jámě. Když jsem dále a na okraji jámy, tak můžu kroužit kolem tělesa pomaleji. Ale protože jsem výše/dále, tak mám relativně vyšší potenciální/orbitální energii. Když budu blíže, tedy hlouběji v jámě, tak kolem stěn jámy musím kroužit jak ďábel, abych nespadl dolu (přitom mám menší potenciální energii, bo jsem blíže).

Myslím, že laici zde často mixují věc jako "Hele jak můžu odebrat tělesu orbitální/potenciální energii, kdy pak krouží kolem Slunce/Země apod. rychleji, byť je blíže. Dyť když odeberu energii, tak přece nemůže kroužit rychleji!". Zde je nepochopení orbitální mechaniky těles. Protože ano, odeberu sondě orbitální energii, ta se dostane blíže, a proto krouží rychleji.
Obrácený argument. Chceš se dostat ze Země na Mars - tak musíš raketě dodat orbitální energii (potenciální vzhledem ke Slunci), aby ses dostal dále od Slunce a protože jsi dále, tak ti na obíhání kolem Slunce stačí menší orbitální rychlost přesto, že jsem raketě musel dodat energii.
Proto také planety čím jsou dále od Slunce kolem něj obíhají pomaleji a když jsou blíže tak rychleji.

Einsteinova představa gravitace potenciální jámou se dělá např. posazení těžítka do napnutého prostěradla/plátna a kolem se nechají kutálet kuličky. Pak je vidět, že kuličky změní průchodem potenc. grav. jámou směr a když jsou díře nejblíže tak se také kutálejí rychleji.
Toto ode mně pochopili i důchodci o toto se nezajímající, viz toto video které Není o Keplerovi, ale o terorii gravitace zakřivením prostoru, akorát toot zakřivení v realitě není ve 2D jako povrch plátna, ale ve 3D, což si neumíme představit, tak se to ukazuje na 2D. Nevýhodou ukázky je, že samozřejmě díky tření kuliček o plátno se po chvíli skutálejí do středu, ale stačí to pro vysvětlení.:
https://www.youtube.com/watch?v=MTY1Kje0yLg

Za mě konec již oftopicu.