Voyager

[Dugi]

822 kilogramů těžká americká sonda Voyager 2 odstartovala 20.8. 1977 z Eastern Test Range s pomocí nosné rakety Titan 3E. Během, své podivuhodné mise využil unikátního uspořádání planet, které nebeská mechanika nabídne jednou za 175 roků. Díky využití několika tzv. gravitačních praků se cesta na Neptun zkrátila ze 30 na 12 let. Postupně tato sonda zmapovala planety Jupiter, Saturn, Uran i Neptun. Poslední dvě jmenované navštívila jako jediná sonda vůbec a většina dat která o těchto planetách máme tak pochází právě od Voyageru 2.
Sonda mířila mimo Sluneční soustavu a v roce 2007 se dostala do tzv. heliopauzy a v současné době míří mimo vliv naší soustavy. Signál ze sondy putuje na Zemi neuvěřitelných 13 hodin a denně se Voyager 2 od země vzdálí o 1,5 milionu kilometrů Za 5 let by měla sonda opustit sféru sluneční soustavy a dostat se do mezihvězdného prostoru. Tou dobou ale již pravděpodobně dojdou zdroje energie – ty by měly sloužit ještě asi 2 roky.



Voyager 2 na své palubě nese například pozlacenou destičku se základními informacemi o Zemi – pro případ, kdyby ji našly nějaké inteligentní bytosti. 29. června se sonda dočkala významného kulatého a hlavně rekordního jubilea – i po 12 000 dnech je stále funkční a je tak nejdéle fungujícím průzkumníkem vesmíru.
Spolu s „dvojkou“ startoval i Voyager 1. Kvůli špatnému počasí byl jeho start odložen o 14 dní a proto se tohoto jubilea dočká až 13. července. Voyager 1 je v současné době ještě dál než dvojka – jeho vzdálenost od Země je 17 miliard kilometrů.
Oba Voyagery poskytly lidstvu mnoho cenných informací a i když startovaly před více než 30 lety, jejich přínos oceňujeme i v dnešní době.

[Dugi]

Dnes se na českém videoportálu Stream objevilo video s názvem 18. září - Den, kdy člověk poprvé uviděl Zemi a Měsíc dohromady. Profesionálně udělaný, Pavlem Zunou nadabovaný dvouminutový dokument se věnuje sondě Voyager.

[Dugi]

Voyager 1, sonda vypuštěná před 33 lety se dostal do místa, které můžeme v jistých ohledech považovat za hranici Sluneční soustavy. Vzhledem k měření slunečního větru se ukázalo, že v těchto místech už se jeho částice pohybují „šikmo k dráze sondy“. Tím se kolem Sluneční soustavy vytváří jakási gigantická bublina z částic slunečního větru.
Co je ale ještě důležitější – Voyager 1 se může pyšnit titulem nejvzdálenější lidský výtvor v historii. Je od Země 17,4 miliardy kilometrů daleko a signál k nám putuje neuvěřitelných 16 hodin. Přesto je toto vymezení hranice Sluneční soustavy poměrně ošidné. Nesmíme si hranici představovat v pozemských exaktních měřítkách. Tady se pracuje se vzdálenostmi v řádech milionů kilometrů. Nedá se tedy říct „včera jsme byli ve Sluneční soustavě a dneska už jsme mimo ní“. Navíc i samotná definice okraje Sluneční soustavy je velice zrádná. Máme za hranici považovat tuto „bublinu“, kterou Voyager právě prolétává, nebo se máme řídit hranicí heliosféry? A co Oortův oblak, hypotetická porodnice komet? Patří ještě do Sluneční soustavy, nebo ne? Pokud ano, pak si Voyager na opuštění Sluneční soustavy ještě hodně dlouho počká. Ale to nic nemění na tom jak úžasných výsledků sonda dosáhla.

[Tano]

Voyager 1, podobně jako jeho sesterská sonda Voyager 2, na své palubě nese měděnou pozlacenou gramofonovou desku, která obsahuje poselství případným inteligentním nálezcům sondy. Jedná se o disk o průměru 305 mm se záznamem 115 obrázků v analogovém formátu, 55 pozdravů v různých jazycích světa a 35 různých přírodních i umělých zvuků a 27 záznamů hudby zaznamenaný při rychlosti 16⅔ otáček za minutu. Disk je uložen uvnitř hliníkového pouzdra, na jehož povrchu je vygravírováno schéma, znázorňující původ sondy a návod k použití disku. Součástí pouzdra je i vzorek radioaktivního 238U (počáteční aktivita 9,6 Bq), umožňující případnému nálezci určení stáří sondy. Zbytek nahrávky je tvořen zvukovým záznamem

http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/5/56/The_Sounds_of_Earth_Record_Cover_-_GPN-2000-001978.jpg/478px-The_Sounds_of_Earth_Record_Cover_-_GPN-2000-001978.jpg

zdroj Wikpedie

Ve spodním odkazu si můžete poslechnout pozdravy ve všech 55ti jazycích. Nejkrásnější je ale český pozdrav "Milí přátelé, přejeme Vám vše nejlepČí"

http://voyager.jpl.nasa.gov/spacecraft/greetings.html

[Dugi]

Tak tohle s tím českým pozdravem je opravdu zajímavá perlička, o tom jsem nevěděl.
Ale stejně si myslím, že celá ta dobře pojatá akce s vysláním informací o Zemi mimo Sluneční soustavu je nedomyšlená. Ano, sice obsahuje "návod", jak informace využít, ale všechno to stojí na našich lidských základech logiky.
Zaprvé - byla by obrovská klika, kdyby se někdy k sondě dostaly uvažující bytosti a ještě větší náhoda by byla, kdyby jejich uvažování stavělo na stejných základech jako máme my. Jak vůbec může vypadat život? Co když stavebním prvkem mimozemšťanů nebude uhlík, ale nějaký jiný prvek? Budou dozajista vypadat jinak a určitě budou i jinak přemýšlet, budou mít jinak vyvinuté smysly. Co když vůbec nebudou mít "uši", takže nic neuslyší, nebo naopak budou mít sluch uzpůsobený pro jiné zvukové kmitočty (ultrazvuk, infrazvuk). To samé platí i pro oči, možná nebudou vidět v našem viditelném spektru - třeba budou zaměřeni na UV, nebo IR záření. A na závěr to hlavní - jejich systém myšlení musí být stejný, jako máme my. Ano, někdo může namítnout, že piktogramy pochopí nejen člověk, ale i některá zvířata. Jenže pokud spekulujeme o mimozemšťanech, pak mluvíme o zcela jiné formě života, která může být na hony vzdálena naší zažité představě.
Ale to my tady určitě nevymyslíme

[Gydravan]

Aké sú tam formy života, aké rozumné bytosti, vek a vyspelosť civilizácií...? Také myšlienky mi prichádzajú na myseľ, keď hovoríme, že dve sondy, vytvorené človekom opustia našu slnečnú sústavu. Či ich niekto niekedy zachytí? Ak stíchnu, asi nie. Iná malinká bodka, ktorú nám sonda ukázala, je naša Zem. Kdesi som čítal, že ona, na rozdiel od iných planét, v pásme rádiových vĺn žiari ako hviezda. A že inteligentné bytosti možno už teraz rozoznajú od žiarenia Slnka, či iných hviezd. My sme to ešte nedokázali. Ale času máme určite dosť. Pridám krátky úryvok zo slohovej úlohy môjho vnuka, siedmaka:
10. Aká budúcnosť čaká ľudstvo?
Napred niekoľko faktov: Ľudská civilizácia, s prižmúrením očí, sa dá rátať na desať tisíc rokov. Človek rozumný, homo sapiens sapiens, chodí po tejto planéte päťdesiat tisíc rokov. Podľa astronómov a ostatného vedeckého sveta, naše Slnko pohltí Zem o sedem a pol miliardy rokov. Podmienky pre život však zostanú zachované ešte najmenej celú miliardu rokov. Je to obrovské časové obdobie pre mladú ľudskú civilizáciu, ak sa sama nepričiní o svoju záhubu. Obdobie takmer nepredstaviteľné pre človeka s dnešným myslení, ale reálne. Dinosaury žili na tejto planéte dvesto miliónov rokov. Tak prečo nie ľudstvo?

[Dugi]

V první řadě tě vítám na našem fóru. Jako každého nováčka, i tentokrát e zeptám, zda ti vyhovuje spíše tykání, nebo vykání.
K tvému příspěvku - vezmu to od konce. Je to proto, že dinosauři neměli k dispozici jaderné zbraně, kterými by se mohli navzájem zlikvidovat.
Ta neuvěřitelná rozlehlost kosmu je přímo nepředstavitelná. V tom máš pravdu. Vezmi si jen to, že v roce 1974 odeslali zprávu z teleskopu Arecibo. Ta rychlostí světla cestuje k hvězdokupě M13. K ní doletí za 25 100 let! I kdyby ji tam (teoreticky) někdo zachytil, rozluštil a odpověděl, tak k nám by odpověď dorazila za dalších 25 100 let! A jak říká předseda Jihalvské astronomické společnosti, pan Podařil - "Teď si představte, že by v té odpovědi bylo: "Cože?"
Osobně si myslím, že jedinou šancí, jak si lidstvo může zachránit krk je přestěhování na jinou planetu. Prozatím na Mars a intenzivně pracovat na výrobě velkých kosmických lodí, které by lidskou rasu udržely. Ale to už je science-fiction.

[tomas]

Taky jsme se učili, že Země by ve vesmíru ve vzdálenosti zhruba 100 světelných let výrazně zářila v rádiovém spektru. Autor této myšlenky si bohužel neuvědomil, že síla signálu klesá s druhou mocninou vzdálenosti. Tuto vlastnost teď docela nelibě nesou právě technici zajišťující komunikaci s Voyagery. Výkon vysílače je pouhých 23W a díky obrovské vzdálenosti ještě zeslábne, takže ho mohou příjímat pouze obří teleskopy. Blíže o Voyagerech v článku na Technetu.
Pokud se vrátíme k té zářící Zemi. Jednak by se to její spektrum během let měnilo, jak postupně přechází lidstvo v komunikaci na čím dál vyšší frekvence a jednak by signál slábl díky vzdálenosti i díky menšímu výkonu nutnému k šíření vyšších frekvencí, ale také tím, že se v posledních letech přechází na digitální vysílání, kterému stačí k přenesení na stejnou vzdálenost mnohem menší výkon. To je dáno jeho vlastnostmi, například možností rekonstrukce informace na příjimací straně.

[tomas]

Myslím si Dugi, že stěhování na jinou planetu nebo spíš jiné kosmické těleso není zas až takové vzdálené sci-fi. Trochu na to hraje i Elon Musk, když se snaží prosadit Red Dragon. Létání se také moc nechytalo, dokud se přistávalo tam, co se startovalo. Až když bylo kam cestovat, tedy až vznikla POTŘEBA leteckého cestování, pak teprve byl dodán rozvoji letectví ten správný impuls.
Pokud se SpaceX podaří realizovat vícenásobně použitelné rakety, pak není problém je provozovat i jinde než na Zemi. Jakmile by vznikla základna na Marsu, už by bylo kam cestovat a kosmonautika by zažila nevídaný rozmach.
Pokud by na Marsu vznikla dokonce kolonie se kterou by se obchodovalo, tak z cestování vesmírem vznikne taktéž potřeba. Navíc tady na Zemi můžeme uskutečnit schůzku i telefonicky nebo virtuálně. Díky omezené rychlosti světla to s kolonií na Marsu nebude možné realizovat. Komu by se chtělo čekat na odpověď v telefonu 20 minut .Jediná šance na smysluplnou obchodní schůzku je, letět tam.

Docela jsem fandil projektu jednosměrné cesty na Mars, škoda že nevyšel, to by mohl být ten správný impuls.
Zatím bych turistickou kosmonautiku přirovnal k výletu balónem nebo vyhlídkovému letu.

[Dugi]

No, nevím. Jak jsem už jednou řekl - rád bych se dožil okamžiku, kdy se noha člověka dotkne nějakého kosmického tělesa.