STS-127
STS-127
Konec raketoplánů už klepe na dveře. Než se ale Endeavour, Discovery a Atlantis přesunou do technických muzeí mají před sebou poslední velký úkol - dokončit stavbu mezinárodní vesmírné stanice. A toho se týká i mise STS-127, která do vesmíru odstartuje už tuto sobotu krátce po poledni.
Přesto se vám asi zdá podivné, že v titulku píšu o Japonsku, když raketoplány provozuje pouze americká NASA. Jenže ISS znamená mezinárodní vesmírná stanice. A právě slovo mezinárodní má pro misi STS-127 velký význam. Většinu dílů stanice tvoří moduly vyrobené v USA a v Rusku. Ve stínu těchto gigantů se ale někdy zapomíná na další státy, které se na stavbě ISS podílejí. Ať už se jedná o Kanadu, která dodala obří mechanickou ruku, Evropskou unii, která má na starosti moduly Leonardo, Donatello a Raffaelo. A ještě jeden stát se významným způsobem zasazuje o rozvoj ISS. Ano, hádáte správně, je to země vycházejícího slunce - Japonsko.
Japonská troška do vesmírného mlýna nese název Kibó (japonsky きぼう). Česky bychom mohli tento název přeložit jako Naděje. Co je vlastně Kibó zač? Velmi stručně řečeno je to laboratorní modul, který umožňuje provádět pokusy přímo v otevřeném kosmu. Při některých experimentech je totiž zapotřebí vystavit vzorky extrémním podmínkám, které panují ve vesmírném vzduchoprázdnu. K tomu na Kibó slouží venkovní plošina, která je určená pro konání výzkumných experimentů. Kibó se ke stanici připojuje přetlakovým válcem (11,4 metru dlouhý a 4,4 metru v průměru), který umožňuje provádět pokusy při běžné atmosféře.
Přetlakový modul už na ISS dopravila mise STS-124 v červnu roku 2008. Teď už zbývá vyslat do vesmíru i venkovní plošinu a právě o to se postará mise STS-127. Tímto letem byl pověřen raketoplán Endeavour, který má podle plánu odstartovat z odpalovací rampy LC-39A v Kennedyho vesmírném středisku na Floridě ve 13:17 SEČ (přímý přenos ze startu můžete sledovat na NASA TV). Na jeho palubě bude celkem sedm astronautů, které si na následujících řádcích stručně představíme.
Mark Polansky (53 let) - velitel mise
Má ze sebou dva lety do vesmíru (STS-98 a STS-116) je ženatý, má dvě děti a bydlí ve městě Edison ve státě New Jersey.
Doug Hurley (42 let) - pilot raketoplánu
Podplukovník americké námořní pěchoty má nalétáno více než 3 200 hodin na 22 různých typech letounů. Do vesmíru se ale podívá poprvé. Žije ve městě Apalachin ve státě New York a ve volném čase se rád věnuje myslivosti, nebo jízdě na kole. Je také velkým fandou závodů NASCAR
Christopher Cassidy (39 let) - specialista mise
Velitel amerického námořnictva z města York ve státě Maine má tři děti a do kosmu poletí poprvé.
Julie Payette (45 let) - specialistka mise
Jediná žena na palubě mise STS-127 je vyslankyní kanadské vesmírné agentury vlastní pilotní licenci a ráda hraje na piano. Spolu s dvěma dětmi žije v kanadském Quebecku.
Tom Marshburn (48 let) - specialista mise
Otec jedné dcery z města Statesville v Severní Carolině se do kosmu podívá poprvé.
Dave Wolf (52 let) - specialista mise
Tenhle muž z města Indianapolis je nejostřílenější člen posádky. Má za sebou tři lety do vesmíru a čtyři výstupy do volného kosmu. Přijdete si k tomu ještě 128 dní strávených na ruské stanici MIR.
Tim Kopra (45 let) - specialista mise / letový inženýr 20 expedice na ISS
Plukovník americké armády pochází z Austinu v Texasu zůstane na ISS, kde vystřídá Koichi Wakatu. Na Zemi se vrátí s misí STS-128
Koichi Wakata (45 let) - specialista mise
Na ISS ho dopravila mise STS-119. Nyní jeho pobyt na vesmírné stanici skončí a vrátí se na Zemi. Žije v japonském městě Saitama.
Popis loga:
NASA si vždy dává záležet na tom jaké logo pro misi použije. Vše co se na symbolu mise objeví má své opodstatnění. Pojďme se tedy podívat jak NASA vysvětluje logo STS-127
" Modrá Země je znázorněna bez hranic,
což symbolizuje, že svět sdílíme všichni společně.
Žlutě znázorněná dráha letu
přechází do tří paprsků,
které míří do symbolu hvězdy,
která symbolizuje japonskou agenturu JAXA"
Časový plán mise:
13.6. (1. den mise) - Start Endeavouru je plánován na 13:17 SEČ. Orbiter se dostane na oběžnou dráhu země a otevře svůj nákladový prostor.
14.6. (2. den mise) - S pomocí mechanické ruky, na jejímž konci je umístěna kamery astronauti zkontrolují, zda při startu nedošlo k poškození tepelného štítu. Pokud by odhalili problém, k opravě by došlo během jednoho z plánovaných výstupů do vesmíru. Dále probíhají zkoušky systémů nutných ke spojení s ISS.
15.6. (3. den mise) - Spojení s ISS přes modul Harmony. Po cca. půl hodině se otevře hermetický kryt a obě posádky se setkají. Astronauti přemístí skafandry z raketoplánu na stanici. Robotické ruce si nacvičují umístění venkovní plošiny modulu Kibó.
16.6. (4. den mise) - 1. výstup do volného kosmu - Ruka raketoplánu vyzdvihne z nákladového prostoru venkovní plošinu pro modul Kibo a podá ji Canadarmu - kanadské sedmnáctimetrové ruce, která je umístěna na konstrukci ISS. Tato ruka pak plošinu připojí k modulu Kibó. Wolf a Kopra ještě před definitivním umístěním plošiny připraví styčné plochy na modulu Kibo. Zároveň povolí šrouby na zásobníku amoniaku, který bude vyměněn během mise STS-128. Oba se pak přesunou k příhradové konstrukci, kde opraví nedostatek z mise STS-119. Závěrem výstupu nainstalují na páteř stanice systém, který umožní uchycování náhradních dílů.
17.6. (5. den mise) - Pokud bude poškozen tepelný štít raketoplánu, bude se opravovat. Canadarm2 společně s raketoplánovou rukou vyjmou z nákladového prostoru blok šesti baterií pro solární panely.
18.6. (6. den mise) - 2. výstup do volného kosmu - Wolf a Mashburn přemístí blok baterií a řadu náhradních dílů na příhradovou konstrukci stanice. Na závěr nainstalují kameru, která bude mířit na venkovní plošinu aby bylo možné natáčet průběh experimentů.
19.6. (7. den mise) - Obě mechanické ruce vyjmou z nákladového prostoru japonský logistický modul, který pak Canadarm2 upevní k přetlakovému bloku na modulu Kibó.
20.6. (8. den mise) - 3. výstup do volného kosmu - Wolf a Cassidy zkontrolují venkovní plošinu modulu Kibó a provedou výměnu šesti baterií u solárních panelů.
21.6. (9. den mise) - Veškeré dění se bude točit okolo modulu Kibó. Jeho robotická ruka nainstaluje tři měřicí přístroje. Z nich nejzajímavější je MAXI - širokopásmový vyhledávač rentgenových paprsků.
22.6. (10. den mise) - 4. výstup do volného kosmu - Cassidy a Marshburn vymění další dvě baterie. Poté nainstalují druhou kameru, která bude snímat pokusy na venkovní plošině z jiného úhlu.
23.6. (11. den mise) - Pro tento den nemají posádky žádný úkol. Na programu je "volná zábava".
24.6. (12. den mise) - Canadarm2 a raketoplánová ruka vyjmou a na venkovní plošinu modulu Kibó umístí blok, který bude sloužit jako podpora venkovní plošiny.
25.6. (13. den mise) - 5. výstup do volného kosmu - Cassidy a Marshburn provedou obnovu krytu manipulátoru Dextre, přemístí kabeláž od panelů, nainstalují dva přídavné systémy pro uchycení nákladu. Na závěr vymění zastaralý kamerový systém na příhradové konstrukci.
26.6. (14. den mise) - Canadarm2 na sebe připojí OBBS - Orbiter boom sensor system. Jedná se o systém, který pomocí kamer a laserů překontroluje tepelný tít raketoplánu - hlavně jeho nos a náběžné hrany křídel, tedy místa, která jsou při vstupu do atmosféry vystavena extrémním podmínkám. Přetlakový uzel se zavírá.
27.6. (15. den mise) - Endeavour se oddělí od ISS. OBBS ještě jednou kontroluje stabilitu tepelného štítu.
28.6. (16. den mise) - Posádka provádí testy systémů pro vstup do atmosféry, robotická ruka na nízké oběžné dráze navíc vypouští satelity DRAGONSAT (má prokázat možnost propojení dvou nezávislých satelitů bez zásahu člověka) a ANDE-2 (během sestupu měří hustotu atmosféry).
29.6. (17. den mise) - Kryt nákladového prostoru se uzavírá, orbiter sestupuje do atmosféry a následně přistává na Kennedyho vesmírném středisku.
Odklady mise:
EDIT 1 - 13.6. - dnes měl raketoplán Endeavour odstartovat k ISS. Při kontrole ale inženýři objevili netěsnosti palivových ventilů, kterými protéká plynný vodík. Prozatím není jisté jak dlouho bude oprava trvat. NASA zatím mluví o odkladu startu minimálně o 96 hodin, tedy o 4 dny. Start by měl tedy nastat ve středu 17. června ve 13:17 SEČ. O dalších případných odkladech Vás zde budu samozřejmě ihned informovat.
EDIT 2 - 17.6. - Dnes se měl raketoplán odlepit od země. Místo toho si ale na start počká skoro měsíc! Inženýři sice v předchozích dnech opravovali nefunkční ventil přivádějící plynný vodík z externí nádrže, přesto se při plnění znovu objevil únik paliva. NASA ač nerada musí znovu start raketoplánu odsunout. Další startovací okno se ale otevře až za necelý měsíc. Raketoplán by tedy měl startovat 11. července.
Přesto se vám asi zdá podivné, že v titulku píšu o Japonsku, když raketoplány provozuje pouze americká NASA. Jenže ISS znamená mezinárodní vesmírná stanice. A právě slovo mezinárodní má pro misi STS-127 velký význam. Většinu dílů stanice tvoří moduly vyrobené v USA a v Rusku. Ve stínu těchto gigantů se ale někdy zapomíná na další státy, které se na stavbě ISS podílejí. Ať už se jedná o Kanadu, která dodala obří mechanickou ruku, Evropskou unii, která má na starosti moduly Leonardo, Donatello a Raffaelo. A ještě jeden stát se významným způsobem zasazuje o rozvoj ISS. Ano, hádáte správně, je to země vycházejícího slunce - Japonsko.
Japonská troška do vesmírného mlýna nese název Kibó (japonsky きぼう). Česky bychom mohli tento název přeložit jako Naděje. Co je vlastně Kibó zač? Velmi stručně řečeno je to laboratorní modul, který umožňuje provádět pokusy přímo v otevřeném kosmu. Při některých experimentech je totiž zapotřebí vystavit vzorky extrémním podmínkám, které panují ve vesmírném vzduchoprázdnu. K tomu na Kibó slouží venkovní plošina, která je určená pro konání výzkumných experimentů. Kibó se ke stanici připojuje přetlakovým válcem (11,4 metru dlouhý a 4,4 metru v průměru), který umožňuje provádět pokusy při běžné atmosféře.
Přetlakový modul už na ISS dopravila mise STS-124 v červnu roku 2008. Teď už zbývá vyslat do vesmíru i venkovní plošinu a právě o to se postará mise STS-127. Tímto letem byl pověřen raketoplán Endeavour, který má podle plánu odstartovat z odpalovací rampy LC-39A v Kennedyho vesmírném středisku na Floridě ve 13:17 SEČ (přímý přenos ze startu můžete sledovat na NASA TV). Na jeho palubě bude celkem sedm astronautů, které si na následujících řádcích stručně představíme.
Mark Polansky (53 let) - velitel mise
Má ze sebou dva lety do vesmíru (STS-98 a STS-116) je ženatý, má dvě děti a bydlí ve městě Edison ve státě New Jersey.
Doug Hurley (42 let) - pilot raketoplánu
Podplukovník americké námořní pěchoty má nalétáno více než 3 200 hodin na 22 různých typech letounů. Do vesmíru se ale podívá poprvé. Žije ve městě Apalachin ve státě New York a ve volném čase se rád věnuje myslivosti, nebo jízdě na kole. Je také velkým fandou závodů NASCAR
Christopher Cassidy (39 let) - specialista mise
Velitel amerického námořnictva z města York ve státě Maine má tři děti a do kosmu poletí poprvé.
Julie Payette (45 let) - specialistka mise
Jediná žena na palubě mise STS-127 je vyslankyní kanadské vesmírné agentury vlastní pilotní licenci a ráda hraje na piano. Spolu s dvěma dětmi žije v kanadském Quebecku.
Tom Marshburn (48 let) - specialista mise
Otec jedné dcery z města Statesville v Severní Carolině se do kosmu podívá poprvé.
Dave Wolf (52 let) - specialista mise
Tenhle muž z města Indianapolis je nejostřílenější člen posádky. Má za sebou tři lety do vesmíru a čtyři výstupy do volného kosmu. Přijdete si k tomu ještě 128 dní strávených na ruské stanici MIR.
Tim Kopra (45 let) - specialista mise / letový inženýr 20 expedice na ISS
Plukovník americké armády pochází z Austinu v Texasu zůstane na ISS, kde vystřídá Koichi Wakatu. Na Zemi se vrátí s misí STS-128
Koichi Wakata (45 let) - specialista mise
Na ISS ho dopravila mise STS-119. Nyní jeho pobyt na vesmírné stanici skončí a vrátí se na Zemi. Žije v japonském městě Saitama.
Popis loga:
NASA si vždy dává záležet na tom jaké logo pro misi použije. Vše co se na symbolu mise objeví má své opodstatnění. Pojďme se tedy podívat jak NASA vysvětluje logo STS-127
" Modrá Země je znázorněna bez hranic,
což symbolizuje, že svět sdílíme všichni společně.
Žlutě znázorněná dráha letu
přechází do tří paprsků,
které míří do symbolu hvězdy,
která symbolizuje japonskou agenturu JAXA"
Časový plán mise:
13.6. (1. den mise) - Start Endeavouru je plánován na 13:17 SEČ. Orbiter se dostane na oběžnou dráhu země a otevře svůj nákladový prostor.
14.6. (2. den mise) - S pomocí mechanické ruky, na jejímž konci je umístěna kamery astronauti zkontrolují, zda při startu nedošlo k poškození tepelného štítu. Pokud by odhalili problém, k opravě by došlo během jednoho z plánovaných výstupů do vesmíru. Dále probíhají zkoušky systémů nutných ke spojení s ISS.
15.6. (3. den mise) - Spojení s ISS přes modul Harmony. Po cca. půl hodině se otevře hermetický kryt a obě posádky se setkají. Astronauti přemístí skafandry z raketoplánu na stanici. Robotické ruce si nacvičují umístění venkovní plošiny modulu Kibó.
16.6. (4. den mise) - 1. výstup do volného kosmu - Ruka raketoplánu vyzdvihne z nákladového prostoru venkovní plošinu pro modul Kibo a podá ji Canadarmu - kanadské sedmnáctimetrové ruce, která je umístěna na konstrukci ISS. Tato ruka pak plošinu připojí k modulu Kibó. Wolf a Kopra ještě před definitivním umístěním plošiny připraví styčné plochy na modulu Kibo. Zároveň povolí šrouby na zásobníku amoniaku, který bude vyměněn během mise STS-128. Oba se pak přesunou k příhradové konstrukci, kde opraví nedostatek z mise STS-119. Závěrem výstupu nainstalují na páteř stanice systém, který umožní uchycování náhradních dílů.
17.6. (5. den mise) - Pokud bude poškozen tepelný štít raketoplánu, bude se opravovat. Canadarm2 společně s raketoplánovou rukou vyjmou z nákladového prostoru blok šesti baterií pro solární panely.
18.6. (6. den mise) - 2. výstup do volného kosmu - Wolf a Mashburn přemístí blok baterií a řadu náhradních dílů na příhradovou konstrukci stanice. Na závěr nainstalují kameru, která bude mířit na venkovní plošinu aby bylo možné natáčet průběh experimentů.
19.6. (7. den mise) - Obě mechanické ruce vyjmou z nákladového prostoru japonský logistický modul, který pak Canadarm2 upevní k přetlakovému bloku na modulu Kibó.
20.6. (8. den mise) - 3. výstup do volného kosmu - Wolf a Cassidy zkontrolují venkovní plošinu modulu Kibó a provedou výměnu šesti baterií u solárních panelů.
21.6. (9. den mise) - Veškeré dění se bude točit okolo modulu Kibó. Jeho robotická ruka nainstaluje tři měřicí přístroje. Z nich nejzajímavější je MAXI - širokopásmový vyhledávač rentgenových paprsků.
22.6. (10. den mise) - 4. výstup do volného kosmu - Cassidy a Marshburn vymění další dvě baterie. Poté nainstalují druhou kameru, která bude snímat pokusy na venkovní plošině z jiného úhlu.
23.6. (11. den mise) - Pro tento den nemají posádky žádný úkol. Na programu je "volná zábava".
24.6. (12. den mise) - Canadarm2 a raketoplánová ruka vyjmou a na venkovní plošinu modulu Kibó umístí blok, který bude sloužit jako podpora venkovní plošiny.
25.6. (13. den mise) - 5. výstup do volného kosmu - Cassidy a Marshburn provedou obnovu krytu manipulátoru Dextre, přemístí kabeláž od panelů, nainstalují dva přídavné systémy pro uchycení nákladu. Na závěr vymění zastaralý kamerový systém na příhradové konstrukci.
26.6. (14. den mise) - Canadarm2 na sebe připojí OBBS - Orbiter boom sensor system. Jedná se o systém, který pomocí kamer a laserů překontroluje tepelný tít raketoplánu - hlavně jeho nos a náběžné hrany křídel, tedy místa, která jsou při vstupu do atmosféry vystavena extrémním podmínkám. Přetlakový uzel se zavírá.
27.6. (15. den mise) - Endeavour se oddělí od ISS. OBBS ještě jednou kontroluje stabilitu tepelného štítu.
28.6. (16. den mise) - Posádka provádí testy systémů pro vstup do atmosféry, robotická ruka na nízké oběžné dráze navíc vypouští satelity DRAGONSAT (má prokázat možnost propojení dvou nezávislých satelitů bez zásahu člověka) a ANDE-2 (během sestupu měří hustotu atmosféry).
29.6. (17. den mise) - Kryt nákladového prostoru se uzavírá, orbiter sestupuje do atmosféry a následně přistává na Kennedyho vesmírném středisku.
Odklady mise:
EDIT 1 - 13.6. - dnes měl raketoplán Endeavour odstartovat k ISS. Při kontrole ale inženýři objevili netěsnosti palivových ventilů, kterými protéká plynný vodík. Prozatím není jisté jak dlouho bude oprava trvat. NASA zatím mluví o odkladu startu minimálně o 96 hodin, tedy o 4 dny. Start by měl tedy nastat ve středu 17. června ve 13:17 SEČ. O dalších případných odkladech Vás zde budu samozřejmě ihned informovat.
EDIT 2 - 17.6. - Dnes se měl raketoplán odlepit od země. Místo toho si ale na start počká skoro měsíc! Inženýři sice v předchozích dnech opravovali nefunkční ventil přivádějící plynný vodík z externí nádrže, přesto se při plnění znovu objevil únik paliva. NASA ač nerada musí znovu start raketoplánu odsunout. Další startovací okno se ale otevře až za necelý měsíc. Raketoplán by tedy měl startovat 11. července.
"Země je kolébkou života, ale nelze žít věčně v kolébce ..." - Konstantin Eduardovič Ciolkovskij
Re: Další informace o raketoplánech
Z dnešního dne odběhlo jen pár minut a do vesmíru se dral další americký raketoplán. Mise STS-127 má ale jednu vadu na kráse. Po startu se totiž od palivové nádrže uvolnilo několik kusů pěnové izolace, které následně narazily do spodní části raketoplánu. Incident, který trval sotva necelou vteřinu zachytily i kamery upevněné na nádrži.
Jako obvykle jsem si přímý přenos jednoho z posledních letů raketoplánů nemohl nechat ujít. Když jsem na monitoru zahlédl nevýrazné šmouhy, nevěnoval jsem tomu pozornost a celou věc považoval za vidinu způsobenou pokročilou noční hodinou. Navíc ani komentátoři se k onomu momentu nevraceli, takže jsem opravdu začal věřit, že se mi to jen zdálo. Když jsem se ale ráno probudil a četl jsem, že do Endeavouru narazily kusy pěnové izolace, hned jsem si vzpomněl na noční incident. Neváhal jsem a začal pátrat po informacích. Na serveru YouTube už byl k dispozici záznam celého startu a tak jsem si ho pustil.
Po celou dobu probíhal start v poklidu a podle plánu. V čase T+125s došlo k odhození pomocných motorů. Endeavour v té době letěl rychlostí cca. 3 300 km/h a byl ve výšce asi 30 kilometrů. Sedm sekund od oddělení pomocných motorů se ale na monitoru znovu objevily šmouhy. Několikrát jsem si inkriminované místo pustil. zřetelně bylo vidět, že se v prostoru mezi palivovou nádrží a tělem raketoplánů stalo něco co tam rozhodně nepatří. Na záběru jsou vidět jen šmouhy, musel jsem proto několikrát video spustit a následným klikem zastavit, čímž jsem se posouval po drobných kouscích kupředu. Nakonec se mi podařilo vytvořit dva snímky, které vidíte na pravé straně. Pro jistotu jsem ještě všechny úlomky označil červenou barvou. Na záběrech není vidět odkud úlomky vylétávají. V jednom okamžiku se objeví v pravém rohu, bleskurychle prosviští kolem kamery aby o zlomek sekundy později zmizely kdesi u levého okraje obrazovky. Odborníci z NASA měli okamžitě jasno. Jedná se o úlomky z hlavní oranžové palivové nádrže, která během startu zásobuje raketoplán kapalným kyslíkem a vodíkem. Přímý důkaz sice chybí. Videozáznam je na prokázání původu úlomků až příliš nekvalitní, hlavní svědek, tedy palivová nádrž byl odhozen a shořel v atmosféře. Podívejte se teď na video, kde je v čase 3:16 jasně vidět letící úlomky.
Jak už jsem uvedl, hlavním (a v podstatě jediným) úkolem palivové nádrže je zásobovat raketoplán palivem. To ale musí být zkapalněno při teplotě -252°C, což je teplota varu vodíku. Aby se na tohle kovovém dutém válci netvořila zvenčí námraza, je celá nádrž pokryta speciální hnědou izolační pěnou z pěnového polyuretanu s přídavkem drceného korku. Ta se ale může při extrémních podmínkách, které při startu panují (teplota, tření, tlak) "natrhnout" Celistvost ochranného pláště je tak narušena a pěna začíná namrzat. Vlivem velké rychlosti, kterou raketoplán letí působí na teď již zmrzlou pěnu další tlak, který nadále prasklinu zvětšuje až se nakonec celý blok zmrzlé pěny oddělí od nádrže. V tu chvíli ho zachytí proudění vzduchu, které ho mrskne proti spodní části raketoplánu. Tento na první pohled nevýznamný problém stál za havárií raketoplánu Columbia 1. února 2003 při návratu z mise STS-107. Ačkoliv má úlomek je malou hmotnost, která se pohybuje maximálně v řádu stovek gramů, je jeho ničivá síla znásobena vysokou rychlostí. Máte to stejné jako s kulkou. Ta sice váží jen málo, ovšem při velké rychlosti umí udělat velkou paseku. Nebezpečné je i místo, které může být úlomky zasaženo. Právě na spodní části raketoplánu se totiž nachází keramické destičky, které tvoří tepelný štít stroje. Při návratu do atmosféry totiž musí překonávat ohromné tření, které rozpaluje nejzasaženější části až na teplotu přes 1 000°C. Pokud dojde k poškození (prasknutí, ulomení, utržení) byť jediné destičky, může být právě tato prasklina místem, které způsobí havárii. Místo, které má chránit se začne silně přehřívat, což může skončit i popálením stěny stroje s fatálními následky pro posádku.
NASA ale s problémem počítá. Po každém startu, vždy první den po dosažení oběžné dráhy je v plánu kontrola pláště rakety. Používá se k tomu rameno raketoplánu na jehož konci je umístěna citlivá kamera a laserový měřící systém pozorující odchylky podkladu. Celý systém se označuje zkratkou OBSS, což znamená Orbiter Boom Sensor System. Během tohoto procesu rameno postupně zkontroluje celý tepelný plášť. Pokud objeví některé nesrovnalosti, jsou astronauti připraveni je při výstupu do vesmíru opravit (to by ostatně nebyla žádná novinka. Poškozené kusy izolačního pláště odstraňovali i astronauti v misi STS-114 na raketoplánu Discovery). V době kdy píšu tenhle postřeh probíhá kontrola OBSS. Ta by měla být dokončena někdy okolo půl jedné v noci. Posádka posílá do řídícího centra fotografie povrchu, které odborníci vyhodnocují. Na první výsledky si tedy budeme muset počkat minimálně do rána. Pokud se při jejich zkoumání objeví něco důležitého, budu Vás o tom informovat formou dalšího postřehu.
Jako obvykle jsem si přímý přenos jednoho z posledních letů raketoplánů nemohl nechat ujít. Když jsem na monitoru zahlédl nevýrazné šmouhy, nevěnoval jsem tomu pozornost a celou věc považoval za vidinu způsobenou pokročilou noční hodinou. Navíc ani komentátoři se k onomu momentu nevraceli, takže jsem opravdu začal věřit, že se mi to jen zdálo. Když jsem se ale ráno probudil a četl jsem, že do Endeavouru narazily kusy pěnové izolace, hned jsem si vzpomněl na noční incident. Neváhal jsem a začal pátrat po informacích. Na serveru YouTube už byl k dispozici záznam celého startu a tak jsem si ho pustil.
Po celou dobu probíhal start v poklidu a podle plánu. V čase T+125s došlo k odhození pomocných motorů. Endeavour v té době letěl rychlostí cca. 3 300 km/h a byl ve výšce asi 30 kilometrů. Sedm sekund od oddělení pomocných motorů se ale na monitoru znovu objevily šmouhy. Několikrát jsem si inkriminované místo pustil. zřetelně bylo vidět, že se v prostoru mezi palivovou nádrží a tělem raketoplánů stalo něco co tam rozhodně nepatří. Na záběru jsou vidět jen šmouhy, musel jsem proto několikrát video spustit a následným klikem zastavit, čímž jsem se posouval po drobných kouscích kupředu. Nakonec se mi podařilo vytvořit dva snímky, které vidíte na pravé straně. Pro jistotu jsem ještě všechny úlomky označil červenou barvou. Na záběrech není vidět odkud úlomky vylétávají. V jednom okamžiku se objeví v pravém rohu, bleskurychle prosviští kolem kamery aby o zlomek sekundy později zmizely kdesi u levého okraje obrazovky. Odborníci z NASA měli okamžitě jasno. Jedná se o úlomky z hlavní oranžové palivové nádrže, která během startu zásobuje raketoplán kapalným kyslíkem a vodíkem. Přímý důkaz sice chybí. Videozáznam je na prokázání původu úlomků až příliš nekvalitní, hlavní svědek, tedy palivová nádrž byl odhozen a shořel v atmosféře. Podívejte se teď na video, kde je v čase 3:16 jasně vidět letící úlomky.
Jak už jsem uvedl, hlavním (a v podstatě jediným) úkolem palivové nádrže je zásobovat raketoplán palivem. To ale musí být zkapalněno při teplotě -252°C, což je teplota varu vodíku. Aby se na tohle kovovém dutém válci netvořila zvenčí námraza, je celá nádrž pokryta speciální hnědou izolační pěnou z pěnového polyuretanu s přídavkem drceného korku. Ta se ale může při extrémních podmínkách, které při startu panují (teplota, tření, tlak) "natrhnout" Celistvost ochranného pláště je tak narušena a pěna začíná namrzat. Vlivem velké rychlosti, kterou raketoplán letí působí na teď již zmrzlou pěnu další tlak, který nadále prasklinu zvětšuje až se nakonec celý blok zmrzlé pěny oddělí od nádrže. V tu chvíli ho zachytí proudění vzduchu, které ho mrskne proti spodní části raketoplánu. Tento na první pohled nevýznamný problém stál za havárií raketoplánu Columbia 1. února 2003 při návratu z mise STS-107. Ačkoliv má úlomek je malou hmotnost, která se pohybuje maximálně v řádu stovek gramů, je jeho ničivá síla znásobena vysokou rychlostí. Máte to stejné jako s kulkou. Ta sice váží jen málo, ovšem při velké rychlosti umí udělat velkou paseku. Nebezpečné je i místo, které může být úlomky zasaženo. Právě na spodní části raketoplánu se totiž nachází keramické destičky, které tvoří tepelný štít stroje. Při návratu do atmosféry totiž musí překonávat ohromné tření, které rozpaluje nejzasaženější části až na teplotu přes 1 000°C. Pokud dojde k poškození (prasknutí, ulomení, utržení) byť jediné destičky, může být právě tato prasklina místem, které způsobí havárii. Místo, které má chránit se začne silně přehřívat, což může skončit i popálením stěny stroje s fatálními následky pro posádku.
NASA ale s problémem počítá. Po každém startu, vždy první den po dosažení oběžné dráhy je v plánu kontrola pláště rakety. Používá se k tomu rameno raketoplánu na jehož konci je umístěna citlivá kamera a laserový měřící systém pozorující odchylky podkladu. Celý systém se označuje zkratkou OBSS, což znamená Orbiter Boom Sensor System. Během tohoto procesu rameno postupně zkontroluje celý tepelný plášť. Pokud objeví některé nesrovnalosti, jsou astronauti připraveni je při výstupu do vesmíru opravit (to by ostatně nebyla žádná novinka. Poškozené kusy izolačního pláště odstraňovali i astronauti v misi STS-114 na raketoplánu Discovery). V době kdy píšu tenhle postřeh probíhá kontrola OBSS. Ta by měla být dokončena někdy okolo půl jedné v noci. Posádka posílá do řídícího centra fotografie povrchu, které odborníci vyhodnocují. Na první výsledky si tedy budeme muset počkat minimálně do rána. Pokud se při jejich zkoumání objeví něco důležitého, budu Vás o tom informovat formou dalšího postřehu.
"Země je kolébkou života, ale nelze žít věčně v kolébce ..." - Konstantin Eduardovič Ciolkovskij