Amper píše:aha, takze stabilizacni netaha hlavni ven ale vytahne ven "obal" ktery zustane na stabilizacnim. Zajimavy
Ano, u jednorázových padákových systémů to tak většinou bývá. Další mozností je, že kontejner zůstane spojen s vrchlíkem popruhem, aby nebyl ztracen, ale to má smysl jen u vícenásobně používaných sportovních padáku, ne u kosmických lodí.
Dá se ale všeobecně říct, že vrchlíky padáků jsou v drtivé většině zabaleny do "kontejneru", což je textilní schránka (balík), zesílena prošitím lemovkami a popruhy. Na tomto kontejneru jsou potom zvenku "naskládány" padákové šňůry. Z obalu padáku, nebo padákové šachty, potom výtažný nabo stabilizační padák vytahne celý kontejner s kompaktně sbaleným vrchlíkem uvnitř, načež se začnou "rozbalovat" / natahovat šňůry. Cílem tohoto řešení je, aby se vrchlík začal rozbalovat a nafukovat až v okamžiku, kdy jsou šňůry plně natažené. Tímto způsobem se zabrání mnoha typům závad, ke kterým by během otevírání padáku mohlo dojít, jako je šňůra přes vrchlík, zauzlení šnůr kolem vrchlíku, propálení vrchlíku třením materiálu o sebe, atd.
Nafukování vrchlíků hlavního padáku je ješte navíc většinou bržděno různými mechanismy, aby probíhalo postupně a ne překotně, což by ho mohlo poškodit - roztrhnout, spálit, nebo ublížit nákladu silným dynamickým zázem při náhlé deceleraci.
Solidním příkladem zabalených padáků v kontejnerech je například velitelský modul lodi Orion se třemi hlavními padáky.
Příklad kontejneru osobního klouzavého padáku se "zabalenými" šňůrami. Černý popruh/lemovka vlevo vede k výtažnému padáčku. Kovový háček/jehla na popruhu slouží k uzavření celého obalu padáku.