Rád bych k tomu uvedl pár slov a vrátil se ke vzniku R-7, protože je to často dezinterpretováno. My jsme zde ovšem na fóru, které má úroveň a většina zdejších má dobré znalosti raketové techniky. Zapomeňte tedy na všechny ty běžně přijímané popularizační texty a zkuste se doopravdy zamyslet.
Je nesporné, že Sověti měli v padesátých letech nad USA náskok. Stačí si porovnat rakety R-7 a Juno-1. Ten rozdíl je diametrální a existuje proto hned několik důvodu. Jedním z nich je například fakt, že Američané se po válce zaměřili především na překonání zvukové bariéry a vývoj nových stíhacích letounů, které by v konečné fázi mohly mít schopnost dostat se i do kosmického prostoru. Viz program X-1, X-2, Dougles D-588-II Skyrocket, X-15 a další. Rakety, jako možný prostředek pro lety na oběžnou dráhu, je tehdy příliš nezajímaly. Pokud si tedy oba nosiče srovnáme, tak bude hned zřejmější, že Juno je pouze upravenou balistickou raketou, kdežto R-7 byla již tehdy potencionálním nosičem kosmické techniky.
Jak víme R-7 se skládá z centrálního stupně, na který jsou navěšeny startovací bloky, a všechny tyto části obsahují čtyřkomorový raketový motor na směs kerosinu a kyslíku. RD-107 v urychlovacích stupních a RD-108 v centrálním bloku. K ovládání nosiče slouží výkyvné motorky. Na oběžnou dráhu dokázala první verze dostat cca 1,5 tuny nákladu.
Juno-1 je oproti tomu upraveným nosičem Jupiter-C s přidaným druhým, třetím a čtvrtým stupněm, který byl na tuhé palivo. K ovládání rakety sloužila grafitová kormidla zasahujících do spalin a aerodynamické plochy. Už na první pohled jde znát, že se jedná o sestru válečné rakety V-2. Na oběžnou dráhu dokázala vynést 15 kilogramů!
Je tedy zřejmé, že v případě R-7 se jedná o raketu nového druhu, kdežto v druhém případě nikoliv. Bylo zde uváděno, že R-7 vypadá tak, jak vypadá, protože mělo jít o nosič jaderných hlavic, ale opravdu to tak je? To co možná na první pohled vypadá jako šílená myšlenka, je ve skutečnosti naprosto seriozní otázka. Pojďme se na to tedy podívat.
V první řadě si položte sami otázku, zda znáte nějakou vojenskou raketu, která by vypadala jako R-7? S. Koroljov nebyl žádný hlupák a moc dobře věděl, co staví. Pokud totiž stavíte raketu, jako zbraň nemusíte například příliš řešit přetížení. Naopak je vhodné, aby vojenská raketa dosáhla své maximální rychlosti co nejdříve, protože se snižuje riziko sestřelení protiraketovou obranou. Ani síly nad 20 G nemají velký vliv na jadernou hlavici. Komu však podobné přetížení vadí? Jasan člověku…
Proč tedy na R-7 nepůsobí takové přetížení a je navržena jinak?
Vypouštěcí zařízení téhle rakety je tak složité a nákladné, že se rozhodně nepodobá žádnému vypouštěcímu zařízení vojenských raket. A teď k další otázce. Co očekáváte od vojenské rakety? Asi to, že bude rychle připravena k odpalu vždy, když je třeba. Má tuhle vlastnost R-7? Odpověď je snadná, nemá. Zjednodušeně. Na rampu je přivážena v celku naležato speciálním vlakem a pak je jí nutné postavit a naplnit palivem. To vše trvá v lepším případě 12 hodin, ale spíše 20 h. Spíše mi vrtá hlavou, že nikomu nepřišlo divné, že bude vše trvat tak dlouho ve chvíli kdy je potřeba rychlý zásah.
Více mi dává smysl, že Koroljov vedení prodal kosmický nosič, který vydával za vojenskou raketu. Lze tedy R-7 vůbec považovat za strategickou zbraň? Ano, pokud víte, že nikdo jiný nic podobného nemá, s takovým doletem a nosností. Je tu ale ještě jedna věc o které se příliš nemluví. Jaderná hlavice by pro útok na USA musela mít tepelnou ochranu a nic takového sověti zatím neměli...
Když se na to podíváme kolem a kolem, tak R-7 je po všech stránkách nadčsový stroj, který předběhl svou dobu. Modulární konstrukce rakety umožnila její neustálé vylepšování a její spolehlivost mluví za vše. Navíc i cenou dokáže stále konkurovat mnohem modernějším nosičům.